Milada (63): Moje zrušená svatba byla nejlepším životním rozhodnutím. Raději budu sama, než abych doma trpěla agresora

Ve svém životě jsem měla pár vztahů. S mužem jsem dokonce i bydlela a už to vypadalo, že založíme rodinu, vezmeme se a budeme žít šťastně až do smrti. Ale nakonec to nikdy nevyšlo, a dneska jsem za to vlastně ráda.

Barbora (24): Nesnášela jsem matčiny drby se sousedy. Teď jí vděčím za to, že můžu jít konečně do práce

Nebyla jsem sama

Poprvé jsem se spálila asi v osmnácti, když můj tehdejší přítel odešel na vojnu. Psali jsme si, milovali jsme se, ale po nějaké době se odmlčel. Když se neozýval, jela jsem za ním tam, kde sloužil, abych zjistila, že se dal dohromady s nějakou místní krasavicí, kterou si nakonec i vzal a založil s ní rodinu.

Tehdy mi všichni říkali, že bych měla vytlouct klín klínem a protože mi bylo osmnáct, uvěřila jsem jim. Dala jsem se dohromady se starším mužem, který už tehdy měl rodinu, a vůbec to nedopadlo dobře. Musím říct, že jsem včas utekla. Hodně pil a býval agresivní, ale všichni kolem mě mi tvrdili: „Každý chlap se napije, ale je to lepší než zůstat sama.“ Nesouhlasila jsem.

Můj nejvážnější vztah přišel v mých šestadvaceti, kdy jsem poznala Jakuba, se kterým jsem si opravdu dokázala představit budoucnost. Bylo nám dobře, bydleli jsme spolu, dokonce mě požádal o ruku a já souhlasila. Ale pak se mu v práci přihodilo těžké zranění, ležel několik měsíců v nemocnici, a když se vrátil domů, bral prášky i bez předpisu a nezřízeně pil. Nikdy se nepřestal litovat.

Filip (55): Kvůli olympiádě jsem se vykašlal na domácnost a teď jsem pro ženu vzduch

Rozhodla jsem se správně

Vydržela jsem to asi rok, plánovali jsme svatbu a vypadalo to, že se vezmeme, ale já stále více pochybovala. Nakonec jsem svatbu asi měsíc předem odvolala a řekla jsem mu, že si ho vezmu jedině, pokud se půjde léčit. Hrozně jsme se pohádali, hodil po mně popelníkem a já usoudila, že jsem udělala správné rozhodnutí.

Svůj čas jsem místo rodiny vložila do svých kamarádek, přátel a práce. Asi ve čtyřiceti jsem měla období, kdy jsem doslova slyšela svoje biologické hodiny tikat a pomalu umírat, ale překonala jsem to. Minulost mi ukázala, že je potřeba poslouchat svoje instinkty.

Dneska, když poslouchám svoje kamarádky, které si stěžují na manžely, kteří jen leží na gauči, pijou pivo a nic se jim nechce, protože už jsou v důchodu a měli by mít klid, jsem ráda, že se mi „nepoštěstilo“. Určitě bych byla ráda matkou a pak i babičkou, ale mám svůj klid a nemusím se o nikoho starat.

Vilma (72): Čtyřicet let jsem na něj chtěla zapomenout. Jedna oslava v kavárně ale změnila vše, čemu jsem věřila

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].