Facebook
Instagram
Beata si na dětském hřišti našla nové kamarádky. Chodí hezky upravené, pečují o sebe, a rozhodly se, že něco udělají také s Beatou. Manžel ji po návratu domů málem nepoznal.
Tu sobotu si moje Adéla hrála v písku, zatímco já četla knihu. Příběh mě natolik pohltil, že jsem zvedla oči, až když mě vyrušil dětský křik. Na pískovišti zuřila válka. První obětí byla moje malá dcera. Seděla v díře vykopané v písku a vypadala jako hromádka neštěstí. Nemohla vstát a brečela jako tur, s vlhkým pískem smíchaným se slzami na tváři. Pachatelé této katastrofy se zručně mlátili lopatkami a jí nevěnovali ani špetku pozornosti.
Na dětském hřišti jsem potkala upravené ženy
Běžela jsem Adéle na pomoc. Matky malých bojovníků nebyly tak pohotové. Seděly a klábosily o oblečení, občas vyzvaly chlapce ke klidu. Rozhodla jsem se bitvu ukončit sama.
Vzala jsem lopatku blonďatému chlapci, toho druhého jsem chytila v pase a donesla k jeho matce. Ta se na mě jen nepřívětivě podívala. Navzdory ranní hodině měla těžký večerní make-up, který jí přidával několik let. Její kamarádka na kosmetice také nešetřila. Obě byly hezké, ale příliš vyzývavě oblečené a asi ne z mého světa. Oddechla jsem si úlevou, když si ta žena beze slova převzala svého syna.
Další den bylo hřiště mimořádně plné, asi kvůli počasí. Hledala jsem volné místo na lavičkách, když jsem viděla, že na mě někdo mává. Moje elegantní známé ze včerejška. Váhavě jsem přistoupila a sedla si vedle nich.
Vypadaly jako barevní ptáci. Jedna měla krátký top s legínami, druhá zase vysoký účes jako Amy Winehouse. Při pohledu na ně jsem si připadala jako nudná teta...
Byly úplně jiné než moji přátelé
Holky, jmenovaly se Lenka (27) a Radka (29), byly velmi milé. Chichotaly se, mluvily o dětech, oblečení a nových trendech v líčení. Byly úplně jiné než moji přátelé. Přesto se mi s nimi skvěle povídalo, jako bych se vrátila na střední školu. Když Radka navrhla společné nákupny, neodmítla jsem.
„Holky, vrhneme se na slevy, znám fantastické obchody! A tobě...“ podívala se na mě kritickým pohledem, „by se něco nového hodilo. Rozloučíme se s tou šedou myší, žena musí zářit jako hvězda!“
Pobavila mě. Už jsem se viděla v šatech, které budou obepínat moje tělo. Večer jsem chtěla manželovi povyprávět o skvělých holkách, ale nezaujal ho to. Odbyl mě mručením. Rychle jsem pochopila, že nevnímá ani slovo z toho, co říkám. Nic nového.
Tak to bylo už nějakou dobu. Něco v našem manželství nebylo v pořádku. Jasně jsem v hlavě slyšela varovný signál, ale nemohla jsem najít příčinu. Vždyť jsem se nezměnila! Jsem stále ta dívka, do které se před lety zamiloval. Co mám dělat?
Muži jsou prý lovci
Byla jsem tak sklíčená, že jsem se následující sobotu svěřila svým novým kámoškám. Chápavě pokyvovaly hlavami.
„Muži jsou lovci,“ vysvětlovala mi Lenka jako dítěti. „Ulovená kořist už pro ně není tak atraktivní. Musíš je stále překvapovat.“
„O čem to mluvíš?“ naštvala jsem se. „A kde je místo pro něžnost a důvěru? Mám tančit na laně, abych udržela vztah?“
„Nepřeháněj, a kromě toho, ani nemáš co na sebe na takový tanec. Dlouhá sukně a vytahané tričko jsou pohodlné, ale ne moc krásné. Máš vůbec něco jiného?“ zajímala se Radka.
„Samozřejmě,“ cítila jsem se opravdu uražená. „Mám skříň plnou oblečení!“
„A v ní pracovní kostýmy! Viděla jsem tě v jednom z dálky. To musíme rychle změnit,“ Radka mě tlačila k nejbližšímu obchodu.
Holky probíraly oblečení jako stylistky. Ty kousky, které bych si ráda koupila, okamžitě zavrhly, dělaly kyselé obličeje a obracely oči v sloup. Nakonec jsem podlehla a zkusila si šaty, které vybraly. Byly to jednoduché krémové šaty.
„To je ono! Bereme je! A ještě ty s puntíky,“ ukázala Lenka prodavačce.
Holky mě úplně změnily
Padala jsem únavou, ale ještě nebyl konec. Holky byly stále více nadšené. Rozhodly se, že mě podrobí úplné proměně. Radka nás pozvala k sobě. Protestovala jsem, ale řekly mi, ať jsem zticha a nedýchám.
Kadeřnické úpravy jsem přečkala se zavřenýma očima. Znala jsem vkus holek, byla jsem si jistá, že v zrcadle uvidím další popovou hvězdu, ale mile mě překvapily. Radka z mých vlasů ostříhaných na boba vykouzlila účes ve stylu 50. let.
„Bude ti slušet k těm šatům s puntíky,“ radovala se. „Teď uděláme make-up, ať konečně vypadáš k světu...“
Způsob, jak bych měla být nalíčená, vyvolal mezi holkami bouřlivou diskusi. Můj názor vůbec nebraly v potaz.
„Nic nevíš, důvěřuj nám,“ řekly, takže jsem rezignovaně zmlkla. Koneckonců, nepovedený make-up se vždy dá smýt, to bych řešila později.
Nakonec byly hotové, pomohly mi obléci šaty s puntíky a radostně mě vedly k zrcadlu. Oněměla jsem. Byla jsem úplně jiná, ženská a elegantní. Připravená dobýt svět. Do očí mi vhrkly slzy.
„Neplač, rozmažeš si to! Jdi, ukaž se manželovi. Vsadím se, že mu spadne čelist...“ smála se Radka.
Šokovala jsem svého manžela
Na ulici mě přepadly pochybnosti. Měla jsem pocit, že na mě všichni koukají. Možná tomu tak bylo. Obzvlášť muži na mě déle spočívali pohledem. Cítila jsem se nesvá. Poslední dobou jsem byla pro muže prakticky neviditelná.
Když jsem dorazila domů, spatřila jsem manžela vystupovat z auta. Zamával jsem mu. Usmál se na mě a v jeho očích jsem viděla zájem, jako za našich studentských let. Náhle se jeho tvář změnila. Byl v ní... úžas. Nepoznal mě!
„Beato?“ zeptal se nevěřícně. „Vypadáš úžasně! Co se ti stalo?“
Místo toho, abych ho udeřila kabelkou, což si zasloužil, jsem si raději připomněla, že ho miluji. Nechala jsem se obejmout a odvést domů. Všimla jsem si, že byl hrdý na můj vzhled.
Holky měly pravdu. Muži chtějí být neustále překvapováni. Stereotyp, pohodlné bačkory a nuda jsou nepřáteli manželství. Jsem ráda, že mě na to upozornily!
Jsem jim nesmírně vděčná
Následující den jsem zavolala holkám a pozvala je na oběd do restaurace v přízemí kancelářské budovy, kde pracuji. Byla jsem si jistá, že se jim elegantní prostředí bude líbit. A navíc tam mají fantastické jídlo. Těšila jsem se na setkání. Měla jsem jim hodně co říct. Předchozí večer byl velmi romantický, manžel se postaral o víno a příjemnou atmosféru. Vypadalo to, že moje nové kamarádky mi zachránily manželství!
Na domluvený oběd jsem přijela výtahem trochu pozdě. V přízemí u recepce bylo nějaké pozdvižení. Zvýšené hlasy byly slyšet už z dálky. Holky se dohadovaly s klukem za pultem.
„Co se děje?“ zeptala jsem se.
„Beato, konečně!“ skoro vykřikla Radka. „Ten chlapík říkal, že nemůžeme dovnitř! Zacházel s námi jako s póvlem!“
„To vůbec ne,“ opravil ji recepční zdvořile. „Myslím, že si dámy spletly adresu,“ dodal, když se podíval na krátké sukně mých kamarádek. Lenka a Radka vypadaly, jako by šly na diskotéku, a tady byl vyžadován střídmější oděv. To, co na hřišti vypadalo roztomile a zábavně, zde působilo nevhodně.
Nikdy se za ně nebudu stydět
Chápala jsem, že recepční pochyboval o jejích záměrech. Možná že šaty dělají člověka, ale musí to být šaty vhodné pro danou příležitost.
„To jsou moje kamarádky,“ oznámila jsem pevně. „Měly jsme domluvený oběd.“
„Pokud za ně ručíte, tak prosím,“ řekl kluk a podal jim návštěvnické průkazy.
„Zapomeň na to, nepůjdeme dovnitř, jen tě ztrapníme,“ podívala se na mě smutně Lenka a Radka přikývla.
„Vy? Nikdy! Je mi ctí a potěšením ukázat se s vámi v této restauraci a kdekoliv jinde ve městě. Tolik jste pro mě udělaly! Jste nejskvělejší lidé, které znám. No tak, hýbejte se, nebudeme tu stát věčně.“
Nakonec se mi je podařilo přemluvit, ale během oběda byly napjaté.
„Asi nejsme oblečené správně,“ řekla nakonec Radka.
„Tak co kdybychom šly na nákupy?“ navrhla jsem s úsměvem...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
