Děsivé pozadí fotky Omayry Sánchez: Ve vodě umírala 3 dny, její poslední slova patřila rodičům a bratrovi

Z její pasti bohužel nebylo úniku. S nohama pevně zaklíněnýma pod troskami domu nemohla Omayra dělat nic jiného než čekat na svůj bezútěšný konec. Místní tak museli čelit kruté realitě, že jim mladá dívka zemře před očima. V průběhu let se však začalo řešit, zda skutečně nemohla být zachráněna...

Mohlo by Vás zajímat:

Statečná aktivistka Rosa Parks: Její policejní fotografie přispěla k ukončení segregace v amerických autobusech

Omayru uvěznily ve vodě trosky domu

Datum 13. listopadu 1985 bylo pro malé kolumbijské městečko Armero tragické. V důsledku erupce nedaleké sopky Nevado del Ruiz zaplavil domy sopečný bahenní proud složený z vody, sopečného popela a úlomků hornin. Že se něco může stát, bylo jasné již o něco dříve, zhruba v polovině roku, kdy seismické signály naznačovaly rostoucí aktivitu pod povrchem sopky.

Ač to obyvatele zneklidnilo, rozhodli se zůstat. Nikdo nemohl tušit, že až sopka exploduje, pošle do údolí bahenní proud o rychlosti 48 kilometrů za hodinu. Jako první padly za oběť domy, pak silnice a zemědělská půda. Během několika hodin došlo k sesuvům půdy a naprostému chaosu, jenž si vyžádal tisíce obětí (údajně až 25 000). Bylo zničeno vše, co proudu stálo v cestě.

Omayra sice proud přežila, ale zůstala uvězněná uprostřed trosek svého domu. Brzy si jí všiml záchranář, který přivedl ostatní. Nyní začal boj o čas. Zvítězí živí, nebo mrtví? Její tělo navíc objímala paže mrtvé tety, jejíž tělo zůstalo pod vodou. Značilo to snad, že vyhraje druhá strana?

Mohlo by Vás zajímat:

Zmizení nizozemských studentek 1. dubna 2014 bohužel nebyl Apríl: Zbyly po nich jen děsivé fotografie

60 krutých posledních hodin Omayry

Záchranáři se snažili dívku nejprve vytáhnout z vody. Její nohy byly téměř v pokleku, pevně zaklíněné pod cihlami, které ještě před pár hodinami tvořily její dům. Jenomže s každým dalším potáhnutím se jen zvyšovala úroveň vody. Kdyby v tom pokračovali, utopila by se. Velmi rychle tak došlo na druhou, velmi radikální možnost - amputace nohou. Tento zákrok by ale byl pro ni smrtelný. I když by to lékař pracující u záchranářů byl schopen provést, v blízkosti se nenacházela žádná nemocnice, kde by bylo možné dívku poté ošetřit.

A tak přišel čas na poslední variantu - nechat ji zemřít. V tu chvíli se to zdálo jako nejhumánnější řešení. Nebyla ale sama. Sešla se u ní spousta lidí, kteří přinesli sladkosti a limonádu. Právě tohle si Omayra poručila. Svolila také k rozhovorům. Ty poskytovala se střídající se náladou - jednou byla upovídaná, podruhé propukla v pláč a začala se modlit. Bylo zjevné, že se s postupujícím časem začala čím dál více bát.

Její ruce, neustále ponořené ve vodě, úplně zbělaly, otekl jí obličej a oči měla tak podlité krví, že se zdály být zcela černé. Třetí den začala mít halucinace. Bála se, že zmešká školu a bude muset opakovat celý ročník. Toho byl svědkem i francouzský fotoreportér Frank Fournier. Ten nejprve fotil okolní zkázu, když se ale dozvěděl o Omayře, ihned se vydal k místu, kde byla uvězněná.

Po halucinacích nastalo období klidu, jako by byla se svým osudem konečně smířená. Tehdy pořídil onu dojemnou fotku. Do objektivu hleděla zcela klidně, její poslední slova byla patřila rodičům a bratrovi: „Mám vás ráda.“ Zemřela okolo desáté hodiny dopoledne, šestnáctého listopadu. Její matka se o smrti své dcery dozvěděla v přímém přenosu během rozhovoru v rádiu. Zatímco plakala, moderátoři vyzvali posluchače k minutě ticha.

In 1985, 13-year-old Omayra Sánchez became fatally trapped in a volcanic mudflow caused by the eruption of Nevado del Ruiz in Armero, Colombia.

Trapped up to her waist in debris for 60 hours, rescuers were unable to free her due to her legs being pinned under concrete.… pic.twitter.com/pACdrI4iWs

— Morbid Knowledge (@Morbidful) August 20, 2024

Negativní reakce

Jakmile fotografie Omayry obletěla celý svět, začali se lidé ptát, proč nebyla zachráněna. Pravdou je, že nebyl k dispozici dostatek nástrojů, kterými by se mohly trosky z jejích nohou odstranit. Chyběly i takové základní věci jako lopaty a pily. Celá akce byla jednoduše špatně zorganizovaná a chaotická.

Další vlna nevole se zvedla poté, co snímek získal cenu World Press Photo of the Year. Fournier se hájil tím, že chtěl ukázat skutečnou brutalitu přírodních katastrof v chudých zemích. Zdůraznil také, že na světě jsou tisíce dětí, které stihl podobný osud.

Ač městečko již v současné době oficiálně neexistuje, je možné Omayru uctít u památníku, jenž se nachází u ruin jejího bývalého domu.

Mohlo by Vás zajímat:

Děsivé pozadí fotografie z Osvětimi: Než cvakla spoušť, zažila Czesława Kwoka kruté bití holí