Michaela (69): Dcera si ke mně nikdy nenašla cestu. Čekala jsem, že se to změní, až vyroste z puberty

Moje dcera Sabina (37) pro mě byla vždy velmi důležitá. Už od malička jsem se jí snažila ve všem vyjít vstříc. Ale ona moji snahu málokdy ocenila. Myslela jsem si, že si k sobě najdeme cestu, když bude dospělá. Zatím k tomu ale nedošlo.

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (60): Dcera mi prozradila, že žije v otevřeném manželství. Zvedá se mi z toho žaludek

Byla samostatná už jako malá holka

Sabinka byla velmi tvrdohlavé dítě. Ráda si všechno dělala po svém a nikoho k sobě nepustila. Byla úplně jiná než její bratr Filip (40). Ten za mnou chodil pro pohlazení i pomoc. Ani ve školce či škole jsem nepoznala tak samostatné dítě jako Sabina.

Tak to šlo až do puberty. Jen s tím rozdílem, že tehdy se mi vzdálila ještě víc. Nebyla jsem pro ni nic. Nedokázala se se mnou bavit. Pokaždé, když jsem se jí na něco zeptala, jen mi odsekla. Toto období jsem protrpěla. Bylo mi to líto. Častokrát jsem slýchávala, jak si dcery s matkami rozumí. My jsme na tom byly úplně opačně...

Mohlo by Vás zajímat:

Pavla (38): Dcera se se mnou bojí mluvit. Znamená to, že jsem špatná matka?

Nezměnila se ani v dospělosti

Doufala jsem, že se ke mně vrátí, když dospěje a stane se z ní žena. Kamarádky mě utěšovaly, že až děti vyrostou z puberty, najdou si cestu ke svým rodičům. Čekala jsem na to a těšila se, že konečně se Sabinou navážeme hezký vztah, který by měl být mezi matkou a dcerou.

Nic z toho se ale nestalo. Sabina se ke mně nevrátila. I přesto, že si našla muže a měla vlastní děti, za mnou nikdy nešla pro radu. Nikdy mi sama od sebe nezavolala. Všechna snaha o udržení našeho vztahu vyšla z mé strany. Vídaly jsme se párkrát do roka. Víc Sabina nechtěla...

Mohlo by Vás zajímat:

Dagmar (61): Zjevně jsem jako matka někde udělala chybu. Dcera má raději tchyni než mě

Ani teď o mě nestojí

Tento měsíc mi Sabina oznámila, že se rozvádí. Chtěla jsem jí pomoci. Pozvala jsem ji na oběd a doufala, že by se mi mohla svěřit a ulevilo by se jí. Chtěla jsem ji utěšit. Ona ale vypadala, že o moji pomoc vůbec nestojí. „Jsem úplně v pořádku. Nechápu, proč mě pořád tak řešíš,“ řekla mi uraženě.

Opravdu mě to ranilo. Nejraději bych jí řekla, že jsem její matka a bolí mě, když se trápí. Ale bylo mi jasné, že ona to nepřijme. Proto jsem raději mlčela. Mrzí mě, že je náš vztah takto poničený. Nevím, co se stalo. A ona mi to asi ani nikdy neřekne...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Cecílie (68): Celý život jsem byla na dcery sama. Na stáří potřebuji pomoc, ale jejich reakce mě velmi ranila

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.