PORADNA: Šestiletá dcera schválně neguje všechno, co jí řeknu. Věnujte jí více pozornosti a zaměstnejte ji, radí koučka

Problém tohoto druhu řeší se šestiletou dcerou i paní Petra. "Adélka musí negovat všechno, co jí řeknu, i když s tím vlastně souhlasí a má z toho radost," nastiňuje. Jako příklad uvádí lekce plavání, která holčička navštěvovala v prvním pololetí tohoto školného roku. Tam se Adélce zpočátku líbilo, ale zhruba v polovině kurzu začala tvrdit, že už tam chodit nechce.

"Kolikrát dělala ráno hrozné scény. Řekla jsem jí, že až kurz skončí, nemusí v druhém pololetí na plavání chodit. Když jsem se jí ale v lednu ptala, zda tedy s plaváním končíme, najednou odpověděla, že tam chodit chce. Tak jsem ji přihlásila a po měsíci mi dcera vyčetla, že chodit nechtěla a nebaví ji to. Co s takovým chováním? Co mi tím dcera sděluje? Má tendenci toto dělat u spousty věcí. Cokoli navrhnu, je špatně, ale když pak řeknu, že se na to vykašleme, začne se toho domáhat, že to vlastně chtěla," poukazuje Petra.

Mohlo by Vás zajímat:

PORADNA: Dceři se udělalo ve školce špatně, teď se tam bojí. Pátrejte po skutečné příčině, nevolnost to nebude, tuší koučka

Co radí koučka Sylvie Mobagi?

Daný problém má dvě roviny. V první vnímám to, že se dcera snaží na sebe strhnout maminčinu pozornost. Otázkou na maminku tedy je, co by se dalo vylepšit, aby dcera tuto potřebu neměla. Co vás napadá? Mě jednoduché řešení - zaměřit se na to, když je dcera „v klidu“, a snažit se jí maximálně věnovat, pochválit ji, usmívat se na ni, objímat ji… A v momentě, kdy se chová „nechtěně“, nedávat žádnou pozornost, tedy odpovědět třeba „mrzí mě, že se ti to nelíbí“ a odejít pryč z místnosti.

Dcera se takto jednoduchou formou naučí, že nemá křičet, nadávat, atd., když chce s vámi mluvit. Po takovém jejím „křiku“ ji nechte uklidnit, třeba i půl hodiny, někdy to fakt trvá. Dopřejte jí čas a pak si s ní sedněte, obejměte ji, řekněte, že ji máte ráda, ale že to křičení se vám nelíbí, a navíc cítíte, že je nespravedlivé vůči vám z důvodu… tak, jak to popisujete ve svém dotazu.

Druhá rovina pak je, zda má vaše dcera nějaké povinnosti doma a zda je dělá. Hodně často toto vámi popisované chování nastává u dětí, které nemají domácí povinnosti, nepodílejí se na chodu domácnosti. V šesti letech už si dítě zvládne utřít prach v pokoji, zvládne vám pomoci vyskládat myčku vyjma nožů a ostrých věcí, zvládne vám pomoci s přípravou večeře… Možností je mnoho.

Pokud ještě nemáte zavedeno, doporučuji udělat týdenní plán toho, co vás čeká. Tam se píší nejen povinnosti, ale i například, že jdete k zubaři, že jdete do divadla, a hlavně taky váš čas spolu na hry, uspávání, čtení knížky… Ideální je to mít na ledničce ve výšce, kde si dcera může odškrtávat splnění úkolů, a zároveň to je super doba pro započetí s kapesným. Vždy za týden zkontrolujete, co se podařilo, a dostane vámi stanovené kapesné nebo jeho část, když něco hotové není.

Touto cestou učíme děti zodpovědnosti, ale také finanční gramotnosti. Jen malý tip na závěr. Když máte týdenní kapesné například 50 Kč, doporučuji nedávat padesátikorunu, ale drobné, aby si to dcera mohla spočítat a zkontrolovat. To ji učí poznávání peněz, finančním operacím a gramotnosti v oblasti financí.

Mohlo by Vás zajímat:

PORADNA: Syn si odmítá dělat domácí úkoly a učit se na testy. Přestaňte ho nutit, je to jeho problém, radí koučka

Sylvie Mobagi vystudovala aplikovanou psychologii a párovou terapii na University of Maryland. Nyní na téže škole dokončuje doktorský program psychologie. Už dvanáct let se specializuje na práci s dětmi, posledních sedm let je ředitelkou partnerské a rodinné poradny SPOLU v Brně, kde díky unikátnímu systému mediačních technik spolu s neurolingvistickým programováním dosahuje skvělých výsledků v rodinné i párové terapii. Je také autorkou knihy SPOLU partnerský manuál a NAJDU TĚ seznamovací manuál.