Facebook
Instagram
Karolína neměla dobrý vztah se svou tchyní. Ta si totiž snachu vybrala už takříkajíc v kolébce. Jenže její syn si v lásce nenechal poroučet a zamiloval se do Karolíny.
Možná bych měla litovat svou tchyni, měla bych cítit potřebu podat jí pomocnou ruku... Ale nejde to. Kvůli peklu, které mi ta žena připravila, s ní nedokážu soucítit.
Nechtěla mě do rodiny
Vždycky jsem se snažila být milá a laskavá. Starala jsem se o náš vztah, stejně jako se starám o jejího syna Marka (28), mého manžela. Ale ona to nikdy neocenila a dávala mi jasně najevo, že mě nechce ve své rodině.
Podle ní jsem si jejího syna jednoduše nezasloužila. Ideální kandidátku na snachu měla už dávno vybranou. Je to Michaela (28), krásná, chytrá a úžasná dcera její kamarádky. Ta by prý byla mnohem vhodnější.
Jednou jsem slyšela, že plán dát je dohromady existoval už od doby, kdy byla tchyně a její kamarádka těhotná. Nejlepší kamarádky se měly stát rodinou... Jaký skvělý a šťastný konec. A já, ta zlomyslná ženská, jsem všechno zničila. Dělaly vše pro to, aby se Marek a Michaela vzali, ale nepočítaly s jednou věcí. Marek se zamiloval do mě...
Tchyně se nevzdávala
„Marek a Michaela jsou pro sebe jako stvořeni. Marek miluje sport a Michaela je tak šikovná. Vytvořili by tak krásný pár,“ říkala tchyně jednou někomu do telefonu a já to omylem vyslechla.
Dnes vím, že takové chování pro mě mělo být varováním. Ale když jsem začala chodit Markem, nevěnovala jsem řečem jeho matky pozornost. Nějakou dobu jsem si dokonce myslela, že Michaela je jeho sestřenice nebo někdo jiný z velmi blízké rodiny. Mluvit tak něžně o úplně cizí ženě by bylo přece divné...
Teprve později jsem pochopila, jak je to všechno zvrácené. „Marku, takhle nemůžeme žít! Nejsem Michaela, nikdy neuspokojím tvou matku. Jestli ji máte všichni tak rádi, tak si ji vezmi. Ať je v domě klid,“ řekla jsem mu.
„Zbláznila ses? Když na ní mámě tak záleží, ať si ji vezme sama,“ odpověděl mi.
Tchyně se nevzdávala ani tehdy, když mě Marek požádal o ruku. Sotva jsme se podělili o dobrou zprávu a vybrali datum svatby, jeho maminka už začala intrikovat.
Chtěla nám překazit svatbu
„Marečku... Tvoje snoubenka mi tě nadobro ukradne. Můžeš ještě naposledy udělat něco pro svou matku?“ švitořila do telefonu.
„Budu se snažit, o co jde?“
„Našla jsem levné letenky do Milána. Vezmeš mě tam? Víš, jsem stará a táta se mnou nechce jet.“
„Dobře, mami, jen mi řekni kdy.“
„Už jsem nám ten zájezd vlastně zarezervovala, víš? Chtěla jsem tě překvapit. Vezmi si v práci volno na první týden v červnu,“ řekla hrdě.
„Mami, myslím, že jsi na něco zapomněla,“ řekl Marek rozzlobeně.
„Jak to?“
„Mami... naše svatba je druhého června. Co to zase má znamenat? Vím, že jsi o všem věděla!“ vykřikl.
„Ach, nepřeháněj!“
Poslouchala jsem tu šarádu a málem zešílela. Chybělo jen, aby na ten zájezd jela ještě Michaela se svou matkou. A víte co? Opravdu to tak bylo! Byl to dokonalý plán, jak nás rozdělit těsně před svatbou...
Tchyni dostihla karma
Navzdory tchyni a nabručené Michaele jsme uspořádali velkou svatbu. Bavili jsme se až do rána, přestože tchyně nechtěla říct ani pár slov k přípitku. Samozřejmě se snažila Michaelu téměř násilím dostat na naši svatbu, ale postavila jsem se proti. To nepřicházelo v úvahu.
Michaela však po ztrátě „toho pravého“ rychle našla útěchu. Ulovila muže z Markovy rodiny... mého tchána! Ano, slyšíte správně. Moje tchyně, tím jak Michaelu tolik chválila, si sama upletla na sebe bič. Rok po naší svatbě se tchán vrátil k domů s úžasnou zprávou. Hodil na stůl rozvodové papíry, protože chtěl začít nový život se svou mladou milenkou. Konečně měla tchyně Michaelu na dosah, přesně jak o tom snila...
Ta žena dostala, co si zasloužila. Měla jsem chuť skákat radostí, ale i v této situaci nám tchyně dala zabrat.
Není mi jí líto
Začala chodit k nám na návštěvu, stěžovala si, vylévala si srdce, plakala a vyhrožovala. Měla jsem toho plné zuby. Chtěla jsem založit rodinu, ne provozovat mateřskou školku s tchyní v čele. Nakonec jsem to nevydržela.
„Mami, se vší úctou, nebyla jste to vy, kdo zval Michaelu na každou možnou akci? Nebyla jste to vy, kdo si myslel, že tahle dívka je dokonalá žena? Tak proč se teď divíte, že jeden z vašich mužů těm nesmyslům konečně uvěřil? Sama jste nahodila udičku, ale chytila se jiná ryba.“
Kdyby pohled mohl zabíjet, ležela bych právě teď v rakvi. Tchyně byla zuřivá, křičela, že jsem zlomyslná čarodějnice, že je to moje vina, protože kdybych tu nebyla, všechno by bylo v pořádku.
Upřímně? Je mi to jedno, není mi jí líto. Jistě, je škoda promarněných 30 let manželství, ale ta žena dostala, co si zasloužila...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
