Jaroslava (33): Nový přítel má divné chutě. Jeho stravovací návyky nechápu a zároveň miluju

V naší rodině se moc neexperimentovalo. Maminka vařila typicky česká jídla. A na nich jsem vyrostla. Nikdo neřešil zdravou stravu a už vůbec ne, kolik kalorií jsme za den snědli. Ale myslím si, že jsme jedli poctivé jídlo z kvalitních surovin.

Majka (40): Syn tvrdil, že se kouká jen na videa o vaření. V jeho zprávách jsem ale našla šokující informace

Babička s dědou měli zdroj kvalitních potravin

Babička s dědou chovali králíky na maso. Měli asi třicet slepic, které běhaly po zahradě. Takže jsme jedli vejce od šťastných slepiček a ani jsme o tom nevěděli. Chovali krůty a dokonce prase. Na zahradě bylo několik ovocných stromů a pod nimi záhonky se zeleninou a ovocem. Zkrátka měli zahradu, která jim dávala užitek. To bylo moje dětství. Krásné žluté kuřátko na talíři. Čerstvá zelenina a ovoce. A pak babička s dědou zemřeli a štafetu nikdo nepřevzal.

Často jsme všichni vzpomínali na chuť domácích surovin. Ale nikdo nebyl ochotný podstupovat každodenní dřinu. A tak každý nakupuje podle svých možností. Někdo v obchodních řetězcích, někdo na farmářských trzích... ale všichni se shodnou na tom samém. Nic se nevyrovná tomu, co dokázali vyrobit babička s dědou. A rozdělit se s celou rodinou. Jejich nesobeckost nás dojímá i mnoho let po jejich smrti.

Arnošt (30): Moje přítelkyně byla krásná a chytrá, ale v jedné zásadní věci jsme se míjeli. Rozchod pro mě byl jediné řešení

V naší rodině máme jenom jeden souboj

V naší rodině jsou dvě tábory. Jenom ohledně jediné nesrovnalosti. Jeden tábor krupicovou kaši s máslem a kakaem zamíchá a potom sní. A druhý tábor kaši jí od kraje do středu talíře bez zamíchání. Žádné jiné podivnosti se v naší rodině nevyskytují. Jsme asi nudní. Nemáme nic neobvyklého ohledně jídla. Že to může být i jinak, jsem poznala až s novým přítelem Vojtěchem. Potkala jsem ho na výletě, kde jsem byla s partou kamarádů.

Naše bydliště jsou od sebe vzdálená asi osmdesát kilometrů a přesto to stačí k tomu, abychom se občas pořádně nasmáli nebo se mi zvedl žaludek. Vojtěch bydlí ve Varnsdorfu a já v Litoměřicích. Stravovací návyky máme absolutně odlišné. Vojtěch si například na bramborák natírá rybízovou marmeládu. Když to viděla moje maminka, zvedl se jí žaludek. „Teda, Vojto, je mi zle. Na bramborák možná zelí a uzené. Ale bramborák na sladko? To jsem ještě neslyšela,“ kroutila hlavou mamka. Zkusila jsem tento bizár ochutnat a bylo to kupodivu dobré.

Pavlína (34): Manželství je jako dobrý steak, musíte o něj pečovat s láskou. Ale teď raději budu vegetariánkou

Další zvláštní věc, kterou nám přítel ukázal

Vojtěch dokonce natírá pod paštiku na rohlík máslo. To by nás ve snu nenapadlo. Máslo si naše rodina natírá jen pod uzeninu. Zkusili jsme a ihned jsme si to zamilovali. Máslo paštiku zjemní a dodá jí lahodnější chuť. Jinak už rohlík s paštikou nejíme. Nebo Vojtova maminka dělá ze zbytku bramborové kaše placky. Do bramborové kaše přidá jedno vejce a trochu polohrubé mouky a vytvaruje slabé placky. Ty pak opeče na trošce oleje.

Nikdy jsem nejedla takovou dobrotu. A přijde mi to i bezvadné v tom, že se neplýtvá jídlem. Zbytek bramborové kaše bych pravděpodobně vyhodila a takto se zpracuje. Vojtěch naši rodinu naučil jíst i kubu. Tento pokrm vím, že existuje, ale naše rodina ho nevařila. Ale uvařené krupky s houbami a velkým množstvím česneku jsme si zamilovali. Po jídle si děláme legraci, že jsme chráněni před upíry. Jelikož do pokrmu Vojtěch nakrájí celou paličku česneku. Mám radost, že nový přítel obohatil jídelníček naší rodiny.

Olina (44): Syn mi svým chováním zkazil oslavu narozenin. Mám sto chutí se mu pomstít

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].