Kateřina (45): Byla jsem sobecká a přišla o možnost mít děti. Asi se s tím nikdy nesmířím

Přiznám se, že vztah k dětem jsem nikdy moc neměla. Možná to bylo paradoxně i tím, že jich kolem mě bylo pořád hodně. U nás v bytovce žilo několik rodin s malými dětmi. Často bývaly dost hlučné a mně to lezlo na nervy. A do toho se mé starší sestře narodila dvojčata. Občas, když neměla hlídání, tak jsem se o ně starala. Bylo to s nimi fajn, ale byla jsem ráda, že jsem je pak mohla hezky vrátit.

Od rodiny ale i tak pravidelně přicházely protivné otázky: „A kdy budeš mít děti ty? Už máš nejvyšší čas! Co když to pak dlouho nepůjde…“ Jenže já se na to vůbec necítila. Bylo mi čerstvých třicet a biologické hodiny mlčely jako hrob. A měla jsem tehdy o životě jiné představy. Chtěla jsem cestovat, vzdělávat se a také dělat kariéru. A ne pořád přebalovat, stát u plotny, být nevyspalá a obětovat tvrdě vytrénované tělo porodním kilům.

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (27): Kámošce, s níž jsem „prokalila“ mládí, vlezlo mateřství na mozek. Odmítám se s ní vídat

Poslední přítel mi vyčetl, že jsem sobecká

Často mě přepadaly myšlenky, že takhle to chci napořád. Hodně kamarádek mi ale říkalo, že mě to za pár let přejde a nakonec si budu mateřství užívat. Moc jsem jim nevěřila a hodila to za hlavu. Soustředila jsem se na jiné věci, zájmy a radosti, které mě naplňovaly. Líbil se mi můj pohodlný život. Navíc jsem měla o pět let mladšího partnera, který o roli tatínka nejdříve také moc nestál.

Jenže roky běžely a my se po dlouhých sedmi letech rozešli. „Promiň, jsme už jako dva spolubydlící. A nedokážu si představit, že spolu budeme mít děti. Vždyť sebe a svou práci miluješ ze všeho nejvíc,“ vpálil mi tenkrát Martin. Dost mě to sebralo a vlastně i urazilo. Zpětně ale musím uznat, že měl pravdu. Brala jsem ho jako samozřejmost a byla zahleděná jen do sebe. Místo truchlení jsem se o to víc zabrala do práce, vystoupala na vysněnou vedoucí pozici a užívala si snový plat.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavel (32): Přítelkyně chtěla po roce a půl posunout náš vztah dál. Místo dítěte mě ale čekalo překvapení

Život v luxusu mě přestal bavit

Jenže nic netrvá věčně. Jednoho dne jsem zjistila, že si můžu pořídit vše, na co si vzpomenu, ale už mi to nedělá skoro žádnou radost. A cítila jsem se dost osamělá. Všechny kamarádky se mezitím vdaly a porodily, a tak nezbyla žádná, která by se mnou vyrazila někam na dámskou jízdu. Prostě měly jiný život i starosti než já.

Zatímco dřív mi jejich řeči o těhotenských či kojeneckých problémech lezly na nervy, najednou jsem zjistila, že jim závidím a chtěla bych to s nimi řešit. Došlo mi, že už nechci trávit celé dny v práci, že už nepotřebuji hromadit další a další luxusní hadry, kabelky a jezdit sama na exotické dovolené… Že zkrátka potřebuji jiný smysl života.

Mohlo by Vás zajímat:

Beata (29): Ztratila jsem se v mateřství. Úplně mi vypadlo, že jsem také žena

Nezbývá než se smířit s tím, že mi ujel vlak

Touha po mateřství mě naplno dohnala ve dvaačtyřiceti letech. Jenže jaksi mi chybělo to nejdůležitější - budoucí tatínek. Všichni svobodní muži, kteří za něco stáli, byli už rozebraní. A ti, co už se třeba otci stali a manželství jim nevyšlo, se do nového vztahu s vidinou dalších potomků nehrnuli. Byla jsme vážně zoufalá. Zkoušela jsem nejrůznější seznamky, jenže všichni chlapi to ze mě vycítili. Jako kdybych měla napsáno na čele: "Chci dítě. Zn: Ihned!", a tak to raději brzy ukončili.

Začala jsem si uvědomovat, že mi nejspíš ujel vlak. Ten do zastávky s názvem „Mateřství“ kolem mě profrčel a další už nepřijel. Dnes je mi pětačtyřicet a vím, že i kdybych ještě nějakého skvělého chlapa a potenciálního tatínka potkala, těhotenství v tomto věku by už bylo velkým rizikem. Snažím se tedy smířit s tím, že jsem si dobrovolně vybrala jinou cestu, a snad mě i tak čeká šťastný a naplněný život.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jarmila (35): Nechtěla jsem kvůli mateřství na dlouho přerušit práci, tak jsme našli fantastické hlídání - našeho dědu