
Petřin manžel při každé návštěvě koupaliště někam mizel. Tvrdil, že chodí do bufetu nebo na slovíčko se známými. Jenže nedávno na něj prskla nepříjemná pravda.
S Karlem
jsme chalupáři. Naše víkendové stavení milujeme a trávíme na něm každou volnou chvíli.
V létě s oblibou chodíme na nedaleké lesní koupaliště, kde jsme se
před čtyřiceti lety poznali. Já si obvykle čtu a luštím křížovky, manžel
nevydrží sedět a neustále někde „poletuje“. Plave, chodí pro pivo, na hranolky,
za známými…
Manžel klečel v křoví a civěl do kabinky
Často se zkrátka „někam“ vytratí, čemuž jsem nikdy nepřikládala větší význam. Tedy až do minulého víkendu, kdy jsem shodou náhod manžela přistihla, jak klečí v křoví za převlékárnami a zírá dírkou ve stěně dovnitř. Koukala jsem na tu scénu jako opařená. Věděla jsem, že se tam převléká naše vnadná sousedka.
„Karle, co tu proboha děláš?“ řekla jsem potichu a sáhla manželovi na rameno. Trhl sebou a snažil se rychle zvednout. „Petruško, já… jen jsem se tu opíral o stěnu. Udělalo se mi nějak špatně. Myslel jsem, že budu zvracet,“ vychrlil obdivuhodně pohotově, ale já mu nevěřila. „Nelži mi. Viděla jsem tě. Díval ses dovnitř!“ cedila jsem tiše mezi zuby. Nechtěla jsem budit pozornost.
Karel zrudl, na krku mu naskákaly fialové skvrny a žíly na spáncích tepaly jako o závod. Pak se napřímil a řekl: „Nechápu, co to do mě vjelo… Jsem prostě jen chlap a ta ženská se všude tak vystavuje.“ V tom měl sice pravdu, sousedka si dává záležet na tom, aby ji nikdo nepřehlédl, ale to neznamená, že ji může manžel šmírovat! Ihned mě také napadlo, že to pravděpodobně nebude první Karlův úlet.
Manžel tvrdí, že přeháním
Všechna ta jeho mizení a „neposednost“ mi najednou dávaly nový smysl. Tvrdil, že jde do bufetu, ale kolikrát se vrátil s prázdnou. Prý tam byla fronta, nebo přestal mít chuť. Podobných situací bylo nepočítaně. „Můj muž je prostě šmírák!“ došlo mi. „Kolik let to praktikoval? A dělá to jen na koupališti, nebo i jinde?“ běželo mi hlavou.
Ten večer jsme doma měli tichou domácnost. Karel mlčel, neomluvil se, nevysvětloval. Samozřejmě jsem se ho na vše ptala, a také mu zdůraznila, zda si uvědomuje, že kdyby ho někdo viděl, může ho klidně žalovat. V dnešní době jde o docela vážnou věc. Na to mi řekl, že přeháním, bouchl dveřmi a šel spát do obýváku.
Nevím, co s tím
Už týden spíme odděleně, což mi rozhodně nevadí. Hnusí se mi představa, že bychom vedle sebe usínali, anebo spolu dokonce něco měli. Vůbec si nedokážu představit, jak budeme fungovat dál. Karel mě šíleně zklamal.
Přestože jsem všeho plná, nesvěřila jsem se nikomu. Strašně se stydím. Nejen za něj, ale i za sebe. Za to, že jsem s někým takovým žila tolik let a ničeho si nevšimla. Vůbec netuším, co s námi bude dál, nemohu na tu nechutnou událost zapomenout.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].