Vendula (27): Zamilovala jsem se do řemeslníka, ale narazila na zeď předsudků. Prý studuji hlouposti a bojím se práce

Už od střední školy jsem věděla, že chci studovat vysokou. Všichni moji starší sourozenci ji studovali – sestra práva a bratr v zahraničí management – a říkali, že
doba studia byla jejich nejlepší období v životě.

Věra (58): Svou chorobnou žárlivostí jsem zničila synovo manželství. Bála jsem se samoty

Studium je mou vášní

A tak jsem se po maturitě dala se do studia mikroorganismů na přírodovědecké fakultě v mém městě. Vždy jsem byla studijní typ, ráda jsem se dozvídala nové informace, milovala jsem čtení a rozšiřování si obzorů. Úspěšně jsem získala bakaláře, pak magistra a rozhodla se, že si v oboru udělám i doktorát.

Když jsem byla možná ve třetině práce na mém doktorátu, seznámila jsem se s Kamilem. Potkali jsme se náhodou, když si moje starší sestra u firmy Kamilova otce nechala vyrábět skříň do svého nového domu na míru. Sestra byla právě ve vrcholné fázi těhotenství, a tak mě zaúkolovala, abych to za ni zajistila a zařídila. Stejně tak byl zprostředkovatelem, akorát z opačné strany, Kamil. Padli jsme si
do oka a rozhodli se zajít na rande.

Michaela (48): Můj syn tvrdil, že škola je zbytečná. Životní lekci mu dala až první brigáda

Přítel mě chtěl seznámit s rodinou

Kamil pocházel z rodiny, kde se už po generace dědila dřevařská firma na nábytek. Měl vystudované učiliště s výučním listem a živil se ruční prací stejně jako jeho táta, jeho dědeček, pradědeček… a byl na to řádně hrdý. Rodinný podnik byl největším a možná i jediným smyslem jeho života. Přišlo mi to velmi zajímavé, i když jsem si nedokázala představit, že bych celý život seděla shrbená v dílně a něco tvořila.

Začala jsem s Kamilem chodit a po dvou měsících mi řekl, že mě chtějí jeho rodiče poznat. Byla jsem pro, o své rodině básnil, a tak jsem na ně byla zvědavá. Jednoho dne jsme se tedy k nim vydali na oběd. Ten proběhl v příjemné atmosféře. Když jsme pak seděli u dezertu, samozřejmě přišel typický rodičovský výslech.

„A kde ty vlastně pracuješ?“ zeptal se mě Kamilův táta, když popíjel kávu.

„Právě si dělám doktorát, takže v rámci toho učím na své škole, kde studuji,“ vysvětlila jsem a on pozvedl obočí.

„Takže ti je dvacet sedm a stále chodíš do školy?“ pozvedl obočí a já jsem přikývla, „a v jakém oboru? Kamil říkal, že něco přírodovědného…“

Agáta (29): Utéct od oltáře bylo nejtěžší rozhodnutí mého života. Nemohla jsem slíbit věrnost lháři

Studium je prý k ničemu

„Mikroorganismy,“ přitakala jsem, „zaměřuji se primárně na ty vyskytující se v tělech divoce žijících zvířat a…“

„A k čemu to proboha je,“ nenechala mě domluvit jeho matka a skočila mi do řeči, „mikroorganismy ve zvířatech… to nezní moc užitečně.“

„Náhodou je,“ snažila jsem se bránit a začala se cítit pořádně nervózní, „pomáhá to sledovat, jestli náš ekosystém funguje.“

„V dnešní době vy mladí studujete nějaké zbytečné kraviny, než abyste šli pracovat,“ povzdechl si Kamilův otec a odložil hrnek od kávy, „třeba tady Kamil, ten se práce nebál, šel na učňák a koukej, jak se má. Pracuje, zaopatří se, má se dobře… a nepotřebuje k tomu nějaký hloupý titul, natož doktorát.“

Adéla (54): Můj sedmnáctiletý syn se zamiloval do ženy, která by mohla být jeho matka. Doufám, že ho to přejde

Prý jsem líná a ještě se mám špatně

„Vysoká škola je ztráta času, pokud člověk nestuduje medicínu. Vysokoškoláci jsou jen lidé líní jít pracovat,“ přitakala jeho manželka a já pozvedla obočí.

„To si nemyslím,“ chtěla jsem něco namítnout, oni se ale jen dali do smíchu.

„Ještě abys je nebránila, vždyť jsi jedna z nich. To, co děláš, je v běžném životě k ničemu.“

Z návštěvy jsem odcházela potupená a podrážděná. Když jsem řekla Kamilovi, jak mi komentáře jeho rodičů byly nepříjemné, jen pokrčil rameny.

„Mají tak trochu pravdu, ne?“ řekl zlehka, když jsme nasedali do jeho auta, „kdo z nás se má líp? Ty, nebo já? Kdo má vlastní byt, víc peněz, co?“

Dana (44): Syn pohrdá ženami. Jsem z toho nešťastná i vystrašená

Radši jsem si našla partnera v oboru

Už v ten moment jsem věděla, že se členem takové rodiny rozhodně stát nechci. O pár týdnů později jsem se s Kamilem rozešla. Neměla jsem zájem o to, aby mě neustále někdo shazoval a říkal mi, jak jsem nepodstatná a jak to, co bylo vždy mým snem, je vlastně hloupé a že jsem jen líná.

Raději jsem si dodělala svůj doktorát a našla si partnera v oboru, se kterým sdílím vášeň pro vědu, učení a získávání nových vědomostí. Právě se stěhujeme dohromady a uvažujeme, že bychom si Kamila a jeho rodinnou firmu najali na výrobu nové postele. Přeci jen, ráda bych, aby viděl, jak dobře se se svým bezcenným titulem mám.

Bohdana (58): Po smrti manžela jsem si našla nového přítele. Moje děti nemohou unést, že je je mladší než ony

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].