Facebook
Instagram
Babička s dědou hrají v životech vnoučat nezastupitelnou roli. Nejenže na prázdniny s nimi mají děti ty nejkrásnější vzpomínky, ale také se vlivem prarodičů stávají klidnějšími, vyrovnanějšími a samostatnějšími. A jaké další důvody, proč poslat děti na prázdniny k babičce, vypichuje ve své poradně koučka Sylvie Mobagi?
Kamila je trochu v rozpacích. Rodiče jí tragicky zemřeli při autonehodě a s těmi manželovými nemá nejlepší vztahy. Velmi proto váhá, zda k nim poslat děti na prázdniny, i když babička s dědou by zájem měli.
"Manželovi rodiče jsou velmi impulzivní, často se hádají, a to nejen spolu, ale i s námi. A to klidně před dětmi. Navíc mají k výchově jiný přístup, než preferujeme my s manželem," poukazuje Kamila. Na druhé straně nechce vnoučatům babičku a dědu upírat, protože tuší, že jejich vzájemný vztah je pro děti přínosný.
Co radí koučka Sylvie Mobagi?
Prarodiče hrají ve výchově dětí nezastupitelnou roli. Důvody jsou pragmatické i logické. Úkol rodiče je naprosto jiný než prarodiče. Rodič má vychovávat, vést dítě k tomu, aby bylo zodpovědné, samostatné, zatímco prarodič je „otevřená náruč“, nevychovává, sem tam řekne svůj názor a nemusí přikazovat, že to bude tak či tak, ale řekne, jak by to udělal, a nechá to na dítěti, dá mu čas k tomu dospět.
A jsme u druhého bodu a tím je „čas“. Rodiče mají tolik povinností... Vždyť si jen vezměte, kolik času tráví v práci. Pak běží domů, čekají je povinnosti doma, kolem dalších sourozenců. Kdežto prarodiče mají mnohem více času věnovat se dítěti, naslouchají mu, vnouče se jim může svěřit s mnoha věcmi, dobrými i méně dobrými. Prarodič ho vyslechne, nabídne řešení, ale nevnucuje ho. Děti mají u prarodičů tak nějak na vše více času. Nikdo je nehoní: „Honem, nebo přijdeme pozdě do školy.“ Prostě ten čas u babičky a dědy plyne pomaleji.
Třetím faktem je to, že prarodičům nevadí podrobně odpovídat na otázky a sáhodlouze vysvětlovat to, co dítě zajímá. Naopak mnozí rodiče po čase odvětí „Už jsem ti to říkala“, „Na to máš ještě čas“, „Jsi pořád na počítači, tak si to vygoogli“ a nejčastěji „Teď nemám čas ti to vysvětlovat“. Kdežto děda s babi ten čas mají. Oni už si kariéry vybudovali, pro ně je podstatný čas strávený spolu víc než cokoliv jiného, proto jsou rádi, že mohou být užiteční a naučit vnoučata to či ono, jsou rádi za kvanta dotazů, protože si přijdou potřební.
Existuje několik studií, kde se zkoumalo chování dětí, které trávily u prarodičů čas hojně, a těch, které k nim naopak zavítaly výjimečně. Bylo zjištěno, že čím více se děti stýkají s prarodiči, tím jsou klidnější, vyrovnanější, umějí lépe zvládat emoce, stres, problémy, jsou samostatnější, motivovanější a zodpovědnější. A co je zajímavé, u dětí, které se hojně stýkali s prarodiči, je velmi nízký počet sebevražd oproti skupině dětí, které se stýkaly s prarodiči spíše výjimečně. V této skupině šlo o velmi vysoký počet sebevražd u dětí ve věku mezi 20. a 30. rokem.
Pokud je to tedy jen trochu možné, podporujte styk dítěte s prarodiči. Pokud například prarodiče nemáte nebo ze závažných důvodů tyto styky nelze zprostředkovat, pak určitě můžete využít institut náhradních babiček a dědečků. Jde o skupiny seniorů, kteří mohou tuto roli kompenzovat.
PS: Dovětek pro maminky, které nechtějí děti dávat tchyni... Milé dámy, nezapomeňte, že právě tchyně je ta, co vychovala toho, koho jste si zamilovala a s nímž jste si ty děti pořídila. Zřejmě tedy tak „strašná“ nebude, jinak by se vám její syn nelíbil.
Sylvie Mobagi vystudovala aplikovanou psychologii a párovou terapii na University of Maryland. Nyní na téže škole dokončuje doktorský program psychologie. Už dvanáct let se specializuje na práci s dětmi, posledních sedm let je ředitelkou partnerské a rodinné poradny SPOLU v Brně, kde díky unikátnímu systému mediačních technik spolu s neurolingvistickým programováním dosahuje skvělých výsledků v rodinné i párové terapii. Je také autorkou knihy SPOLU partnerský manuál a NAJDU TĚ seznamovací manuál.
