Facebook
Instagram
Jana zjistila, že její manžel nejezdí tak často na služební cesty jenom kvůli práci. Má totiž v Brně milenku. A aby toho nebylo málo, tchán mu poskytoval alibi.
Když jsem se vdávala za Patrika (33), věděla jsem, do čeho jdu. Byla jsem si vědoma toho, že budu trávit spoustu nocí bez manžela. Netušila jsem však, že tento prolhaný mizera nejezdí na služební cesty kvůli práci, ale za milenkou. Co bylo ještě horší, můj tchán mu v tom pomáhal a vždy mu poskytoval alibi. Ale pravda nakonec vyšla najevo.
Můj manžel často jezdí na služební cesty
"Opravdu musíš odjet?" zeptala jsem se s nadějí, že tentokrát by mohl svou služební cestu zrušit nebo alespoň odložit.
"Miláčku, víš, jak to je..."
"Vím, ale to už je potřetí tento měsíc. Pokud to takhle půjde dál, Anička zapomene, že má vůbec tátu."
"Věř mi, taky se kvůli tomu cítím špatně. Ale nemůžu si pomoct. Firma zvýšila počet zaměstnanců v různých pobočkách a já musím školit nové zaměstnance."
"Jen mi slib, že se vrátíš brzy."
"Tři dny, miláčku," řekl a ukázal tři prsty. "Jen tři dny. Slibuji, že tentokrát se cesta neprotáhne."
Patrik pracuje ve firmě svého otce. Je odpovědný za školení nových zaměstnanců na IT systémy. Můj tchán úspěšně provozuje podnik už léta a dnes má osm poboček po celé zemi. Jeho firma realizuje zakázky pro klienty z Evropy, Asie a Severní Ameriky. Vlastní šest patentů a bezpochyby patří k lídrům v oboru.
Firma se neustále rozrůstá, takže Patrik nemá nouzi o práci. Jsem ráda, že můj manžel má stabilní zaměstnání, protože v dnešní době není snadné najít pracovní jistotu. Nelíbí se mi však, že je skoro pořád pryč. Jako žena potřebuji muže po svém boku a Anička, naše čtrnáctiměsíční dcera, potřebuje tátu.
Tchán mu dával víc práce
Ze začátku to nebylo tak zlé. Patrik většinu školení vedl v hlavním sídle firmy. Na služební cesty jezdil maximálně jednou za dva měsíce. Postupem času začal cestovat stále častěji a asi před dvěma lety se stalo pravidlem, že měl služební cesty dvakrát nebo dokonce třikrát měsíčně. To už bylo těžké snášet. A tak jsem se rozhodla zasáhnout.
"Opravdu musíš dávat Patrikovi tolik práce?" zeptala jsem se jednoho dne tchána.
"Najímáme stále více lidí a modernizujeme naši IT síť. Je spousta lidí na školení a i když bych moc chtěl, teď ho prostě potřebuji," pokrčil rameny.
"Ale mohl bys najmout jiné školitele."
"Věř mi, zkoušel jsem to a pokaždé to skončilo špatně. Patrik nemá jen znalosti. Má také jedinečný dar předávat je dál, to je opravdu vzácná dovednost."
Náhodou jsem zjistila, že lže
Během Patrikovy poslední služební cesty se stalo něco divného. Zavolala mi zaměstnankyně brněnské pobočky naší banky. Informovala mě, že někdo našel na ulici bankovní kartu vydanou na mě a mého manžela. Máme společný účet a moje číslo bylo uvedeno jako kontaktní.
To bylo divné. Patrik měl být v Ostravě. Co dělal v Brně, když tam firma nemá pobočku? Nejprve jsem si myslela, že mu někdo ukradl peněženku a dostal se s ní až na Moravu. To však nedávalo smysl. Kdyby se to stalo, můj manžel by kartu ihned zablokoval. Od pracovnice banky jsem se dozvěděla, že to neudělal.
Začala jsem tedy kontrolovat poslední transakce. V přehledu nebyly žádné platby provedené v Ostravě, ale spousta jich byla z Brna. Můj manžel zaplatil za hotelový pokoj, jídlo v restauracích a nákupy ve dvou obchodech. To bylo velmi podivné. Nastavila jsem rozsah vyhledávání historie výdajů od začátku roku a začala kopat hlouběji...
Podle výpisu z účtu jsem zjistila pravdu
V lednu měl být Patrik na služební cestě v Hradci Králové, Olomouci a Zlíně. Hradec Králové souhlasil, ale když údajně školil zaměstnance v Olomouci, ve skutečnosti byl v Brně. V únoru měl být v Ostravě a Pardubicích. Nedorazil ani na sever Moravy, ani do východních Čech, ale v obou případech se hlásil v jihomoravské metropoli. V březnu byla pravdivá jen jedna ze tří jeho služebních cest a v dubnu žádná. Bylo jen jedno vysvětlení - muselo jít o jinou ženu.
Zavolala jsem mu, abych požádala o vysvětlení, ale ozvala se mi hlasová schránka. Co teď udělám? Nemůžu přece vzít dítě a jet takovou dálku, abych ho přistihla s nějakou ženskou. Náhle mě to osvítilo. Můj tchán musel vědět všechno.
Chtěla jsem od tchána vysvětlení
Požádala jsem kamarádku, aby se postarala o Aničku, a sama jsem jela do kanceláře za tchánem. Snažil se mě odbýt, jako by cítil, že se něco děje, ale nedala jsem se. Hodila jsem mu na stůl výpisy z našeho účtu a žádala vysvětlení.
"Co mi k tomu můžeš říct?" zeptala jsem se naštvaným tónem.
"Nic. To jsou vaše výpisy z účtu."
"Podívej se pozorně. To jsou transakce ze včerejška. Všechny z Brna. Já jsem tady, takže pokud jsem kartu nepoužila já, musel to být Patrik."
"Možná mu někdo prostě ukradl peněženku..."
"Taky jsem si to myslela. A to vysvětlení by bylo pravděpodobné, protože dnes někdo přinesl naši kartu do brněnské pobočky."
"Tak je to vyřešené. Zloděj si na váš účet užil a kartu vyhodil, a někdo poctivý ji našel."
"No, ne tak docela," odporovala jsem a ukázala mu další výpisy. "Skoro vždy, když měl být na služební cestě, byl v Brně. Takže prosím, nedělej ze mě hlupáka a řekni mi, co se děje."
Můj muž i tchán jsou mizerové
"Jano, bylo by lepší, kdyby ses na to zeptala Patrika..." řekl po chvíli mlčení tchán.
"Věř mi, udělám to. Ale od tebe chci vědět, proč ho kryješ. Protože mi určitě nechceš říct, že jsi o ničem nevěděl..."
"Věděl. Samozřejmě, že jsem věděl."
"Tak proč..."
"Je to složitější, než si myslíš. Před několika lety mě Patrik přistihl s mou sekretářkou. Požádal jsem ho, aby si to nechal pro sebe. Souhlasil, ale požadoval něco na oplátku. Chtěl, abych mu poskytl alibi, kdykoli o to požádá."
"A ty jsi s tím souhlasil? Bože! Jak jsi mohl?"
"Co jsem měl dělat? On mě neprozradil, takže jsem mu to musel oplatit stejnou mincí."
"Víš co? Oba jste pěkní mizerové. Opravdu, jablko nepadlo daleko od stromu," řekla jsem a zamířila ke dveřím.
"Jano, co máš v plánu?" zeptal se vyděšeně.
"Buď klidný. Nepůjdu si stěžovat tvé ženě. Ale buď připraven, že se k vám Patrik nastěhuje, až se vrátí z téhle takzvané služební cesty, protože do bytu ho nepustím. Takže si raději rychle vymysli další lež, protože tvoje žena určitě bude klást otázky. A raději si s ním domluv společnou verzi. Ale pokud se mě zeptá, proč se rozvádíme, buď si jistý, že ode mě uslyší pravdu..."
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Aleš Cibulka chystá se svým partnerem Michalem Jagelkou stříbrnou svatbu: Být gayem v devadesátkách nebylo vůbec snadné
Aleš Cibulka chystá se svým partnerem Michalem Jagelkou stříbrnou svatbu: Být gayem v devadesátkách nebylo vůbec snadné
Související články
