Alena (29): Život s tchánem je peklo plné špíny a zvířat. Nejhorší je, že manželovi to nevadí

Příběhy o životě: Život s tchánem je peklo plné špíny a zvířat. Nejhorší je, že manželovi to nevadí
Zdroj: Freepik

Alena se po svatbě nastěhovala k manželovi a jeho otci do rodinného domu. I když si tchána oblíbila, jejich společné bydlení jí začíná přerůstat přes hlavu a ona sama neví, jak dlouho to ještě zvládne.

Jana Jánská
Jana Jánská 20. 12. 2025 08:30
„Tati, prosím vás, zavírejte za sebou dveře do kuchyně,“ žádala jsem tchána snad stokrát. Bylo to zbytečné. Pravidelně se stávalo, že jsem v práci otevřela krabičku s obědem a našla v ní kočičí chlupy. Tchán totiž v noci nechával otevřeno a kočky si z kuchyňské linky udělaly promenádu.


Můj tchán je dobrák, ale soužití s ním je náročné

Původně jsme s Petrem plánovali, že si najdeme podnájem ve městě. Petr ale vyrůstal jen s otcem a nedokázal ho v domě nechat samotného. „Miláčku, já vím, že to pro tebe není ideální, ale nemůžu tátu opustit,“ přesvědčoval mě. „Uvidíš, že se nám tu bude líbit, je to lepší než v paneláku. Navíc ušetříme spoustu peněz,“ dodával. Nakonec jsem souhlasila, i když jsem z toho neměla dobrý pocit.

S Petrem jsme obývali horní patro. Jeho otec měl své království v přízemí, kde byla i společná kuchyň. Tchán je v jádru hodný muž, ale má své zvyky. Nikdy si například nesundával boty a v pracovním oblečení chodil po celém přízemí. Všude měl své věci. Byl to ten typ, co nic nevyhodí, a když už něco nepotřeboval, prostě to někde odložil.

Z kuchyně se stal zvěřinec

Snažila jsem se udržovat společné prostory v čistotě, ale byla to sisyfovská práce. Stačil jeden deštivý den a moje vytírání bylo k ničemu. Nejvíce mě ale trápilo, že tchán pouštěl dovnitř všechna zvířata. Po domě se běžně procházel pes, několik koček a občas jsem narazila i na slepici. To bych ještě zvládla, ale zvedal se mi žaludek, když jsem viděla zvířata lenošit na kuchyňské lince.

Než jsem začala vařit, musela jsem vždy celou linku vydesinfikovat. Tchán na to měl vždy stejnou poznámku: „Alenko, nebuď taková nóbl. Trocha špíny ještě nikoho nezabila.“ S tím se otočil a odešel do svého pokoje. Vzápětí jsem slyšela, jak si v montérkách lehl na postel a zapnul televizi. Bylo mi jedno, jak to má u sebe, ale společné prostory jsou společné.

Manžel stojí na straně svého otce

„Lásko, jak tady chceš jednou vychovávat děti?“ ptala jsem se Petra čím dál častěji. Vždy jen pokrčil rameny s tím, že on taky v tomhle vyrůstal a nic mu není. „Tak tátovi alespoň domluv, ať je trochu ohleduplnější,“ prosila jsem. Petr vždy všechno slíbil, ale nikdy nic neudělal.

Jsme manželé teprve chvíli, ale už teď vidím, jaký problém z toho jednou může být. Můj muž nechce nic řešit, natož se stěhovat. Žiju s tchánem, který si z domu dělá skladiště a zvěřinec, a já to po něm uklízím. V kuchyni se bojím nechat jídlo na stole, protože nikdy nevím, které zvíře se na něm podepíše. Tchán navíc stárne a je jasné, že péče o něj jednou bude na nás. Doufám jen, že mi Petr bude oporou a že to nakonec nějak zvládneme.


Názor vztahové terapeutky

Pro soužití tří dospělých lidí v jednom domě je zásadní nastavit jasné hranice. A ty hranice musí hájit především partner, který v domě vyrostl. Když to neudělá, posílá tím nevědomě zprávu: „Moje původní rodina má přednost, ty se přizpůsob.“

Proč se Petr chová, jak se chová?

Mnoho dětí vychovaných jedním rodičem (obzvlášť pokud zůstali „sami dva“), cítí silný pocit loajality. Petr pravděpodobně dlouhé roky fungoval v režimu, že on je tátova opora. A nyní, když by měl dát prioritu partnerskému vztahu, neví, jak to udělat, aniž by měl pocit viny. Proto problémy zlehčuje, vyhýbá se jim, slibuje, ale nekoná.

To není záměrná bezohlednost. Je to nevyzrálost v partnerském fungování. Ale přesto má důsledky, a rozhodně vážné.

Jak se z tohoto příběhu lze poučit?

Nikdy nepodceňujte signály, že partner neumí říct své rodině „ne“. Je to schopnost, která zásadně ovlivňuje kvalitu vztahu.

Společná domácnost s rodiči je opravdu náročný model, který vyžaduje jasná pravidla, jinak se rychle rozpadne.

Vaše hranice nejsou „nóbl“ - jsou zdravé. Hygiena, pořádek a soukromí jsou základní potřeby, ne rozmařilost.

Co s tím teď?

Alena už udělala to nejdůležitější, pojmenovala problém. Teď je potřeba:

1. Otevřený rozhovor s Petrem, ne o kočkách na lince, ale o tom, že se necítí respektovaná a že potřebuje, aby ON byl ten, kdo nastaví vůči tátovi limity.

2. Konkrétní pravidla, ne jen prosby. Například: „Zvířata do kuchyně nepatří. Pokud to nezvládne táta, budeme mít zamykací dveře nebo vlastní malou kuchyň.“

3. Dohoda o budoucnosti. Jak si představujeme bydlení za rok, za dva? A kdy plánujeme vlastní prostor?

4. A pokud Petr dál uhýbá? Párová terapie. Není to ostuda, je to investice do vztahu.

A to nejdůležitější na závěr:

Alena není hysterická, přecitlivělá ani „nóbl“. Je to žena, která se snaží žít důstojně. To je naprosto legitimní. A Petr není špatný muž, jen se musí naučit, že manželství znamená vytvořit novou rodinu, kterou bude vždy chránit, i když je to někdy nepříjemné nebo nezvyklé.Pokud se jim to podaří, mají šanci vybudovat pevný vztah. Pokud ne, špína v kuchyni bude jen začátek mnohem hlubších trhlin.

Mgr. Jana Řehulková, MBA, vztahová poradkyně, certifikovaná koučka a lektorka komunikačních dovedností. 

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Xindl X se pochlubil dvanáctiletou dcerou Alicí: Chodíme spolu na koncerty a manželka se synem za sportem

Xindl X se pochlubil dvanáctiletou dcerou Alicí: Chodíme spolu na koncerty a manželka se synem za sportem

Související články

Další články