Tereza (30): Po letech jsem potkala svoji první lásku a byla zklamaná. Čekala jsem jiskru, která znova zažehne plamen

Na svoji první lásku všichni vzpomínáme s nostalgií a mělo by to tak zůstat. Adam byl moje sluníčko několik měsíců jedno krásné jaro a pak mi zmizel z očí. Když jsme se po letech potkali, bylo to spíš zklamání než cokoli jiného.

Doporučené video: Co to znamená, když se vám zdá o první lásce?

Potkali jsme se na základce

Bylo mi čtrnáct let, když jsem se poprvé zamilovala. Kupodivu ne do herce nebo zpěváka, ale do Adama. Chodil o ročník výš, což bylo důležité, protože kluci u nás ve třídě byli prostě ucha. Adam sedával vzadu v autobuse, kterým jsme jezdili do okresního města do školy a vypadal docela odtažitě. Nikdy moc nemluvil, ale když jo, stálo to za to. Jednou mě pustil sednout, když bylo plno, a pak jsme se dali do řeči.

„Ty jsi z béčka?“ zeptal se. To mě zaskočilo, nechtělo se mi přiznávat, že jsem mladší, takže jsem jen pípla: „Nooo, proč?“ Usmál se: „Nevím, jen tak…“ Slovo dalo slovo, začali jsme spolu chodit ven, na lavičky za školou nebo jen tak projít se do města. A první láska byla brzy na světě. Dali jsme si ale jen pár mlaskavých pus, nic víc nebylo. Byli jsme spolu. A to nám stačilo.

Trvalo to asi tři měsíce. Pak přišly prázdniny a po nich jsme se už neviděli. Internet ani mobil tehdy ještě nebyly a nikdo to neřešil.

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (40): Chybí mi moje první láska. Přála bych si, aby mé děti měly jeho oči

Setkání po letech mě potěšilo

Potkala jsem ho náhodou, po víc než patnácti letech. Stála jsem ve frontě v supermarketu u kasy, zrovna jsem psala zprávu a někdo přede mnou se otočil. Byli jsme od sebe sotva metr. „Terezo?“ řekl ten člověk nejistě. Chvilku mi trvalo, než mi to došlo. Byl to on. Adam. Starší, zarostlý, ale pod tou slupkou stárnutí to byl pořád on. Na minutku se ve mně zastavilo srdce, když jsem si vzpomněla to jaro, kdy jsme se drželi za ruce a mysleli si, jak se milujeme. „Adame? To snad není možný...“ vypravila jsem pak ze sebe.

Chvíli jsme jen tak stáli a koukali na sebe. Pak jsme si vyměnili pár vět, spíš formálních. O ničem, jak se říká mluvili jsme „o počasí“. Čekala jsem, jestli se pochlapí a navrhne něco víc. A pak to přišlo: „Jestli máš čas někdy... bylo by fajn se pobavit víc.“ Souhlasila jsem. S nadšením! Jak jinak, ne?

Mohlo by Vás zajímat:

Míša (33): Omylem jsem dorazila na rande do jiné kavárny. A nečekaně tam potkala toho pravého

Rande ale bylo podivné

Domluvili jsme se ihned na druhý den. Když jsem přišla do kavárny, seděl už stolu a čekal. Vstal, usmál se a podal mi ruku. Pak mě nervózně líbnul na tvář. „Dáš si něco sladkého? Prý tu mají dobré dorty,“ začal konverzaci. „Díky,“ usmála jsem se a dodala: „Vybereš mi sám?“ Možná to bylo takové moc osobní, ale nepřemýšlela jsem o tom. Adam mi objednal sacher s kupou šlehačky a prohlížel si mě, když jsem z něho pomalu uzobávala.

A pak se konečně váhavě zeptal: „Jsi vdaná? Nebo… zadaná?“ Zavrtěla jsem hlavou a neodpověděla. Proč taky? Má-li něco být, není to podstatné. Vykládala jsem mu spíš o své práci než o svých vztazích. Adama zase mluvil hodně o svém synovi, a ne o jeho matce. Bylo to divné… Nebo normální? Takové normální popovídání to bylo. A právě to mě zklamalo. Čekala jsem jiskru, která znova zažehne plamen. Nebo aspoň plamínek, ale nic takového se nestalo.

Zkusila jsem to jinak a začala větu: „Pamatuješ, jak jsme…?“ Ale Adam si skoro nic nepamatoval. Ani to, že jsem tehdy nosila červené tenisky, které se mu líbily, bála se vos a nejraději chodila po jeho pravé straně. A najednou mi došlo, že jsme si vlastně ani tehdy nebyli tak blízcí, jak jsem si namlouvala. Byla to jenom obyčejná nostalgie.

Když jsme odcházeli, řekl: „Rád jsem tě viděl. Bylo to fajn.“„Jo. Bylo,“ odpověděla jsem. Ale nebylo. Bylo to spíš definitivní. Ani spojení na sebe jsme si nedali. A já jsem si uvědomila, že se člověk nemá vracet zpátky a oprašoval staré lásky. Jak se říká: Do stejné řeky nikdy dvakrát nevstoupíš…

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Igor (37): Exmanželka štvala naši dceru proti mně. Když jsem zjistil důvod, přestal jsem nadobro věřit ženám