Facebook
Instagram
Marie se měla vdávat, ale místo radosti přetekl pohár její trpělivosti. Už nedokázala dál snášet, jak její nastávající ustupuje své mamince. Ta totiž chtěla rozhodovat úplně o všem.
Paní Alena (64) mi vytrhla seznam hostů z rukou. Od chvíle, kdy se rozhodla financovat většinu výdajů za svatbu svého syna, se vměšovala do všech detailů. A speciálně do seznamu hostů, který po jejím zásahu hrozivě nabobtnal...
Matku poslechl ve všem
Nejraději bych tu ženu uškrtila hedvábným šátkem, který měla nonšalantně přehozený přes ramena, ale ještě více mě lákalo pochopit, proč mě můj úžasný snoubenec Petr (29) nechal na pospas této hrozné ženě. Proč jsme se dohodli na malé ceremonii jen s rodinou, když stačil jeden pohled jeho matky, aby se vzdal svých slibů? Kvůli ní se z jednoduchého oběda stala několikahodinová akce a většina hostů pocházela z okruhu její rodiny a přátel. A co moje rodina? Je jich mnohem více a jsme si velmi blízcí.
„To nepřipadá v úvahu! Nemůžete mi diktovat seznam svatebních hostů! Je mi to moc líto, ale pokud se moji nejbližší nezúčastní celé události, tak...“ oči mi zaplavily slzy a hlas se mi zlomil. „Tak se svatba nekoná!“ vykřikla jsem a utíkala pryč.
Měla jsem plné zuby věčného brblání této staré čarodějnice, která měla na účtu hromadu peněz. Není divu, že mi budoucí tchán popřál štěstí, když jsem poprvé jela za jeho bývalou manželkou. A nemyslel to obrazně, ale doslova, pokud jsem chtěla Aleně vzít jejího milovaného syna. „Ale jste dva, takže to nějak zvládnete,“ mrkl na mě, že chápe situaci. „Držím vám palce!“
Můj budoucí manžel, ten inteligentní a sebevědomý muž, ztratil řeč, neslyšel, co se mu říká, a díval se jinam jen proto, aby se vyhnul jakémukoli kontaktu se mnou. Seděl shrbený v křesle někde v rohu obývacího pokoje, oči upřené na telefon a tiše se modlil, abych se nepohádala s jeho mámou.
„Opravdu jsi jí to ukázala,“ chválil mě po každé návštěvě, jako bych právě sestoupila z ringu po vyhraném boxerském zápase.
Už jsem to s ním nemohla vydržet
Do té doby jsem se snažila ospravedlňovat Petrovo chování despotickým charakterem jeho matky, ale toho dne mi došla trpělivost. Co na tom, že moji blízcí nezdědili činžovní dům, nemají vlastní firmu ani úspory, když nám od dětství vštěpovali poctivost a úctu k druhým? Můj dědeček byl v odboji a moje máma za socialismu pomáhala disidentům, aby si lidé jako paní Alena mohli užívat svobodu...
„Svatba je zrušena!“ křičela jsem do mobilu, když jsem vybíhala z domu, který patřil tchyni.
„Uklidni se! To není kvůli té ženě, že?“ ptala se moje znepokojená kamarádka Jana (31).
„Kvůli Petrovi!“ vykřikla jsem a propukla v pláč. „Nechci se stát jeho ženou!“
Jana nabídla, že se u mě staví s nějakým alkoholem, ale v tu chvíli jsem narazila na Petrova tátu s jeho novou manželkou. „Něco není v pořádku? Doufám, že tě neopustil?“ ptali se téměř současně.
„Za chvíli ho opustím já!“ přiznala jsem mezi vzlyky. „Je to mamánek! Omlouvám se, ale… Nemůžu to už snést!“
Podívali se na sebe s porozuměním a než jsem si to uvědomila, seděla jsem na zadním sedadle jejich auta. „Jedeme k nám, udělám ti čaj a ty nám všechno povíš,“ nařídil tchán.
Potřebovala jsem to ze sebe dostat
Seděla jsem v jejich útulné kuchyni, vychrlila ze sebe všechny stížnosti, obvinila Petra z dětinského chování, nedostatku odvahy a toho, že vždy poslouchá svoji matku. „Nepotřebuji muže, který bude takový! A určitě nechci takovou tchyni!“ vzlykala jsem a pořádně se vysmrkala.
Litovala jsem, že moje matka tak spěchala s nákupem šatů. Sotva vycházela s penězi od doby, kdy musela všechno zvládat sama, protože můj otec zemřel. Šaty nebyly levné a pravděpodobně se v dohledné době nenaskytne příležitost vzít si je.
Moje plány se zhroutily. Milovala jsem Petra a až dosud jsem si myslela, že jsme si souzeni. Oba jsme chtěli jednoduchý, klidný život - bez honby za kariérou a úspěchem, dokonce i bez bohatství, které měla jeho matka.
Teď jsem si nebyla jistá, jestli se můj snoubenec dokáže postavit své matce a jít po své vlastní cestě. Cítila jsem hořkost a zlost, a také jsem měla velký pocit osamělosti.
Byla jsem tak soustředěná na to, abych ze sebe všechno dostala, že jsem si nevšimla jedné věci. Ve dveřích stál tchán s rozpačitým Petrem. „Myslím, že byste si měli pár věcí vyjasnit,“ řekl a postrčil ho do kuchyně ke mně.
Konečně jsme si otevřeně promluvili
Byla jsem tak vyčerpaná z intenzivního přívalu emocí. Sotva mi zbyla energie, abych Petrovi řekla, co mám na srdci. Vyjmenovala jsem mu chvíle, kdy mě jeho chování zranilo a zklamalo. Zahanbeně přikyvoval. Dával mi najevo, že chápe, o čem mluvím a sdílí můj pohled na věc.
„A jak to vidíš?“ zeptala jsem se. „Máme se takhle rvát s tvojí matkou celý život?“
V tu chvíli jsem byla skutečně rozhodnutá ukončit vztah s Petrem. Naštěstí se tak nestalo. Sedl si vedle mě, přiznal, že mám pravdu, ale také mě požádal, abych ho nenutila volit mezi mnou a jeho matkou.
„Vím, že pokud chci, abys byla se mnou, musím se změnit. Slibuji ti, že začnu na mámu reagovat jinak a nebudu ignorovat její narážky. Určitě není tak milá a laskavá jako tvoje, ale je to jediná matka, kterou mám a kterou kdy budu mít. Musíš to pochopit, než se tě zeptám, jestli mi dáš další šanci,“ podíval se na mě s vážností, kterou jsem u něj ještě nikdy neviděla.
Doteď jsme se vážným tématům vyhýbali, soustředili jsme se spíše na snění a užívání si společně stráveného času. Manželství se zdálo být jen dalším vzrušujícím krokem na této cestě. Teď jsme však museli odpovědět na otázku, jestli skutečně chceme sdílet své životy - takoví, jací jsme, s břemenem našich rodin a všeho, co jsme si přinesli z domova. Ale především jsme se museli zamyslet nad tím, jak by měla vypadat naše společná budoucnost...
Svatba musí být podle našich podmínek
„Chceš mít děti?“ zeptala jsem se. Petr přikývl, takže jsem ho zasypala dalšími otázkami: kdy, kolik, jak je budeme vychovávat... Povídali jsme si až do úsvitu a ráno, vyčerpaní, jsme usnuli v objetí. Když jsme se probudili, měli jsme jasno, že naše životní cíle jsou shodné nejen ohledně svatby.
„Mami, pokud ti na tom tak záleží, můžeme pozvat tvé přátele na oslavu po svatbě. Ale během samotné svatby chceme mít kolem sebe jen nejbližší rodinu, moji a mé budoucí ženy. Doufám, mami, že budeš respektovat naše rozhodnutí...“ řekl Petr druhý den své matce. Má budoucí tchyně málem sklouzla z křesla a já zářila radostí, když jsem sledovala její tvář zbrázděnou zlostí.
Neodporovala našim plánům, i když později občas došlo k napětí a několika hádkám. Můj milovaný mě však donutil pohlížet na tuto despotickou a nevrlou ženu jinak. Koneckonců, díky ní přišel na svět a vyrostl muž, kterého jsem milovala. Takže nemohla být tak hrozná, jak se zdála.
Neřeknu, že můj vztah s tchyní je dokonalý. Někdy mám pocit, že se ke mně chová jako k mimozemšťance, která nezvládá nejjednodušší věci. Určitě žárlí, že mám po svém boku milujícího muže, který mě vždy podporuje. Jsem v této rodině dost dlouho na to, abych mohla říct, že jedno vím jistě: nikdo jí nikdy tak nepomáhal. Ani otec, který měl neustále nějaké stížnosti a vrtochy, ani lehkovážný manžel. Kdo ví, možná právě proto je taková, jaká je...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
