Facebook
Instagram
Vendula Pizingerová ráda a často cestuje. Tentokrát se s kamarádkou a synem Pepíčkem chystá do Egypta. A stejně jako vždycky přemýšlí, co všechno sbalit s sebou. V rubrice Máma na přechodu vzpomíná, jaké trable s balením kufrů či batohů v životě zažila a jednou se dokonce na Novém Zélandu dostala do prekérní situace.
Téma balení kufrů. Nevím, jak jste zvyklí, jestli jezdíte s lehkou, nebo těžkou taškou. My se akorát chystáme s malýma dětičkama do Egypta, takže já se sbalila dneska a moje kamarádka už má sbaleno týden. Zase třeba nic nezapomene. Ale takhle - to, co zapomenu, vlastně nepotřebuju. Žádný prášky neberu, že bych měla mít něco nutně s sebou. Dneska, když jste v civilizaci, si všechno koupíte. Určitě je to velký rozdíl oproti tomu, když jedete do hor. Ale fakt je, že tam zase skoro nic nepotřebujete.
Na Zélandu kontrolovali, zda nepašujeme orchideje
Já si zvykla jezdit do hor s batohem hodně nalehko, protože všechno nesete na zádech. Takže by si člověk měl sbalit něco kolem 7-8 kilo. Když k tomu máte foťák, který není zrovna lehký, a vodu, tak pak má batoh hned kilo deset. Já mám teda vždycky určitě víc. Pamatuju si, jak jsem v Nepálu za tím velkým batohem ani nebyla vidět. A přede mnou se táhla ta dlouhá cesta. Člověk to pak po chvíli přestane vnímat, i tu tíhu, co má na zádech.
Náš úplně první vejlet na Novej Zéland a Lombok, to je ostrov vedle Bali, před jedenácti lety. Když nás kontrolovali na letišti, paní koukala, co všechno v tom batohu mám. Měla jsem tam i lodičky a fén, takovou tu fénovou kulmu. Nejdřív jsme byli na Lomboku a potom jsme trekovali na Zélandu. Oni jsou známý tím, že hodně kontrolujou, abyste neměli hlínu nebo něco v botách, když letíte tam, abyste do té země něco nepřinesli.
Nesmíte vézt ani ovoce, zeleninu a podobný věci. Když jsme letěli zpátky, měli podezření, že jsme pašeráci orchidejí. Nevím, z čeho tak usuzovali. Paní mi každopádně vytáhla z batohu ty lodičky, fén, večerní šaty a trekový oblečení, který po týdnu v pralese a u ohně fakt nevonělo. Tak nevím, co si o nás mohli myslet.
V Andoře jsme byli za výstřední milionáře
A ještě něco podobného jsme zažili, když jsme byli ve Španělsku a pak jsme jeli do Andorry půjčeným Fiatem Panda. To jo to úplně nejmenší auto z půjčoven. Taky jsme trekovali v horách a bylo to fantastický. Měli jsme batohy a jeden lepší koženej kufr. A říkali jsme si, že jak jsme byli v tom lese, že teď si to užijeme, a vzali jsme si takovej hezkej drahej hotel.
Tam jsme dorazili tím Fiatem Panda, vedle nás stály BMW, Rolls Royce a Ferrari. To už si museli říkat, že přijeli nějaký hodně zvláštní lidi. Donesli nám zavazadla do pokoje a když viděli ten luxusní kufr, vedle ty vočouzený věci z lesa a svlíknutý ponožky, tak si museli myslet, že jsme nějaký výstřední milionáři. Když jsme letěli zpátky, koupili jsme si radši nový oblečení.
Člověk by měl při cestování vypadat hezky
Postupem času jsem se naučila balit daleko ekonomičtěji. Dneska vím, že si s sebou mám brát všechno v jedné barvě, abych nemusela mít víc bot, kabelek a tak. Samozřejmě daleko horší je balení pro děti, protože když jsou malé, tak jsou věčně špinavé a v hotelu furt něco přepíráte. Když se vracíme, tak si přivezeme minimálně 20 deka písku. A ten kufr je vždycky daleko nafouklejší a větší.
Každopádně já jsem příznivcem toho, aby člověk při cestování vypadal hezky. To mi přijde dobrý. Často zjistíte, že máte plný kufr a nosíte dokola jednu a tu samou věc. Tentokrát jsem do kufru balila pro Pepíčka vestičku do vody, nafukovací křidýlka, plenky, Panadol, prášky proti průjmu a tak. U těch plenek jsem si pak říkala, pane bože, proč balím plenky? Letíme do Egypta, jako by tam nebyla civilizace a nekoupila bych je tam. Tak jsem vždycky zmatená, že jsem sbalila kufr blbě a měla bych začít znova.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Doufám, že si z Egypta zase něco nepřivezu
Jednou se nám stalo, že nám nepřišly kufry. Bylo to s Air France a ti jsou tím vyhlášení. Z Maroka jsem zase vezla nádherný zrcadlo a samozřejmě, že se rozbilo, i když bylo zabalený jako křehký. Tak doufám, že mě nenapadne si v Egyptě něco koupit. To už tady taky bylo. Vezla jsem si odtud šíšu a taky to nedopadlo dobře. Přijela na dva nebo tři kousky.
Jak jste na tom vy s balením? Taky pak zjistíte, že jste většinu věcí nepotřebovali? Tentokrát jsem podpatky vynechala a mám jenom vietnamky. Jednou jsem byla v Řecku s tchyní, to ještě nebyla mojí tchyní, a smála se mi, protože jsem měla s sebou asi dvanáct párů bot. Vůbec nechápu, na co jsem to potřebovala, na podpatku malým, velkým, vietnamky, támhleto, tohleto, a stejně jsem pak chodila ve vietnamkách.
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Související články
