Facebook
Instagram
Když se sourozenci rozhádají kvůli dědictví, někdy tato nevraživost nikdy neskončí. Kateřina má tchyni, která své sestře nedokáže odpustit, že zdědila dům na vesnici a bydlí vedle ní.
„Bětko, kde jsi byla? Hledám tě už dvacet minut. Oběd je hotový,“ volala tchyně. „Udělala jsem palačinky, tvoje oblíbené. Pojď se najíst.“
„Babi, nemám hlad,“ odpověděla moje dcera Bětka (7).
„To není možné. Snídala jsi málo a už je pozdě. Musíš sníst něco pořádného.“
„Ale já už jedla oběd u Eleny.“
„U Eleny? Proč jsi tam šla?“ zeptala se zjevně rozladěná tchyně. „Říkala jsem ti, že tam nemáš chodit. Zakazuji ti to.“
„Ale já tam chci. Ráda si hraju s Elenou a její babička udělala jahodové knedlíky...“
Tchyně hrozně vyšiluje
Tchyně si odfrkla a zrudla. Pak přišla do obýváku za mnou. „Slyšelas to? Tvoje dítě se toulá po cizích lidech a ještě tam jí. Budou si myslet, že jí nedáváme jíst, a začnou nás pomlouvat. Špatně jsi ji vychovala, dělá si, co chce a neposlouchá,“ pokračovala.
Chtěla jsem říct, že nejsou cizí, protože Elenina babička je rodina. Lépe řečeno tchynina sestra, ale věděla jsem, že bych jen přilila olej do ohně. Jejich konflikt byl tak vážný, že jsem se nechtěla zapojovat.
„Bětce je teprve sedm. Nabídli jí něco, co má ráda, tak neodmítla. Nevidím v tom problém,“ řekla jsem.
„A kdyby ji chtěli otrávit, to bys byla taky tak klidná?“
To už jsem nemohla poslouchat. Myšlenky mojí tchyně se ubíraly zvláštním směrem, ale tentokrát to přehnala, tak jsem prostě odešla. Věděla jsem, že mě brzy obviní, že nejsem na její straně. Stačilo, že jsem si vyměnila pár slov s její sestrou Annou (60), a už zuřila a nadávala mi do zrádkyň.
Její sestra měla ambice
Když jsem si vzala Michala (33), překvapila mě tato sesterská válka vedená přes plot. Nikdy bych neřekla, že ty dvě jsou příbuzné.
„Byly vždycky tak na nože?“ zeptala jsem se Michala.
„Ne, když jsem byl malý, byli jsme jako jedna velká rodina. Annin syn Kamil je skoro stejně starý jako já. Ta rozepře začala později, rozpoutala ji moje babička.“
„Co se stalo?“
„Babička měla tři děti: Václava, Annu a moji mámu Brigitu. Vycházeli spolu dobře, i když měli odlišné povahy. Václav převzal dílnu po otci a zůstal na vesnici. Oženil se a od rodičů dostal kus pozemku.“
„A co holky?“ zeptala jsem se.
„Máma se nechtěla učit, brzy otěhotněla a s manželem si postavili dům na dalším kousku země od rodičů.“
„A co Anna?“
„Ta byla ambicióznější. Chtěla studovat a vypadnout z vesnice. Většina statku už byla rozdělena, takže neměla výčitky, když se odstěhovala do města.“
Nikdo nepředpokládal hádku
Z manželova vyprávění jsem se dozvěděla, že když Anna dostudovala, neplánovala se vrátit, takže jí rodiče za třetí část pozemku koupili byt ve městě. Chtěli být spravedliví ke všem svým dětem. Tehdy si ještě nikdo na nic nestěžoval.
Anna ráda jezdila na vesnici na návštěvy. Posílala sem i svého syna, aby celé léto neseděl ve městě. Měl tady přece rodinu. Nikdo tehdy nemyslel na to, že by se Anna chtěla na stáří usadit právě na vesnici.
Anna začala jezdit častěji a pomáhala nejdřív rodičům, potom matce, neboť její otec zemřel. Brigita věřila, že Anna zmanipulovala matku, aby jí odkázala dům, který měl být rozdělen mezi sourozence.
Babička prý chtěla, aby její druhá dcera také měla svůj dům na vesnici. Václav (61) a Brigita (62) už domy měli. Bylo v tom trochu logiky. Netušila ale, že se její děti kvůli tomu rozhádají.
„Nechtěla tu bydlet. Chtěla být dámou z města, tak ať tam zůstane. To byla její volba,“ rozčilovala se moje tchyně a snažila se do toho zatáhnout i svého bratra. Václav ale měl jiný názor. Neměl rád konflikty a nechtěl se do toho zapojovat. Myslel si, že poslední vůle jejich matky je posvátná a všichni by ji měli respektovat. To Brigitu rozčílilo ještě víc. Křičela na něj a dokonce se urazila, že se nepřidal na její stranu.
Nikdy to nevzdala
Léta plynula a zášť v mojí tchyni narůstala. Když se Anna skutečně vrátila natrvalo, Brigita se jí snažila za každou cenu znepříjemnit život. Co mělo být idylické, bylo otráveno nenávistí, které už všichni měli po krk.
Tchyně chodila po sousedech a pomlouvala Annu, vymýšlela neuvěřitelné historky, které se na vesnici rychle rozšířily. Když viděla Annu, demonstrativně se otočila a dokonce si odplivla. Nenávist přenesla i na další generaci – Annina syna Kamila, jeho ženu a dokonce i malou Elenu, která si hrála s mojí Bětkou.
Kamil už nebyl jejím oblíbeným synovcem. Teď o něm říká, že je to rozmazlený spratek s bytem ve městě. Už to nikdo ani nekomentuje.
Nejvíc mi je líto Eleny a Bětky, které za nic nemůžou a jako děti nechápou, co se děje. Mají se rády, chtějí spolu trávit čas a dělají to, ale když se o tom tchyně dozví, rozčílí se a začne další hádka. Nikdo tam Bětce neubližuje. Jsou přece rodina, i když to moje tchyně už tak nevidí, protože peníze jsou pro ni důležitější než rodinné vazby.
Všichni toho mají dost. Poštvává nás proti sobě a nemá v úmyslu přestat. Nedávno Michal řekl, že se nepoddá. Nehodlá přerušit kontakt ani s tetou, ani s Kamilem a jeho rodinou. Brigita se na nás naštvala a už dva týdny s námi nemluví...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
