
Laura byla v mládí divoká. Střídala muže jako ponožky. Eduard o Lauru stál, ale ona si ho nechala měsíc. Pak ho poslala k vodě. A najednou se Eduard objevil ve firmě a dokonce přednášel na školení, které firma pořádala. A v obleku mu to sakra slušelo...
Mezi dvacátým a třicátým rokem jsem byla pěkně divoká. Užívala jsem si život plnými doušky. Divoká léta na vysoké škole vystřídaly ještě divočejší roky. Nelituji, mám na co vzpomínat.
K mládí patří nevázaný život
Když jsem se viděla s kamarádkami z rodného města, nechápala jsem je. Vzaly si prvního kluka hned po střední škole a ve třiceti měly dvě děti. Připadaly mi unavené životem. Nebyla v nich jiskra. Uměly se bavit jen o starostech v manželství, o výchově dětí a o penězích. Kamarádky z dětství rychle pochopily, že jsme se v životě příliš vzdálily, jsme v jiné životní fázi a přestaly mě na setkání zvát. A já byla ráda. Po pár sezeních mi to přišlo jako ztráta času.
Z legrace jsem říkala, že jsem se vyhnula prvnímu rozvodu. Třicet, svobodná a bezdětná. Výhra v loterii. O problémy svých kamarádek z dětství jsem nestála. Ani o jejich život. Já měla v hlavě touhu něco dokázat, touhu cestovat, poznávat lidi, lovit chlapy a hlavně bezstarostně žít. Zatímco kamarádky mi přišly mentálně na padesát. A vzhledem to nebylo o nic lepší. Pamatovala jsem si je před třiceti kilogramy. Nehezky se na nich podepsala dekáda v manželství.
Můj život je dokonalý
Nemám v sobě žádné předsudky. Myslím si, že člověk má žít okamžikem. A pokud se mi v baru líbí nějaký muž, nedělám drahoty. Pokud je přitažlivost vzájemná, tak proč si neužít noc plnou vášně. Nevadí mi sex na jednu noc, ale pokud z toho vznikne milenecký vztah, jsem pro. Pro někoho jsem možná holka pro pobavení. Ale já kašlu na to, co si lidi myslí. Svůj život miluji přesně takový, jaký ho mám. Beru si to, co chci.
Kdysi se mi pod kůži vryl jeden muž. Právník. Žil stejně jako já. Naše noční tažení byla vášnivá divoká jízda a rozhodně jsme nešli spát. „Lauro, jsi ta nejvíc sexy žena, co jsem potkal. Jsi moje droga, který se nemůžu nabažit,“ šeptal mi do ucha. Měla jsem kdysi mnoho mužů, ale tento mi utkvěl v paměti. I po deseti letech zavřu oči a cítím jeho vůni i doteky. Jenže tehdy jsem měla po měsíci pocit, že stačilo a odkopla jsem ho.
Firemní školení bylo s příjemným bonusem
Firma pořádala školení, které se uskutečnilo v zasedací místnosti. Seděla jsem ve druhé řadě. Vysoký muž v obleku prošel kolem nás a jakmile se otočil, měla jsem jasno. Eduard. Můj dávný milenec, kterého jsem odkopla a nikdy ho už neviděla. A najednou stál vedle ředitele, který ho uvedl jako lektora, který nám bude přednášet. V obleku mu to sakra slušelo. Vypadal fantasticky.
Trvalo asi dvacet minut, než se na mě Eduard podíval. Za dalších deset minut se na mě díval čím dál častěji a já v jeho tváři četla. Nejdříve zmatek, to když si uvědomil, že mě už někde viděl. Potom při výkladu někde na pozadí jeho mozku přemýšlel, za jaké situace mě střetl až po spokojenost, kdy znal odpověď. Od té doby ze mě prakticky nespustil oči. Evidentně jsem se mu líbila i po letech. A já věděla, že pokud Eduard jen naznačí, klidně nostalgicky zavzpomínáme na minulost. Zavzpomínali jsme opakovaně. Ale oba jsme zadaní, a tak si krademe jen letmé chvilky namísto žhavých nocí.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].