
Herec Saša Rašilov starší byl především každým coulem šprýmař. Než se stal uznávaným hercem, musel ujít dlouhou cestou. Spousta škarohlídů buď o jeho talentu pochybovala, nebo mu jednoduše nepřáli úspěch.
Saša Rašilov (6. září 1891 až 3. května 1955) byl český herec, komik, klaun, kabaretiér a dlouholetý člen činohry Národního divadla. V roce 1953 byl po právu oceněn titulem Zasloužilý umělec.
Zrod komika Saši Rašilova staršího
Zrod komika Saši Rašilova se datuje do roku 1908, kdy se jako sedmnáctiletý učeň oboru typografie, vlastním jménem Václav Rausch, zúčastnil kulturního programu žižkovské Viktorky, jenž se konal v hotelu Tichý. Než ale budeme pokračovat dál, je dobré se pozastavit nad jednou věcí, týkající se hercova původu. Celý život o sobě tvrdil, že pochází ze šlechtického rodu, tato informace se objevila i v několika publikacích. Ač ho v matrice zapsali jako Václava Rausche, měl se prý jmenovat Ritter von Hesse, rytíř hesenský. Dle webu květy.cz byl jeho otec ve skutečnosti jen správce šlechtického kasina v pražské Celetné ulici. Zemřel, když bylo Sašovi deset.
Ale zpět k jeho počátkům. Začínal v kabaretech. V roce 1913 se poprvé přichomýtl k filmu, snímek Život šel kolem se ale bohužel nedochoval. Pak přišel třeba nezapomenutelný voják Švejk či ztvárnění Jaroslava Haška ve filmu Poslední bohém. Pro prkna Národního divadla ho objevil Karel Hugo Hillar, který věřil, že tam může vskutku excelovat. Zpočátku se ale setkal s nepříliš přátelským prostředím. Mnozí o jeho nadání pochybovali a nebylo jim trapné se mu posmívat či ho různě zesměšňovat. On si ale s tím dokázal, způsobem svým vlastním, poradit. Jednou ho při vstupu do divadla oslovil jeden z oněch „nejzasloužilejších“ herců se slovy: „Tak jak se cítíte, vážený začátečníku?“ Rašilov mu s klidem odpověděl: „A víte, že dobře, vážený konečníku?“
Konec věčného vtipálka
Komik žil nějakou dobu na hausbótu na Vltavě, když ho ale odtamtud vypudil magistrát, přesunul se na Zbraslav, kde s ním žil bernardýn Ivan, několik koček (ty často vozíval v kočárku), a dokonce i vycvičený houser. Ten za svým páníčkem chodil jako věrný pes. Jednoho dne ale musel Rašilov do nemocnice, z níž se už nevrátil. Nikdo tomu nevěřil. Miloval černý humor a rád si vymýšlel, jeho okolí si tak myslelo, že jde jen o další vtip. Houser se tak svého páníčka už nikdy nedočkal a říká se, že skončil na pekáči.
Vzpomínka režiséra Boháče: Herec z „boží milosti“
Herec, režisér a ředitel Národního divadla Ladislav Boháč o Rašilovi starším řekl: „ Na každém představení Sokyně jsem se musel znovu obdivovat Rašilovově komice, jeho tryskající nápaditosti, kterou obměňoval svou postavu. Na scénu s ním jsem se vždy těšil po celý den. Ten veliký, ne dost doceněný herec byl svou tvůrčí intuicí podoben Marii Hübnerové. Tak jako ona, i on dovedl hereckým citem bezpečně vyhmátnout postavu a nemusel o ní přemýšlet. O takových se říká, že jsou to herci “z boží milosti„.“
Na Sašu Rašilova staršího se můžete podívat ve filmu Rodinné trampoty oficiála Tříšky, dnes v 15:55 na ČT 1.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Saša Rašilov starší
Kniha Hvězdy českého filmového nebe, Pavel Taussig, nakladatelství XYZ 2018
Proženy.blesk.cz: Saša Rašilov starší - Kvůli jeho sarkasmu mu nikdo nevěřil, že je na smrt nemocný
Květy.cz: Saša Rašilov starší byl recesista a mystifikátor, jemuž nebylo nic svaté. Jako klaun se narodil i zemřel