Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Jako dospívající dívka si Linda k Vánocům zoufale přála elektronickou hračku, kterou nakonec pod stromečkem našla, přestože se jí rodiče smáli. O svého virtuálního mazlíčka pečovala vzorně, dokud nepřišel Silvestr. Během divoké oslavy na chatě na něj zapomněla...
Moc ráda vzpomínám na jedny Vánoce, kdy jsem, už jako odrostlejší, skoro dospělá holka, dostala elektronickou hračku tamagoči. Předcházelo tomu ale přemlouvání a čekání, zda pod stromečkem opravdu bude nebo ne.
Netrpělivě jsem čekala
Všechny holky ve třídě – byla jsem deváťačka – už ho měly, a jen já ne! Samozřejmě to byla tehdy, před těmi mnoha lety, móda, jenže takhle jsem to já nebrala. No a na narozeniny ani na svátek jsem se vysněného dárku nedočkala. Zbývaly mi tedy už jen Vánoce.
„Mami, napíšu Ježíškovi, jo?“ škemrala jsem doma u každé večeře a máma a táta se jenom smáli. „Copak jsi malá?“ Nejsem, že jo, jenže když neupozorním na to, co chci, a nutně, fakt nutně potřebuji, tak to nedostanu. A jestli si naši myslí, že se spokojím kulichem a lyžemi, tak to se fakt mýlí!
Mazlík na hraní
A tak jsem napsala Ježíškovi a dočkala se poznámek typu: „Když jsi měla přebalovat panenku, tak ses do toho moc nehrnula,“ jenže já jsem věděla, co chci, a doufala jsem, že to pod stromečkem najdu.
A taky že jo! Radost jsem měla obrovskou, a přestože jsem si v té době už připadala dospělá, začala jsem hned ten večer o netradičního mazlíčka vzorně pečovat, krmit ho a hrát si s ním. Všude byla ta elektronická potvůrka se mnou, na návštěvách u příbuzných i na trapných rodinných procházkách. Brala jsem ji i na kluziště. Tehdy jsem už koukala po klukách a docela mě zabolelo, když můj vyhlédnutý idol na mě vyjel se smíchem: „Jsi jak malá! To myslíš vážně, že krmíš tuhle elektroniku?! A čím jako?“
Pohřeb na Nový rok
Samozřejmě jsem „svého mazlíčka“ měla i na oslavě Silvestra na chatě, kam jsme odjeli s rodiči. Byla tam parta rodinných kamarádů, a ačkoli jsem žádný alkohol v té době ještě nepila, pěkně jsem se rozdováděla. Bláznili jsme s mými vrstevníky v sauně, váleli se ve sněhu, stavěli sněhuláky a dokonce o půlnoci sáňkovali!
Tak jsem se rozjela, že jsem na mou milou potvůrku úplně zapomněla! „Kde máš toho svého mazlíčka?“ optala se mě maminka, když viděla, jak řádím. „Jéje, já ho nechala o hladu!“ lekla jsem se, ale bylo už pozdě. A milá hračka tamagoči vteřinu po půlnoci na Nový rok umřela.
Když jsme ji pak náležitě s kamarády oplakali, rozhodli jsme se, že jí vystrojíme pohřeb i s květinami a hudbou. Umíte si asi představit, jaká to byla v zasněženém lese pod hvězdami legrace!
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
