Petra (34): Tchyně se prý modlila, abych otěhotněla. Teď tvrdí, že jsem špatná matka

Příběhy o tchánech a tchyních: Tchyně se prý modlila, abych otěhotněla. Teď tvrdí, že jsem špatná matka
Zdroj: Freepik

Petra se do mateřství nehnala a její manžel to viděl stejně. Jenže v rodině byla jedna osoba, které to vadilo. Petřina tchyně se pyšní tím, že vychovala pět dětí. A myslí si, že jí to dává právo mluvit do života všem kolem sebe.

Jana Jánská
Jana Jánská 12. 04. 2024 10:00

Role matky nikdy nebyla mojí prioritou. A ačkoliv jsem nebyla zarytou odpůrkyní mateřství, neměla jsem v úmyslu podřídit svůj život dětem. Totéž si myslel i můj manžel, který věřil, že na rodinu máme ještě spoustu času.

Tchyně mi vyčítala můj věk

Moje tchyně měla úplně jiný názor. Sama porodila pět dětí a byla přesvědčená, že výchova dětí by měla být smyslem života každé ženy. Vůbec nechápala, že doba je teď jiná a některé ženy mají jiné priority. Ještě jedna věc nedala tchyni v noci spát. Velmi jí vadil můj věk.

Musíš si pamatovat, že léta plynou a ty nemládneš,“ řekla mi při nedělní večeři, na kterou pozvala polovinu své rodiny. Podívala jsem se na ni naštvaně, protože jsem si nemyslela, že můj věk a možné těhotenství jsou ideální témata na tu sešlost.

Můj manžel si musel myslet totéž, protože se na matku zamračil a požádal ji, aby se nám nepletla do života. "Nebuď tak nervózní," řekla mu s úsměvem. A pak dodala, že nás jen chtěla přimět k tomu, abychom si uvědomili, že odkládání těhotenství na neurčito může skončit i tak, že se nikdy nestaneme rodiči. Neměla jsem chuť poučovat ji, že v dnešní době ženy rodí v mnohem vyšším věku a nikdo s tím nemá problém.

Otěhotněla jsem

Pár týdnů po tom ne moc dobrém rodinném setkání jsem začala pociťovat zvláštní příznaky. "Nejsi těhotná?" zeptal se mě manžel, když jsem po několikáté běžela do koupelny zvracet. Napadla mě stejná myšlenka, ale nejdřív jsem si myslela, že je to únava, přepracování a příliš mnoho nezdravého jídla.

"Udělám si test," řekla jsem a šla do lékárny. Byla jsem překvapená, když se na testu objevily dvě velmi jasné čárky. Moje pochybnosti rozptýlil gynekolog. "Jste těhotná a v pátém týdnu,“ vysvětlil mi. V hlavě jsem si udělala rychlé výpočty a uvědomila si, že se to stalo během našeho výletu do hor.

"Na víkend na horách budeme vzpomínat do konce života..." řekla jsem manželovi, jakmile jsem se vrátila domů. Okamžitě si uvědomil, co se děje. Pevně mě objal a řekl, že budeme v pořádku. A pak dodal, že být rodiči je určitě cool. To mi stačilo. I když jsem měla spoustu obav, věděla jsem, že vytvoříme milující rodinu.

Tchyně mi začala radit hned po porodu

I když moje těhotenství nebylo plánované, přineslo mi spoustu radosti. A jak se rychle ukázalo, nebyla jsem jediná. "Každý týden jsem chodila na mši, abych se modlila za tvé těhotenství," řekla tchyně, jakmile se dozvěděla, že se stane babičkou. „A nakonec to vyšlo,“ pronesla s úsměvem.

Tehdy jsem ještě nevěděla, že tchyně bude nejen babička, ale i člověk, který si myslel, že o výchově dítěte ví všechno. Už den po porodu přišla do porodnice a začala mi hodně radit. "Měla bys kojit," řekla znechuceně, když mě viděla připravovat láhev mléka. „Vychovala jsem pět dětí...“ dodala.

Tón jejího hlasu naznačoval, že není spokojená s tím, co dělám. Od samého začátku jsem však věděla, že kojit nebudu. Chtěla jsem se rychle vrátit do práce a kojení by to určitě neusnadnilo. Nicméně jsem se nehodlala hádat s tchyní. "Vím, co dělám," odsekla jsem a vrátila se ke krmení své dcery. Tchyně se ale tvářila, že se pletu.

Tchyně mi pomáhá s péčí o dítě

První měsíce k nám tchyně chodila skoro každý den. Zpočátku jsem to vlastně uvítala, protože mi s miminkem hodně pomáhala. Neměla jsem žádné zkušenosti, její rady ohledně koliky, prořezávání zoubků nebo nechutenství měly cenu zlata.

"Vychovala jsem pět dětí, takže mi žádné problémy nejsou cizí," smála se, když jsem nevěděla, jak uklidnit plačící miminko. Vyhovovalo mi, že se moje tchyně tak ochotně starala o malou Jitku. Díky tomu jsem měla čas vyspat se, uklidit byt nebo jít nakoupit. S manželem jsme dokonce stihli jít na rande, protože jeho máma byla u nás s malou.

Postupem času mi však začala vadit spousta věcí. Tchyně se čím dál tím víc zapojovala do všeho. "Příliš rychle rozšiřuješ její jídelníček," řekla, když jsem po několika měsících sáhla po zelenině a ovoci. Jindy mi řekla, že by dcera neměla spát v kočárku, pak jsem ji prý oblékala až moc. Nemělo to konce. Každý den jsem si musela vyslechnout, co dělám špatně a co bych měla dělat jinak.

Byly dny, kdy jsem se bála, že ať udělám cokoliv, tchyni se to nebude líbit. Začínala jsem mít pocit, že to nejsem já, kdo vychovává mé dítě. A i když jsem se zprvu zdržela poznámek o tom, že matka jsem tu já, nakonec jsem ztratila trpělivost. Pověděla jsem jí pár slov hezky od srdce. Podívala se na mě naštvaně, ale nic neřekla. Ten den od nás odešla mnohem dříve než obvykle.

Podle tchyně neumím vychovat svou dceru

Když byl Jitce rok, rozhodla jsem se vrátit do práce. Na tom jsem se s manželem domluvila ještě před jejím narozením. Našli jsme soukromou školku, která splnila všechna naše očekávání. Toto rozhodnutí se samozřejmě nelíbilo tchyni. "Jak můžete poslat tak malé dítě pryč?" zeptala se rozčileně. "Měla bys s ní zůstat alespoň do tří let," dodala.

V duchu jsem napočítala do deseti a zhluboka se nadechla. "Chci se vrátit do práce," řekla jsem klidně. "Do práce? Jsi prostě pohodlná. Už tě nebaví zůstávat s dítětem doma a raději bys ho nechala vychovávat cizími lidmi," vykřikla. Pak dodala, že se nedokážu postarat ani o jedno dítě. A následoval její slavný argument, že ona vychovala pět dětí a před povinnostmi neutekla.

Tohle bylo příliš. Už mě štvalo, jak se mi tchyně snaží vnutit svůj názor. "Je to opravdu dobrá školka a jsem si jistá, že se tam o ni skvěle postarají. A kromě toho vám nemusím své rozhodnutí vysvětlovat. Je to moje dítě a já rozhoduju, jak ho budu vychovávat," řekla jsem chladně. "Uvidíš, že ke mně rychle přijdeš pro pomoc," pronesla vážně a odešla.

Nevzdala jsem to

První týdny byly velmi těžké. Jitka byla hodně nemocná. A když šla do školky, skoro pořád plakala. Někdy jsem byla tak unavená, že jsem přemýšlela, jestli tchyně náhodou neměla pravdu a jestli nemám dát výpověď v práci.

Nicméně jsem to nevzdala. Můj šéf měl pro mě pochopení a umožnil mi vzít si občas volno. Postupem času se situace uklidnila a Jitka si začala na novou situaci zvykat. Nyní velmi ráda chodí do školky a šťastně se usmívá, když vidí své oblíbené vychovatelky a kamarádky.

Moje tchyně se s tím dlouho nemohla smířit. Téměř každý den volala mému manželovi a říkala, jaká jsem špatná matka. Nenechala jsem se však vyvést z rovnováhy. Nestarala jsem se o její stížnosti a důsledně jsem realizovala svůj plán. Vím, že jsem ji hodně urazila. Ale nebudu se tím trápit. Nedovolím, aby mi tchyně řídila život a vychovávala moje dítě. Doufám, že to časem pochopí...

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Superstar Alžběta Kolečkářová o smrti milovaného partnera: První půlrok jsem jenom brečela a bránila naše děti

Superstar Alžběta Kolečkářová o smrti milovaného partnera: První půlrok jsem jenom brečela a bránila naše děti

Související články

Další články