Eliška (26): Osud mi vzal manžela, tchyně chce zpátky byt. Prý už nepatřím do rodiny

Příběhy o tchánech a tchyních: Osud mi vzal manžela, tchyně chce zpátky byt. Prý už nepatřím do rodiny
Zdroj: Unsplash

Eliška ovdověla dva roky po svatbě. Její okolí si myslí, že je příliš mladá na truchlení. Prý se ani nestihla moc zamilovat. Korunu tomu nasadila tchyně, která přišla s bizarním návrhem.

Jana Jánská
Jana Jánská 26. 05. 2024 15:00

Já a Kuba jsme byli do sebe šíleně zamilovaní, plánovali jsme děti a žít spolu až do stáří. Pak ale zemřel při autonehodě. Nemohla jsem uvěřit, že mě Kuba už nikdy neobejme, nepolíbí, a že si už nikdy nepopovídáme u kávy o tom, jaký film bychom si mohli pustit.

Ovdověla jsem v 26 letech

Nezůstala jsem úplně sama – stále jsem měla svou rodinu a přátele. Ale moc to nepomáhalo... Lidé jaksi nemohou pochopit, že tak mladá vdova může hluboce truchlit nad ztrátou svého manžela, i když byl láskou jejího života. Možná si myslí, že obličej bez vrásek a pevné tělo k truchlení nepatří. Snaží za každou cenu utěšit tuto mladou ženu tím, že zmenšují význam její krátce trvající lásky...

Jaká bolest to může být, ztratit manžela po pouhých dvou letech, že? Já a Kuba jsme si ani nestihli pořádně zvyknout na sebe, že? Jiné to je pro tetičku, jejíž manžel zemřel po 30 letech - ona má právo na slzy. Nikdo jí neříká: "Najdeš si jiného skvělého chlapa, uvidíš." Ale já to slyšela neustále. Dokonce i v den pohřbu se mě několik blízkých snažilo takto utěšit.

Nejhorší bylo, když jsem slyšela: "Aspoň ti zůstal byt." Jako by na tom záleželo... Nevdala jsem se za Kubu kvůli materiálním výhodám. Oba jsme pocházeli ze skromných poměrů. On do manželství přinesl dvoupokojový byt a já měla pozemek za městem, kde jednou měl stát náš dům. Nepodepsali jsme předmanželskou smlouvu, i když to je teď v módě. Proč bychom to dělali? Milovali jsme se, rozvod nebyl v plánu.

Když mě zastihla zpráva o smrti mého manžela, vůbec mě nenapadlo, že teď mám 40 čtverečních metrů jen pro sebe. Protože pro mě to nebyl žádný důvod k radosti. Myslela jsem, že alespoň Kubova matka to pochopí. Ztratila syna, já ztratila manžela, takže by nás náš zármutek měl sblížit. Koneckonců, vždycky říkala, že jsem její milovaná snacha. Milovaná jen proto, že jsem byla jediná?

Měl staršího bratra

Znala jsem svého manžela půl roku, když se zmínil, že má staršího bratra. Později mi vysvětlil, že s Viktorem (30) neměl dobré vztahy. Nemohla jsem to pochopit, protože Kuba byl tak společenský. Ale když jsem se setkala s Viktorem, okamžitě jsem pochopila, že on a můj milovaný jsou dva úplně odlišné světy.

Viktor je divný... Můj manžel byl hezký a atletický typ. Měl blond vlasy, modré oči a chlapecký šarm. Viktor byl zarostlý brunet s malým břichem a pochmurnou tváří. Nikdy se neusmíval. Vždycky mi připomínal bezdomovce. Kuba měl vysokoškolský titul, zatímco Viktor dokončil pouze učňák a pracuje jako soustružník. Dokonce mám pocit, že je lehce mentálně zaostalý...

Samozřejmě bych to nikdy neřekla své tchyni. Zdálo se, že si nevšimla zjevných rozdílů mezi svými syny. A vadilo jí, že Viktor nemá přítelkyni. Ale jak by ji měl získat, když skoro s nikým nemluví? Jednou, když byl Kuba ještě naživu, jsem na něj narazila na ulici. Nesl nějaké tašky. Podíval se na mě, jako by viděl přízrak za bílého dne, zamumlal krátký pozdrav a utekl co nejrychleji mohl.

Nikdy nevyhledával společnost. Dokonce i během rodinných setkání se vytratil do garáže, kde měl zařízenou dílnu. Trávil tam dlouhé hodiny, vždy pokrytý mastnotou, a opravoval cizí motocykly. Jeho ruce byly jako ruce starého muže - zjizvené a za nehty měl špínu. Nezajímalo ho, jak vypadá. Byl vždy tak zanedbaný, dokonce trochu smrděl. Upřímně, Viktor mě odpuzoval a nemohla jsem uvěřit, že on a Kuba byli skutečně bratři.

Tchyně přišla se zvláštním požadavkem

Měsíc po mém zasnoubení s Kubou, mě tchyně začala chválit, jak jsem hezká a schopná. Pak se zeptala, jestli nemám podobně hezkou kamarádku... pro Viktora. Protože on, jako starší bratr, by se měl oženit první. Tehdy jsem si myslela, že žertuje.

Když to začala zmiňovat desetkrát týdně, už to přestalo být vtipné. Nakonec jsem jí řekla, že za prvé, moje kamarádky už jsou vdané, a za druhé, necítím se jako dohazovačka.

"Manželství je o lásce," prohlásila jsem, ale nezdálo se, že by ji to přesvědčilo.

"Láska vyprchá, ale peníze zůstanou. Viktor má byt..." připomněla mi.

Viktor opravdu zdědil byt od druhých prarodičů. Pronajímal ho, protože pro něj bylo pohodlnější žít s rodiči. Když jsem sledovala, jak moje tchyně kolem něj poskakuje, dělá mu sendviče do práce a radí mu na každém kroku, pochybovala jsem, zda je Viktor skutečně schopen žít samostatně. Jeho přítelkyně by musela být úplně slepá a hluchá.

Jeho vztah nedopadl dobře

Mezitím, k mému úžasu, tchyně jednou řekla, že Viktor kdysi měl přítelkyni. A dokonce spolu žili. Později jsem se Kuby zeptala, jak k tomu došlo. Ukázalo se, že moje tchyně přišla s geniálním plánem - rozhodla se pronajmout pokoj ve Viktorově bytě nějaké dívce. Pečlivě vybrala nájemnici a zároveň snoubenku pro svého syna. A tak se mladá, nevinná žena, která nic netušila, stala její obětí...

Tchyně donutila Viktora přestěhovat se do toho bytu. Doufala, že když budou sami, padnou si do oka. A protože nevěděl, co má dělat, povzbuzovala ho, aby si prostě „vzal, co je jeho.“ Podle všeho tu dívku málem znásilnil. Jedné noci od něj utekla a udajně jí pomohl soused. A pak, naštěstí pro Viktora a jeho matku, nájemnice nepodala žádnou žalobu, jen se co nejrychleji odstěhovala.

Byla jsem šokovaná tímto příběhem. Nemyslela jsem si, že je moje tchyně schopná takových věcí, jen aby zajistila svému prvorozenému partnerku. A teď, po Kubově smrti, se rozhodla zaměřit na mě...

Tchyně mi učinila zvláštní nabídku

Dva týdny po pohřbu, v listopadu, mi tchyně předložila neobvyklou nabídku. Přišla ke mně domů a hned začala mluvit o tom, co dělat s bytem jejího syna.

Byla jsem překvapená, protože podle zákona dědí manželka po zemřelém manželovi. Stejně jako manžel dědí po manželce. Kdybych zemřela první, Kuba by dostal ten pozemek a moje rodina by s tím neměla nic společného. Zdálo se, že tchyně mé argumenty neslyší. Nakonec mi řekla, že si byt mohu nechat, pokud si... vezmu Viktora.

"Samozřejmě ne hned, aby lidé o tom nemluvili. Budeme muset chvíli počkat. Víš, jak mohou být lidé zákeřní," řekla.

Seděla jsem v šoku a ona, velmi spokojená se svým nápadem, dodala: "Tímto způsobem, drahá, všechno zůstane v rodině."

To mě rozčílilo. Odmítla jsem a nařídila jí opustit můj byt. Poté se rozzuřila. "Ty jsi opravdu nevděčná! Skončíš na ulici. Máš týden na to, abys udělala správné rozhodnutí," křičela na mě.

Když odešla, celá jsem se rozklepala. Opravdu si myslí, že bych někdy mohla být s Viktorem? Její návrh byl čisté vydírání. Zacházela se mnou jako s prostitutkou, úplně ignorovala mé city ke Kubovi. Pošpinila všechno, co mě spojovalo s mým manželem...

Zavolala jsem právníkovi, který mi rychle vysvětlil, že tchyně nemá moc šancí získat byt zpět, ale byla škoda, že jsem si nenahrála její nabídku. To mě ani nenapadlo. Myslela jsem si, že když ji kategoricky odmítnu, prostě mě nechá na pokoji. Ale ukázalo se, že jsem rozpoutala válku na život a na smrt. Odmítnutí vzala jako osobní urážku.

Začala šířit pomluvy

Tchyně se rozhodla vykreslit mě jako zlatokopku, která si vzala Kubu kvůli jeho majetku... Podala žalobu na převzetí dědictví, argumentovala tím, že jsem vždy šla po materiálních výhodách a vdala se z vypočítavosti. Hledá svědky, kteří by potvrdili, že jsem šla po penězích. Vím, že je najde. Je spousta lidí, kteří si rádi hrají s druhými a způsobují jim problémy. Dokonce i Kubova bývalá přítelkyně, kterou opustil kvůli mně...

A to není všechno. Tchyně také obchází sousedy a šíří o mně strašné věci. Že chci ukrást jejich rodinný majetek. Že jsem Kubu podváděla už od svatby. Že jsem ji nenáviděla a jeho nemilovala. Funguje to. Koneckonců, vyrůstala mezi nimi, proč jí nevěřili...

Nedávno mi někdo vysypal odpadky na rohožku, někdo jiný mi natřel dveře mastnotou. Cítím se pronásledována a nevím, jak dlouho to ještě vydržím. Právo je na mé straně, ale můžu to dokázat?

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Moderátorka Soňa Porupková prodělala rakovinu kůže: Na podezřelé znaménko mě upozornila až maskérka

Moderátorka Soňa Porupková prodělala rakovinu kůže: Na podezřelé znaménko mě upozornila až maskérka

Související články

Další články