Dan (35): Moje manželka je hrozná bordelářka a já šílím. Nevím, jak dlouho to ještě vydržím

Měl jsem několik vážných známostí a některé z nich, skončily kuriózně kvůli tomu, že jsem extrémně pořádný. A pak jsem potkal holku, do které jsem se zamiloval tak bláznivě, že z toho bylo nečekaně dítě a dokonce i svatba. A teď žiji v nepořádku…

Mohlo by Vás zajímat:

Nela (33): Návštěva u starší sestry je za trest. Má doma takový nepořádek, že se štítím pít ze skleničky

Varování jsem nedbal

Když jsem Petru poprvé uviděl, seděla na dece na trávě v parku. Boty měla od bláta, kalhoty nějak naruby a na dece, kde jsme se později políbili, byly rozsypané nějaké drobečky. Moc se mi líbila a udělal jsem něco, co je v dnešní době už nezvyklé. Zeptal jsem se: „Smím si přisednout?“ Zasmála se. A zvonivým hlasem mi odpověděla otázkou: „A nebojíš se mě?“ Teď jsem se zasmál zase já – čeho bych se měl bát? Od ní to byl asi jen řečnický obrat a já jsem teprve časem zjistil, že jsem se bát měl.

Petra plácla do deky a zahlaholila: „Promiň, jsem tak trochu prasátko,“ a utřela si ruce do svetru. Říkal jsem si, že to je docela roztomilé. Ta její rozcuchanost, kabelka plná všeho možného, čtyři načaté rtěnky, účtenky z roku raz dva. Úplně jsem zapomněl na to, že nepořádek nesnáším a bleskově jsem se do ní zamiloval. Skočil jsem do toho po hlavě, za půl roku byla svatba (musela být, Petra na ní trvala), za další půlrok přišlo miminko.

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (38): Chtěla jsem opravdu vážný vztah. Jenže svatba, manželství a výchova dětí mě ve skutečnosti děsí

Z domácího nepořádku šílím

Po večerech sedávám v kuchyni, kolem nohou drobky, v dřezu tři dny neumyté hrnky a v lednici věci, které bych měl vyhodit. A moje žena? Spí vedle našeho synka, protože spí kdykoli může. „Jsem úplně hotová,“ zamumlá ze spaní, když ji políbím na čelo. Je unavená, chápu to. Ale když já jsem taky.

Už to není roztomilé. Někdy mám pocit, že je náš byt, který byl ještě před časem jen mým bytem, živý organismus. Dýchá špínou. V obýváku najdu plínu vedle ovladače, ponožku na stolku, polštáře poházené po zemi. A všude je prach. Když Petře řeknu: „Večer spolu uklidíme, jo?“ odpoví: „Jojo, určitě,“ a zmizí v ložnici. Ale večer je unavená. Takže to dopadá tak, že se snažím aspoň trochu otřít stůl, zamést drobečky a zlikvidovat v koupelně zaschlou pastu na umyvadle a šmouhy na zrcadle. Zakopávám při tom o krabici od kočárku: „Na něco se určitě bude hodit,“ tvrdí Petra. A já nemám odvahu ji vyhodit. Tu krabici. A možná i Petru…

Mohlo by Vás zajímat:

Miroslava (68): Snacha je extrémně nepořádná. Soužití s ní je pro nás peklo

Našel jsem nouzové řešení

Přemýšlím o tom, co s tím. Kuriózní je, že jsem extrémně pořádný. A právě na tom ztroskotaly moje minulé vztahy. Když jsem bydlel s Věrou, moji posedlost úklidem nesnášela – a ne že by byla nepořádnice, to ne, ale když jsem uprostřed večera vyndal vysavač a začal luxovat, mohl ji trefit šlak. Vtipné je, že teď to udělat nemůžu, vzbudil bych dítě, takže lezu po zemi s lopatkou a smetáčkem a uklízím aspoň to nejhorší.

Vymyslel jsem plán. V sobotu pošlu Petru s malým k rodičům a pak, až budu mít volné pole působnosti, uklidím. Všechno. Od podlahy po šuplíky. Ne kvůli ní – ale kvůli nám. Takže jsem na Petru uhodil: „V sobotu bys měla zajet k vašim. Určitě tě rádi uvidí,“ ale Petře se nechtělo. „Proč bych tam měla jezdit? Vždyť říkali, že přijedou k nám.“

A tehdy jsem musel konečně s pravdou ven. Snažil jsem se Petře vysvětlit, že se mi nelíbí nepořádek a že bych rád uklidil. Divila se tomu: „Vždyť ti to doteď nevadilo?“ Co jsem na to měl říct? Vyhýbal jsem se pravdě, ale už jsem si ji musel přiznat. Prohlásil jsem, že tentokrát uklidím sám a do budoucna že to budeme muset nějak řešit. Ano, můžu si objednat úklid, ale jak změním svoji ženu, aby byla aspoň trochu nápomocná, to opravdu netuším.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (26): Myslela jsem si, že jsme nejlepší přítelkyně. Pak jsem se dozvěděla, že se mnou kamarádí jen z lítosti