Martina (37): Chtěla jsem si s manželem užít dovolenou u moře. Připadala jsem si jako v ráji, dokud se neukázala tchyně

Vždycky jsem snila o domově, kam se budu moct schovat. O bezpečném místě, kde se respektují hranice a kde se bere ohled na potřeby všech členů rodiny. Naivně jsem věřila, že takový sen se dá uskutečnit. A první roky manželství jsem se o to opravdu snažila. Věřila jsem, že můj manžel Dalibor to cítí stejně.

Ze začátku byl okouzlující, milý, ochotný a pořád dobře naladěný. Takový je dodnes, jenže už ne ke mně, ale ke své matce. Ženě, která věří, že rodina je posvátná, a co je posvátné, to se nezpochybňuje – ani logikou, ani únavou, ani obyčejnou potřebou soukromí. Každé naše rozhodnutí se musí probrat s ní. Své návštěvy nikdy nehlásí předem a její připomínky jsou prý vždycky „pro naše dobro“...

Mohlo by Vás zajímat:

Vendy (42): Tchyně byla snesitelná, než se nám narodily děti. Pak k nám začala jezdit na dovolené a do všeho mi kecat

Dovolená byla jako z pohádky

Letos jsem se rozhodla, že dovolená v Chorvatsku bude můj restart. Příležitost znovu se nadechnout. Jen moře, relax a my dva s Daliborem. Pronajali jsme si menší domek kousek od pláže. Dorazili jsme tam v pátek, bylo už po sedmé, když jsme zaparkovali auto.

Dalibor vystoupil první, protáhl se jako kočka a zhluboka se nadechl. Já ještě chvíli seděla v autě a vychutnávala si ten nezvyklý klid. Žádný městský hluk – jen šumění borovic a jemné cvrkání cvrčků.

Dva dny jsme žili přesně tak, jak jsem si to vysnila. Vstávali jsme pozdě, pili kávu na terase, dlouho jsme se procházeli po pláži, večer jsme si spolu něco uvařili a povídali si. Nic velkého, ale pro mě to bylo vzácné. I Dalibor působil klidněji. V neděli ráno mě dokonce napadlo – možná se mezi námi opravdu něco změnilo k lepšímu...

Mohlo by Vás zajímat:

Dagmar (40): Tchyně mi kazí děti. Zjistila jsem, že když jsou u ní, tahá je po fast foodech

Tchyně mě šokovala

Odpoledne přijelo auto. Slyšela jsem, že zastavuje před naším domkem. A pak se ozval ten známý, pronikavý hlas mé tchyně: „No to je nádhera! Holky, cítíte to? To je ten mořský vzduch!“

Vyšla jsem na terasu. Tchyně už mířila ke mně, obtěžkaná taškami, a za ní dvě ženy, které se zvědavě rozhlížely. „Martinko!“ zazubila se tchyně. „Říkala jsem Daliborovi, že se stavíme. Prý máte pokoj navíc, tak jsme se s Alenou a Boženou rozhoupaly. Ony byly tak nadšené!“

Dalibor vyběhl ven a objal svou matku. „Super, že jste tady. Pokoj s výhledem na borovice je volný, můžete se hned zabydlet,“ pronesl, jako by s tím počítal. Ale já o tom nic nevěděla!

Stála jsem na terase a moje ruce samy od sebe sevřely zábradlí. Dalibor se na mě ani nepodíval. Jeho matka už vcházela dovnitř. „Martinko, máš něco k pití? Jsme z cesty úplně vyschlé. A kafíčko by taky bodlo...“ štěbetala.

Neřekla jsem ani slovo. Šla jsem do kuchyně a dala vařit vodu. Chtěla jsem říct, že tohle jsme si nedomlouvali, že naše dovolená neměla vypadat takhle. Jenže v tomhle domě – i když nebyl náš – zřejmě nastavoval pravidla někdo jiný...

Mohlo by Vás zajímat:

Zdislava (30): Tchyně mě ponižuje, protože neumím vařit. Myslím, že to v životě není to nejdůležitější

Tchyně převzala velení

Druhý den ráno byla tchyně vzhůru ještě před svítáním. Dřív než jsem si stihla v klidu vypít kávu na terase. U snídaně už měla jasno, její „holky“ chtějí vidět městečko, a taky je třeba stavit se na tržnici. Protože jak by to vypadalo – být u moře a nekoupit si čerstvé ryby?

„Martinko, pojedeš s námi, viď?“ zeptala se s nevinným úsměvem. „Dalibor přece nerad courá po obchodech, ten ať si odpočine.“

Můj manžel se tvářil, že právě něco hledá v plážové tašce. „Martino, jdi s nimi, já zatím trochu... uklidím,“ řekl, jako by mi prokazoval laskavost.

Tři hodiny jsem za nimi vlála po obchodech. Tchyně brblala, že je všechno předražené, že dřív si za ty peníze koupila dvoje šaty. Božena hledala něco na svatbu své dcery a Alena si půl hodiny vybírala ručník s plameňákem. Nakonec jsme skončily v malé prodejně mořských plodů, kde jsem dostala přednášku o tom, že ryba musí být pořádně okořeněná – ne jako pro děti.

Když jsme se vrátily, Dalibor odpočíval na lehátku a vypadal spokojeně. „Tak co, jaké to bylo?“ zeptal se.

Neodpověděla jsem. Podala jsem mu tašky a vešla dovnitř. Další dny vypadaly úplně stejně. Návštěvy kostelů, focení u každé sochy, poznámky o tom, jak se oblékám, výlety výhradně tam, kam chtěla jít tchyně. Dalibor se smál, že jeho máma se vyzná v památkách jako nikdo. Večer jsme sedávali na terase. Já mlčela, zatímco Dalibor s mámou a jejími kamarádkami plánovali další den. Mlčela jsem. Ne proto, že bych neměla co říct. Prostě už jsem neměla sílu...

Mohlo by Vás zajímat:

Kateřina (27): Myslela jsem si, že moje tchyně je poklad. Rychle se ukázalo, že je dotěrná jako moucha

Udělala to schválně

Asi nejhorší to bylo, když jsem měla narozeniny. Doufala jsem, že si s manželem uděláme výlet jenom ve dvou a zajdeme si na romantickou večeři. Místo toho tchyně uvařila květákovou polévku – jídlo, které nesnáším. „Myslela jsem, že budeš mít radost,“ pronesla, když jsem ji odmítla. „Je přece zdravá.“

Neřekla jsem nic. Věděla jsem, že to nebyla náhoda. Ona si to pamatovala.

Večer mi Dalibor podal pugét, který koupil v supermarketu. „Promiň, že to bylo tak narychlo, ale s holkama je pořád co dělat...“

Usmála jsem se. Cítila jsem, že něco ve mně – něco, co jsem si dlouho pletla s láskou – už pomalu dohasíná.

Mohlo by Vás zajímat:

Aneta (29): Tchyně nechápe, že mi její návštěvy vadí. Teď přijela i s kamarádkou a jsem z toho na prášky

Návrat domů

A pak přišel poslední den naší dovolené. Tiše jsem zabalila věci a všechno naskládala do auta. Dalibor pomáhal své mámě a jejím kamarádkám. V autě jsme mlčeli. Dívala jsem se z okna. Dalibor svíral volant, jako by se bál, že když jen trochu povolí, všechno se rozpadne. Jenže ono už se to rozpadlo dávno.

„Chci se rozvést,“ řekla jsem tiše.

Podíval se na mě koutkem oka. „Prosím?“ zeptal se.

„Chci se rozvést,“ zopakovala jsem klidně. Z rádia zněla píseň, ve které se asi desetkrát opakovalo slovo „láska“. Krutá ironie.

„Martino...“ začal, ale přerušila jsem ho.

„To není vtip.“

„Vážně? Jen kvůli tomu, že máma přijela na pár dní?“

„Ne,“ odpověděla jsem. „Kvůli tomu, že jsi vždycky byl synáček svojí maminky, ale nikdy jsi nebyl můj partner. A já už nechci být jen statistkou ve tvém životě. Nebo služkou v divadle, které režíruje tvoje matka.“

„Ale... nemůžeme si o tom promluvit? Určitě se to dá nějak vyřešit.“

Neodpověděla jsem.

„Ty to myslíš vážně,“ zamumlal po chvíli.

Zavřela jsem oči. Ano, myslela jsem to vážně. Věděla jsem, že to, co právě cítím, není vztek. Je to ticho po posledním výkřiku...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Magda (32): Tchyně se k nám nastěhovala a dohání mě k šílenství. A manžel dělá mrtvého brouka

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].