Alice (35): Tchyně tvrdí, že škoda každé rány, která padne vedle. Manžel má z dětství trauma

Svoje děti nehodlám tlouct, ani kdyby k tomu byl podle starých pořádků „důvod“. Je to od základu špatně předávaná tradice, které se drží jen zaostalé země. Moje tchyně je zářný příklad těchto mouder typu: „škoda každé rány, která padne vedle“.

Libuše (66): Rozmazlený vnuk mě vyprovokoval k fyzickému trestu. Od té doby mě synova rodina úplně odřízla

Ohledně fyzických trestů mám jasno

Jakmile syn odrostl od miminkovských let a stal se z něj podle tchyně zlobivý kluk, začaly u nás spory. Ani by mě nenapadlo tlouct dítě, nemyslím si, že existuje něco vhodného, jako je výchovný pohlavek. Jde jen o omlouvání toho, co v našich krajích přežívá. Většina lidí si nechce přiznat, že jde jen o slabost dospělého. Šok způsobený fackou nezpůsobí nic výchovného a nemá smysl to rozebírat s lidmi, co se drží své hloupé „pravdy“.

Ani výhrůžky „dám ti na zadek“ a podobně v lidech nevytvářejí nic než strach. Nebo děti naučí hledat způsob, jak chybu skrýt anebo se naučit zatloukat. Jakmile manžel prvně zvedl ruku k pohlavku, zarazila jsem ho. Pak následoval dlouhý hovor mezi čtyřma očima. „Souhlasím s tebou, jen mi tak vyjela ruka. Vyrostl jsem na fackách a vařečce,“ přiznal se mi můj muž.

To by vysvětlovalo, že není zrovna duševně v pohodě. Když se ale téma dostalo až ke tchyni, bylo zle. „Ta dnešní výchova se vám nevyplatí. Děti se mají občas proplesknout. Jinak nemají hranice!“ mlela si svou i před naším synem. Musela jsem ji zarazit. „Ve vší úctě, pokročila věda a pokročily i poznatky o výchově. To, co říkáte je špatně, ale chápu, že za vás se dělalo, co se dalo.“

Katka (39): Šla jsem s tchyní na houby a odhalila tajemství, které přede mnou s manželem dvanáct let tajili

Škoda každé rány vedle?

A byl oheň na střeše. Zeptala jsem se, zda mlátí svého psa. „Copak ten za něco může? Je to němá tvář,“ odsekla mi a podala svému jezevčíkovi piškot. Když se ptala, jestli snad její syn vyrostl v nějakého chudáka, odmlčela jsem se a to významně.

„Máro, myslíš, že jsi trpěl?“ uhodila na syna. „Docela jsem se bál, kdy a odkud nějaká nepřilítne,“ podotkl bojácně. „No, aby ti nepřilítla i teď,“ zasmála se jeho drahá maminka a já si uvědomila, že přesně tohle nechci. S tchyní se vidíme málo a já chápu proč. Manžel k ní nemá hluboký vztah. A o tom to je. Ona nemá ani tuchy, že je mu naprosto ukradená.

Já nemusím se svým dítětem, které jsem dobrovolně přivedla na svět, manipulovat strachem. Chci, aby se sám naučil jednat správně a to ne ze strachu z trestu. Jistě, v dětství nás bude zkoušet a občas to bude o nervy. Ale nebudu si to vybíjet na něm. Nechápu ten postoj rodiče, který přivedl na svět člověka a začal ho hned cepovat křikem a plácáním. Připomíná mi to cirkusová zvířata v klecích.

Klára (34): Hádka s tchyní kvůli trase mi ukázala, že pro manžela budu vždy až na druhém místě

Dokud budeš pod mou střechou

Kdekdo tvrdí, že naši generaci mlátili hlava nehlava a přežili jsme. Můj muž si prošel depresemi a mám kolem sebe několik takových. Mnoho lidí z mojí a předchozí generace jsou alkoholici. A naše mládež v současné době vykazuje rostoucí výskyt úzkostí všeho druhu, něco je špatně. To je výsledek staré výchovy bez respektu k dětem. Pokud by bití bylo v pořádku, kdy to tedy najednou skončí a fackou se spory už neřeší? V den osmnáctých narozenin? Nebo když vás dítě přeroste?

Učíme-li děti co je život násilím, nemůžeme čekat, že budou kvalitní lidé žijící naplňující život. Moje tchyně tedy rozhodně nesplňuje ani jedno. Jedovatá žena, která je nespokojená a nešťastná, žije nudný prázdný život a jen nadává nebo si stěžuje. A taková osoba si s vařečkou hrála na velitele, když měla ještě chvíli možnost mít někoho pod kontrolou. Kéž by se probrala alespoň na stáří. Mého syna by asi nepraštila, ale stejně omezíme návštěvy.

Nina (28): Tchyně na svatbě urážela mě a mou rodinu. Manžel se naštval a vyhodil ji

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].