Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Alena věděla, že její manžel Martin má k úklidu vlažný vztah. Jeho rodiče na pořádek také příliš nedbali. Přesto doufala, že ve společném domě se bude chovat jinak. Její naděje se však nenaplnily.
Svatbu jsme měli, když mi bylo jednadvacet. Můj muž Martin byl moje první velká láska. Byli jsme mladí a nic jsme neřešili. Když jsem poprvé navštívila Martinovy rodiče, byla jsem trochu v šoku z toho, v jakém nepořádku bydlí.
Lenka (32): Jeho nepořádek jsem léta tolerovala. Když jsem se ale vrátila z nemocnice, pohár přetekl
Zpočátku jsem jeho nepořádnost přehlížela
Všude ležely nějaké věci. Na skříních, v rozích, na stole, který pod nimi nebyl skoro vidět. Jak jsem ale byla mladá, vůbec mi nedošlo, jaký vliv to jednou bude mít na náš život. Neuvědomovala jsem si, jak moc člověka formuje prostředí, ve kterém vyrůstá. Moji rodiče byli naopak velcí puntičkáři a možná proto jsem měla ráda, když bylo vše na svém místě.
Začali jsme s Martinem bydlet spolu. Když někde něco nechal, uklidila jsem to. Když měl něco po kapsách, vysypal to na hromádku vedle stolu s tím, že to později protřídí. K tomu ale nikdy nedošlo. Musela jsem to uklidit já. Kdybych to neudělala, hromada by jen rostla.
Martin mé prosby ignoroval a odbýval mě slovy: „Alenko, jen hlupák potřebuje pořádek, génius zvládá chaos. Jsi na úklid až moc pedantská.“
Garáž proměnil v jedno velké skladiště
Vyzkoušela jsem všechno. Domluvit se s ním v klidu. To Martin zlehčoval a obracel ve vtip. Nezabral ani návrh najmout si paní na úklid. A než abychom se každý den dohadovali, raději jsem to vzdala. Po práci jsem vyzvedla dceru z družiny a jela domů uklízet.
Manžel po příchodu z práce spokojeně povečeřel a pak se věnoval dceři. Četl jí, učil se s ní nebo si hráli. Jako táta byl ale skvělý. To mi vždycky běželo hlavou, když jsem přemýšlela, jestli náš vztah má ještě smysl.
Když nám bylo okolo pětačtyřiceti, přestěhovali jsme se do vlastního domu. A tam pro mě začalo pravé peklo. Manžel začal domů vozit staré a nefunkční spotřebiče s tím, že je spraví a se ziskem prodá. Tvrdil, že to bude skvělý přivýdělek.
Ve skutečnosti to byl jeho nový koníček. Garáž se začala plnit rozbitými krámy. Všude byly naskládané krabice, přístroje a různé součástky, jen uprostřed zůstala úzká ulička. Martin navíc začal pracovat z domova a během dne, kdy jsem byla v práci, dokázal udělat neuvěřitelný nepořádek po celém domě.
Moje trpělivost přetekla, dala jsem mu nůž na krk
Minulý týden jsem přišla z práce a na chodbě stály další krabice. Manžel byl na bleším trhu a nakoupil věci, kterých se lidé zbavovali kvůli drobným závadám. Vybuchla jsem a křičela: „Martine, ty ses snad zbláznil! Taháš domů další haraburdí, které nikdy neopravíš!“ Moje zoufalství a frustrace dosáhly vrcholu. Začala jsem se bát o své psychické, ale i fyzické zdraví.
Dala jsem manželovi ultimátum: Do tří měsíců buď věci z garáže prodá, nebo je odveze na sběrný dvůr a začne po sobě uklízet. Špinavé nádobí patří do myčky, oblečení do koše na prádlo a bude se chovat jako normální člověk. Náš spor jsem uzavřela slovy: „Jestli ne, tak odcházím. Mám toho po krk!“ Doufám, že si to vezme k srdci a pokusí se náš vztah zachránit. Rozvádět se mi opravdu nechce.
Názor vztahové odbornice
V příběhu Aleny a Martina se na první pohled odehrává spor o pořádek, ve skutečnosti však sledujeme mnohem hlubší dynamiku – střet dvou vnitřních světů, které se dlouhodobě míjejí. Pro Alenu představuje řád nejen vnější organizaci prostoru, ale především pocit bezpečí, předvídatelnosti a vnitřního klidu. V prostředí chaosu se postupně dostává do chronického napětí, které přerůstá v úzkost a vyčerpání. Její opakované uklízení tak není jen reakcí na nepořádek, ale pokusem regulovat vlastní psychický stav a udržet rovnováhu.
Martin naopak přináší do vztahu jinou zkušenost. Vyrůstal v prostředí, kde chaos nebyl ohrožující, ale byl normou. Jeho zlehčování a humor mohou fungovat jako obranný mechanismus, který ho chrání před pocitem tlaku, selhání či kontroly. Současné hromadění věcí a „projekty“, které nedokončuje, mohou nést i hlubší význam, možná potřebu autonomie, sebehodnoty nebo kompenzaci něčeho, co v životě postrádá. Z terapeutického hlediska zde nelze přehlédnout ani možné prvky vyhýbavého chování či neschopnost strukturovat vlastní činnost, které se pak přelévají do partnerského prostoru.
Zásadní je, že oba partneři se postupně dostali do rigidních rolí: Alena do role té, která drží systém a přebírá odpovědnost, Martin do role toho, kdo se přizpůsobovat nemusí a zároveň se brání jakémukoli tlaku. Tato polarizace vede k tomu, že čím více Alena tlačí na změnu, tím více Martin ustupuje do pasivity nebo odporu. Vztah se tak dostává do začarovaného kruhu, kde už nejde o původní problém, ale o ztrátu vzájemného slyšení a respektu.
Ultimátum, které Alena vyslovila, je z terapeutického pohledu spíše výrazem zoufalství než skutečným řešením. Ukazuje, že její kapacita unést situaci je vyčerpaná. Zároveň však otevírá důležitou otázku: zda jsou oba partneři ještě ochotni vystoupit ze svých obranných pozic a podívat se na to, co se děje pod povrchem. Skutečná změna by neznamenala jen domluvit se na úklidu, ale především porozumět tomu, co pro každého z nich nepořádek a řád symbolizují, a hledat novou formu soužití, která bude respektovat potřeby obou. Bez této hlubší práce hrozí, že i kdyby se vnější situace dočasně upravila, vnitřní napětí ve vztahu zůstane.
Pomoci v tomto příběhu může vztahová mediace či párová psychoterapie.
Ing. Lucie Lamačová, Ph.D., zapsaná mediátorka ze společnosti pro mediaci ET PACTUM. Specializuje se na řešení rodinných, vztahových, firemních či sousedských sporů mimosoudní cestou. Více info zde.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
