Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Viktorie věřila, že sňatkem s bohatým podnikatelem vyhrála loterii. Jako první ji začala trápit samota, kterou nevyvážil ani život v luxusu. Pak se manželovi přestalo dařit a jejich soužití dostávalo jednu ránu za druhou.
Když jsem si brala Aleše, charismatického majitele úspěšné firmy, měla jsem pocit, že jsem vyhrála v loterii. Sliboval mi život v luxusu a já, mladá a naivní dívka, jsem mu bezmezně věřila.
První rok byl jako z filmu – dovolená na Bali, lyžování v Alpách, drahé kabelky a večeře v luxusních restauracích. Aleš mi kupoval šaty a platil nejlepší kadeřníky v Praze s tím, že on je tu od vydělávání peněz a já od toho, abych vypadala skvěle. Tehdy mi nedocházelo, jak vysokou cenu za tenhle život jednou zaplatím a že mým revírem se místo salonů stane kuchyně.
Život v luxusu a samotě
Náš velký byt v centru Prahy je jako z katalogu. Má obří okna a mramorovou kuchyni, kterou jsem zpočátku ani neuměla používat. Chtěla jsem se tím luxusem chlubit všem známým.
Jenže postupně mě začala pohlcovat samota, protože Aleš se vracel domů čím dál později. Cítila jsem se jako drahý exponát v galerii, na který se už nikdo nedívá.
A zatímco jsem se koukala na svůj drahý šatník, záviděla jsem ženám, které mají skutečné povinnosti. Aleš mě sice ráno líbal na čelo a sliboval mi život jako v pohádce, ale čím více bylo v našem bytě zlata, tím více jsem v něm byla sama.
Konec idylky
Atmosféra doma poprvé zhoustla, když jsem se Aleše zeptala, jestli přijde na večeři včas. Podrážděně na mě vyjel, zda mě opravdu zajímá jen hloupé jídlo. Stála jsem tam v nových šatech a s dokonalým líčením, ale on mě jen odbyl slovy: „Když jsi osamělá, kup si psa.“ Odešel a práskl za sebou dveřmi.
Plakala jsem tehdy v koupelně a uvědomila jsem si, že můj princ se mění v cizince. Přestala jsem se líčit, když už jsme nikam nechodili, a místo společných večerů u vína jsem začala trávit čas v kuchyni. Samotu a prázdnotu jsem se snažila zahnat vařením.
Problémy s penězi
Po nějaké době se ukázalo, že Aleš má finanční problémy. Práci si nosil i domů a po večerech jen mlčky zíral do notebooku. Přestal mi posílat květiny, nedostávala jsem od něj dárky a naše auto, které dřív měnil každý rok, začalo stárnout. Aleš se vymlouval na inflaci a hroutící se trh.
Pak zmizela paní na úklid a donášky jídla. Najednou jsem zbyla jen já, v těch samých drahých šatech z loňska, jak drhnu připálené plechy, protože mi manžel suše oznámil, že když nepracuji, mám na domácnost dost času.
Jsem pro něj jenom hospodyní
Jednu neděli jsem uvařila poctivý vývar a upekla koláč. Doufala jsem, že si užijeme hezký den. Aleš se sice u jídla uvolnil a dokonce se usmál. Jenže když poznamenal, že vaření je má nejsilnější stránka, pocítila jsem stud. Došlo mi, že už pro něj nejsem partnerkou, ale jen hospodyní.
Ten večer jsem ručně umývala hory nádobí, protože na opravu rozbité myčky už v našem rozpočtu nezbývalo. Připadala jsem si stejně rozbitá jako naše domácnost.
Cena za život v luxusu
Nedávno mi zavolala stará kamarádka a řekla, že mi závidí život jako z pohádky. Nedokázala jsem jí říct pravdu o své samotě. V zrcadle jsem viděla unavenou ženu, která se kdysi nechala uplatit pozlátkem a sliby. Jenže ty časem vybledly jako staré fotky.
Uvědomila jsem si, že jsem za svůj sen o bohatství zaplatila ztrátou svobody. Skončila jsem u dřezu v kuchyni, která nikdy nebyly mým snem. Ještě nevím, zda najdu sílu odejít, ale už teď vím, že cena za tenhle život „v luxusu“ byla až příliš vysoká.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
