Facebook
Instagram
U našich dětí chceme vzbuzovat důvěru, ale někdy je těžké vybudovat si ji. Pavla se snaží najít cestu k dceři Anetě, jenže je to běh na dlouhou trať. Nedávno však zjistila, že s tím musí urychleně něco udělat.
Chtěla bych, aby moje dcera neměla žádný problém mluvit se mnou o čemkoliv. Ať je to sex, vztahy, rodina, kamarádi, škola a mnoho jiných témat, která ji mohou trápit. Aneta (13) ale ke mně nemá důvěru a bojí se se mnou o svých problémech mluvit.
Nemáme perfektní vztah
Když jsem zjistila, že s partnerem čekáme holčičku, byla jsem nadšená. Představovala jsem si, že spolu budeme mít vztah jako z Gilmorových děvčat. Budeme nejlepší kamarádky a nebudeme se bát mluvit o čemkoliv. Těšila jsem se, jak budeme probírat kluky, kamarádky, módu a všechny ty holčičí věci.
Nic z toho se mi ale nesplnilo. Anetka je velmi uzavřená osoba a se mnou skoro nemluví. Jsem vděčná i za to, že z ní vypáčím, jak se vůbec měla celý den a co dělala ve škole. Nevím, jak ji přinutit, aby ke mně byla otevřenější. Nedávno se mi potvrdilo, že bych se o to měla více snažit.
Zavolala mi její učitelka
I když se mnou Anetka nemluví o všem, co se jí v životě děje, vím, že mě má ráda. A proto bych to chtěla napravit. Nedávná událost mi otevřela oči a já zjistila, že bych se měla více snažit navázat s ní přátelský vztah. Před pár dny mi volala Anetčina učitelka ze školy. „Potřebovala bych s vámi mluvit o Anetce, není poslední dobou ve své kůži. Mohla byste se stavit ve škole?" řekla mi její třídní učitelka do telefonu.
Během schůzky mi osvětlila, že Anetka je ve škole nesoustředěná a hodně uzavřená. A také se asi pohádala se svými kamarádkami ze třídy. „Poslední dobou je velmi smutná a všimla jsem si, že se přestala bavit se svými kamarádkami. Nevíte, co se mezi nimi stalo?" zeptala se mě.
Chci, aby mi dcera věřila
Já jsem to samozřejmě nevěděla, protože Anetka mi vůbec nic neřekne. Nevím, jak mám zařídit, aby věděla, že se mi může svěřit s čímkoliv. Proto jsem za ní šla a narovinu se zeptala, co se děje. Uplakaně mi začala vysvětlovat, že se strašně pohádala s kamarádkami. A že ve škole nemá nikoho a cítí se osamocená. Bylo deprimující sledovat ji.
„Proč jsi mi to neřekla dřív?" zeptala jsem se. „Bála jsem se ti svěřit, myslela jsem, že to nepochopíš," sklopila oči. Zaskočilo mě to, doufala jsem, že mi důvěřuje alespoň trochu. Spletla jsem se. Možná nejsem tak dobrá matka, jak jsem si myslela. Chtěla bych, aby si ke mně vytvořila lepší vztah. Jak toho můžu docílit?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
