Edita (39): Tchyně s námi jela na dovolenou do Bulharska, aby hlídala děti. Udělala nám takovou ostudu, že se tam už nikdy nevrátím

S manželem jsme snili o pořádné dovolené – slunce, pláž a sladké nicnedělání. Už dva roky jsme si nedopřáli pořádný odpočinek a cítili jsme, že to opravdu potřebujeme. Měli jsme ale jednu věc, která nás trápila: Co s dětmi? Upřímně řečeno, doufali jsme, že si trochu orazíme i od rodičovských povinností.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (35): Letos mě čeká dovolená s tchyní. Už teď se bojím, jaká to bude ostuda

Nebyla jsem nadšená, že tchyně pojede s námi

Po delším zvažování jsme si vybrali Bulharsko. Od kamarádek vím, že tam je fajn. Usoudili jsme, že by bylo skvělé vzít s sebou někoho, kdo nám pomůže s dětmi, abychom si konečně užili trochu volna.

„Co kdybychom vzali moji mámu?“ navrhl můj manžel Miloš opatrně.

Moji rodiče nepřipadali v úvahu – tatínek na tom nebyl zdravotně dobře a maminka ho nechtěla nechávat samotného, což jsem naprosto chápala. „Asi nám nic jiného nezbývá,“ povzdychla jsem si.

Moje tchyně je velmi svérázná osoba. Je rázná, tvrdohlavá a nebere si servítky. Říká přesně to, co si myslí, a někdy by opravdu udělala líp, kdyby radši mlčela. Z její účasti na dovolené jsem nebyla nijak nadšená, ale snažila jsem se sama sebe přesvědčit, že to třeba nebude tak hrozné. Dodnes toho lituju...

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (29): Dovolená s tchyní a švagrovou byla peklo. Jedna stále remcala, druhá pila a balila chlapy

Cirkus začal už na letišti

Už na letišti jsem litovala, že jede s námi. Při běžné kontrole zavazadel jsme zjistili, že půlku jejího kufru tvoří jídlo – chleba, nakládané okurky, knedlíky, klobásy. Vzala si s sebou i sklenice s gulášem. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím, styděla jsem se jako nikdy v životě.

„Kdoví, co nám tam v tom Bulharsku dají na talíř,“ prohlásila, jako by to bylo úplně normální.

Samozřejmě to všechno nemohla vzít s sebou. Nechtěla pochopit, že platí určitá pravidla a tečka. Po hádce se zaměstnanci letiště, kdy jsem měla pocit, že nikam neodletíme, nakonec souhlasila, že kufr půjde jako odbavené zavazadlo. Zaplatili jsme za to majlant. Je zázrak, že jsme ten let vůbec stihli.

V letadle pak pořád všechno komentovala a kritizovala. Stevardky jen převracely oči, když to viděly.

Když jsme dorazili na hotel, Miloš i já jsme měli špatnou náladu. Zato tchyně zářila. Už tehdy jsem měla strach, s čím dalším vyrukuje...

Mohlo by Vás zajímat:

Žofie (36): Odjeli jsme na dovolenou a klíče nechali tchyni. Z našeho bytu udělala ubytovnu

Stydím se za svou tchyni

První den dovolené kupodivu proběhl v klidu. Hrála si s dětmi, stavěli spolu hrady z písku a vypadalo to, že si to všichni docela užívají. Ale klid nemohl trvat věčně – s ní rozhodně ne. Na snídani si nosila rohlíky a klobásu z domova a snažila se z hotelového bufetu odnést vše, co šlo. Není divu, že ji číšníci upozornili, že se to nemá dělat. „Máme to zaplacené,“ odsekla. „Nemůžu si vzít pár jogurtů pro vnoučata? To je k smíchu. Co je tohle za zemi!“

Dohadovala se tak dlouho, až to vzdali. Bylo mi jich vážně líto. Jenže ona teprve začínala. Spřátelila se s barmanem na pláži a krmila ho českými specialitami, až dostal střevní potíže a po zbytek naší dovolené už se v baru neukázal.

Vrchol – nebo spíš dno – přišlo během organizovaného výletu do Varny. Chystali jsme se navštívit nádherný starobylý pravoslavný chrám. Tchyně se hlasitě pohoršovala, že to není pořádný katolický kostel a že se tam modlí divně, takže ona tam rozhodně nepůjde. Pak sebrala průvodci mikrofon a začala něco kázat. Všichni na ni zírali a začali zmateně ustupovat, jako by snad byla blázen. Miloš jí musel mikrofon téměř vyrvat z ruky a průvodce nám dost jasně naznačil, že bychom raději měli skupinu opustit.

Když mám popsat, jak jsem se tehdy cítila, tak ostuda je slabé slovo. Bylo to příšerně ponižující. Tchyně si z toho samozřejmě nic nedělala. Tvrdila, že má pravdu a všichni ostatní ji jen schválně rozčilují.

Mohlo by Vás zajímat:

Adriana (29): Dala bych přednost malému bytu na hypotéku před bydlením s tchyní. Měla jsem ji raději, když si nechtěla tolik povídat

Už s ní nikam nepojedu

Cesta zpátky také neproběhla úplně v klidu. Zjistili jsme, že z hotelu odnesla župan a ručníky. „Za ty peníze na to mám právo,“ prohlásila. A aby toho nebylo málo, pohádala se s letištní ochrankou, protože u bezpečnostní brány zapípal alarm. Ukázalo se, že si zapomněla sundat hodinky. Stálo nás to dost nervů, když jsme jim vysvětlovali, že ona je prostě taková a že nemá smysl to řešit. V letadle naštěstí usnula.

Byla jsem šťastná, že se vracíme domů – tahle dovolená mě naprosto vyčerpala. Když jsem se konečně mohla svalit na gauč ve vlastním bytě a věděla jsem, že tchyně je daleko od nás, cítila jsem nepopsatelnou úlevu.

Miloš to měl úplně stejně. „Nikdy víc,“ řekl a já beze slova přikývla.

Shodli jsme se, že příště si radši zaplatíme chůvu – i kdyby nás to mělo stát majlant. Nehledě na všechny excesy, které tchyně předvedla, Bulharsko se mi moc líbilo. Ale už se tam nikdy nevrátím. Ty vzpomínky jsou zkrátka příliš nepříjemné. Po návratu jsme se s tchyní nějakou dobu vůbec nesetkali. Když nás několikrát zvala na oběd, vymlouvali jsme se na práci.

Obávám se, že jednoho dne to už nevydržím a řeknu jí všechno na rovinu. Vím, že moje tchyně v jádru není špatná žena – má dobré srdce – ale to nemění nic na tom, že by se vážně měla zamyslet nad svým chováním...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (28): Tchyně si myslela, že se neumím postarat o miminko. Dostala lekci, na kterou nezapomene

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].