Vendula Pizingerová: Slíbila jsem v televizi, že už kojit nebudu. Nehodlám přece rodit do sta let, tvrdí Máma na přechodu

Kdo by měl rád návraty do reality. To je vždycky radost po dovolený, nebo když máme volno. My jsme zažili krásný čas v Turecku, nicméně to nebylo úplně oddychový. Strašně jsme se těšili na výlet do Kappadokie, kam lítají nad krajinou nádherný balóny, a říkala jsem si, jak potěšíme lidi krásnou fotkou s těma balónama. Ale ono bylo zrovna špatný počasí, takže dva dny ty balóny nelítaly. Když jsme odjeli, tak samozřejmě začaly zase lítat. A takhle já to mám se vším. Nicméně zase o důvod víc se tam vrátit a užít si to. Nepředstavuju si tedy úplně, že kdybych tam jela s Josefem, že by mě fotil s těma balónama v krásných šatech s úsměvem na rtech, ale třeba jo.

Velkým zážitkem pro mě bylo plavání s delfínama, o tom už jsem psala. Některý lidi mě za to hrozně zhejtovali. Sem tam jsem si třeba přečetla: „To se ti to cestuje, když máš prachy po manželovi…“ To by musely být nekonečný peníze. „…a když bereš plat v nadaci.“ Já nevím, co si představujou pod pojmem plat v nadaci a vůbec pod pojmem honorování práce. Nejsem manželkou šejka, aby do toho ještě dával peníze. Jsem člověk, který normálně funguje, pracuje a pomáhám ostatním.

Mohlo by Vás zajímat:

Vendula Pizingerová exkluzivně z Turecka: Užíváme si holčičí dovolenou plnou andrenalinu, píše Máma na přechodu

S Kapkou chystáme sbírku na novou transplantační jednotku

Ve středu ráno jsem byla ve Snídani s Novou. Moje kamarádka Zdenka Nosková napsala krásnou knížku o kojení. Přátelíme se hodně dlouho a naše děti, ty větší, kterým bude za chvilku osmnáct, spolu chodily na základní školu. Zdenička je laktační poradkyně a když jsme se před pár lety potkaly v té škole, tak asi netušila, že ještě někdy budu potřebovat jejích služeb. Zdeňka byla u porodu Pepíčka, protože je zdravotní sestra, a když chtěl Pepíček pít, tak mi radila, co dělat. I když má člověk třetí dítě, tak si někdy neví rady. Takže kniha o kojení je určitě cenná věc, zvláště pro maminky, které rodí poprvé. Někdy jsou ve stresu, nebo si nejsou jistý nějakýma věcma, tak si můžou otevřít tuhle knížku. Výtěžek z prodeje jde na Kapku naděje a peníze použijeme na dětský neonatologie.

Z Novy jsem jela do Motola, kde jsme zjistili, že je potřeba pořídit nová transplantační jednotka. Takže jsme se vlastně vrátili zpátky na začátek toho, co Kapka kdysi dělala. Že jsme pomohli tenkrát nejenom uspořádat sbírku, ale vytvářili jsme určitý tlak na to, aby stát uvolnil peníze na novou transplantačku. Stalo se tak a za dva roky stála. No a teď jsme znovu na začátku. Znovu je to potřeba.

Lékaři, který se v těch nemocnicích pohybujou, si to zaslouží. Zaslouží si to mámy, děti a úspěšnost léčení už je dneska hodně vysoká. A taky mě pořád moje práce strašně pohlcuje a často lítám mezi svýma dětma, který jsou zdravý a šťastný (doufám teda), a mezi dětma nemocnýma. Abych si jednou nevyčítala, že jsem hodně pracovala, tak se snažím mezi tím pinkat. Doufám, že mi to jde a že se věnuju všem, i když jsem někdy šíleně uhnaná.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Vendula Pizingerova (@vendulapizingerova)

Už mě zase chytá fantaz, ale rodit do sta nechci

Ale abych se vrátila ke kojení, já už nekojím a jak jsme byly se Zdeničkou v televizi, tak jsem tam slíbila, že už kojit nebudu, že by to bylo do nebe volající. Některý mámy kojí děti dlouho, já kojila Kubu rok a půl a u Pepíčka to bylo míň. Vždycky mi přišlo hrozně vtipný, že dítě mělo menší hlavičku než moje prso. Pamatuju si ten pocit toho uvolnění, toho relaxu, toho souznění. To je taková neskutečná vesmírná energie. A jak jsem říkala na začátku, některý z nás si myslí, že jim to nejde, nebo že dítěti neposkytujeme to nejlepší. Je to takovej mateřskej rozpor.

Jak jsem otevřela tu knížku o kojení, tak jsem najela na fotky Pepíčka, jak jsem ho kojila, když se narodil. Vlastně to strašně rychle uteklo a bylo to úžasný. Stejně mi ale Zdeňka řekla, že jsem se u toho nějak předkláněla a že jsem to nedělala dobře, že se mi to bála říct. Asi jsem jediná, komu se to bála říct. Jinak tyhle lidi dělají úžasnou práci, pro mě jsou to andělé a pro ty mámy je to moc užitečný.

Už se těším do porodnice k Apolináři, kde máme spousta oblečení pro malinký děti v inkubátorech. Ta paní, která to oblečení vyrábí, to má dokonale vymyšlené na ty hadičky a všechno, co mají ty děti na těle. Je to pohodlí, pro rodiče i pro sestřičky, které s nedonošenými dětmi manipulují. Je to tak moc hezkej pohled, když má máma dítě v náručí. Už mě zase chytá fantaz, že bych možná… Ne, nebudu rodit přece do sta let. Ale je to tak krásný, když k vám přijde ten novej život. Když pak je člověk starší, tak možná lituje toho, že nemá 4-5 dětí. Já bych se nejspíš zbláznila, ale zároveň bych byla strašně šťastná.

Galerie Vendula Pizingerová o správném kojení

+ 7 fotek + 8 fotek