Facebook
Instagram
Kateřina byla ráda, že ji tchyně rychle přijala do rodiny a chovala se k ní moc pěkně. Záhy ale zjistila, že ve skutečnosti je úplně jiná. Její tchyně totiž má nutkání řídit úplně všechno.
Můj vztah s matkou byl vždy velmi obtížný. Proto mým prvním krokem v dospělosti bylo odstěhovat se z domu a omezit kontakt s ní na nezbytné minimum. Když jsem poznala Pavla (28) a jeho matku, myslela jsem si, že se na mě usmálo štěstí. Tchyně se zdála být přátelská, laskavá a prostě skvělá žena, byla jsem přesvědčená, že jsem našla opravdový poklad. Nicméně, časem jsem zjistila, že ne všechno, co se třpytí, je zlato, a matka mého manžela se ukázala být dotěrná a zlomyslná osoba.
Všechno šlo rychle
Pavla jsem poznala po vysoké škole a okamžitě jsem věděla, že je to muž, se kterým chci strávit zbytek života. On to asi cítil stejně, protože na naší třetí schůzce navrhl, abychom spolu bydleli. Zpočátku jsem váhala, ale rychle jsem změnila názor. Vždyť žijeme jen jednou. Sbalila jsem si kufr a stěhovala se do skromné garsonky mého přítele.
„Neboj se, budeme velmi šťastní,“ ujišťoval mě Pavel a já mu uvěřila.
Měl pravdu. Od prvního dne společného bydlení mi na každém kroku dokazoval, že mu na mně záleží a udělá všechno, aby mi dokázal své city. Neměla jsem důvod mu nevěřit. Pavel byl pracovitý, zodpovědný a vynalézavý.
Velmi jsem ho milovala. A nemohla jsem říci ne, když mě požádal o ruku. I když mi mnoho přátel říkalo, že je na svatbu příliš brzy, neváhala jsem ani na chvíli. Co bylo špatného na tom, že chci vytvořit dlouhodobý vztah s mužem, který pro mě znamenal všechno? Rychle jsme stanovili datum svatby, které připadalo na výročí našeho seznámení. Považovala jsem to za dobré znamení.
Byla jsem zvědavá na tchyni
„Musíš poznat mou maminku,“ řekl mi Pavel. Už dříve jsem se ptala, kdy mě konečně představí svým rodičům. Ale vždycky byl nějaký důvod, proč to neudělat – rekonstrukce jejich bytu, výlet k sestře nebo pobyt v lázních. Nakonec se to ale podařilo.
Zaradovala jsem se. „Budu přeci její milovanou snachou,“ smála jsem se a mrkla na svého snoubence. Vím, že téměř žádná tchyně nemá ráda svou snachu.
„Káťo, přestaň,“ zasmál se Pavel. „Moje máma taková není.“
„Uvidíme,“ řekla jsem rychle. A začala jsem přemýšlet, jak si poradím se ženou, která mě bude obviňovat z toho, že jsem jí ukradla jejího milovaného syna...
Tchyně mě přijala velmi srdečně
Nic z mých černých myšlenek se nesplnilo. Pavlova maminka byla úžasná žena. Hned mě pevně objala.
„Vítej v rodině, Kačenko,“ řekla. A já okamžitě pocítila, jak se mi do očí derou slzy. Od vlastní matky jsem se nikdy nedočkala milých slov nebo něžných gest. Vždy jsem byla ta špatná, která jí zničila život. A tady mě čekalo takové překvapení...
„Tvoje máma se mi opravdu líbí,“ řekla jsem Pavlovi cestou domů.
„To je dobře,“ odpověděl. Pak se na mě podíval. „Teď ji budeš vídat mnohem častěji.“
Usmála jsem se a pomyslela si, že je to velmi dobrá zpráva. Ani mě nenapadlo, že to budou jedny z posledních milých myšlenek, které této ženě věnuji...
Ráda měla poslední slovo
Zpočátku jsme nechtěli organizovat okázalou svatbu. Necítili jsme takovou potřebu, navíc jsme si to prostě nemohli dovolit. Ale moje tchyně měla jiný názor.
„Svatba bez velké hostiny?“ podivila se, když jsme ji informovali o našem rozhodnutí. „To nepřichází v úvahu...“
Podívala jsem se na Pavla a on na mě.
„Nemůžeme si dovolit hostinu,“ řekl.
Ale pro moji budoucí tchyni to nebyl problém.
„Zařídím vám hostinu,“ navrhla. I když jsme protestovali, bylo to marné. „Můj syn musí mít svatební hostinu a konec diskuse,“ řekla kategoricky. Okamžitě zavolala do banky, že chce zrušit svůj spořicí účet.
Bylo mi velmi trapně, že takto zatěžuji svou budoucí tchyni.
„Když si máma něco usmyslí, nic to nezmění,“ řekl mi omluvně Pavel.
Pak dodal, že patří k těm ženám, které musí mít poslední slovo. A já se bohužel velmi rychle přesvědčila, že to je pravda.
Tchyně nám zorganizovala svatbu
Rychle jsem zjistila, že tchyně ráda zasahuje do našich záležitostí. Všechno to začalo organizací naší svatby. Ukázalo se, že o všem chtěla rozhodovat sama – o menu, fotografovi, kapele...
„Nech ji, ať se ukáže,“ přesvědčoval mě Pavel, když jsem se snažila naznačit, že se mi její rozhodnutí nelíbí. Chtěla jsem to brát s nadhledem. Ale když mi tchyně začala vybírat šaty, dospěla jsem k závěru, že takhle to dál nejde.
„Tyhle šaty se mi nelíbí,“ protestovala jsem při pohledu na to, co mi tchyně vybrala.
„Ale jsou opravdu hezké,“ řekl Pavel.
Bylo jasné, že nechce vyvolávat konflikt. Já jsem také nechtěla hádku. A tak jsem to vzdala. Ale pak přišla poslední kapka. Tchyně vybrala naše svědky...
„Já platím a mám poslední slovo,“ nadhodila, když jsem dost ostře protestovala.
Nevěděla jsem, co říct. Nakonec jsem souhlasila s jejím výběrem. Rozhodla jsem se, že mi nic nezkazí ten nejkrásnější den mého života. A pravděpodobně by takový byl. Ale tchyně mi ani na okamžik nedala zapomenout, kdo v této rodině hraje první housle. Byla všude a chtěla o všem rozhodovat. V polovině hostiny jsem měla pocit, že my nejsme ti nejdůležitější...
Začala strkat nos do všeho
Po svatbě jsme odjeli na pár dní do našich milovaných hor. Ale ani tam nám nedopřála klid. Volala téměř každý den a ptala se na všechno – kam jdeme, co děláme, co jíme...
„Tvoje máma je strašně zvědavá,“ řekla jsem Pavlovi.
Nechtěla jsem ho rozhádat s jeho matkou, ale pomalu jsem měla dost jejího vlezlého chování.
„Dá se na to zvyknout,“ pronesl opatrně.
Problém byl v tom, že já si na to zvyknout nechtěla. Toužila jsem po soukromí.
„Za nějaký čas ji to přestane bavit a nechá nás na pokoji,“ dodal.
Bohužel se mýlil. Den po našem návratu přišla tchyně na návštěvu a začala se chovat, jako by byla doma. Podívala se do lednice.
„Musíte udělat nějaké nákupy,“ řekla vážně. „A musíš uklidit a vyprat...“ Pak pokračovala v prohlídce našeho bytu. Nahlížela do každého kouta a vyjmenovávala, co musím udělat.
„Musíš se o ten byt lépe starat,“ pronesla po několika minutách inspekce. A já to už nevydržela.
„Právě jsme se vrátili z cesty a máme právo si odpočinout. Kromě toho je to náš byt,“ namítla jsem.
„Samozřejmě,“ usmála se. „To jsou jen moje dobré rady...“
Když jsem za ní zavřela vchodové dveře, nesmírně se mi ulevilo.
„Nedělej si s ní starosti. Taková je prostě její povaha,“ bránil ji můj manžel.
Ale já věděla, že si s tím starosti dělat budu. A měla jsem pravdu. Tchyně nás navštěvuje téměř každý den a pokaždé nahlíží do všech koutů. A přitom dává své neocenitelné rady, které nám mají ukázat, jak máme žít. Někdy mám pocit, že v šťourání v našich záležitostech našla smysl svého života. A to neustálé vyptávání se na všechno – práci, dovolenou, nákupy, děti...
Během jejích návštěv se cítím jako na zpovědi. A ona se chová jako inkvizitor. Jen čekám, kdy začne nahlížet i do odpadkového koše. To se nedá vydržet. Pokud s tím můj manžel něco neudělá, neumím si takový život představit...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
