Zora (36): Tchyně se mi svěřila, že už si dlouho neužila. Pak přišla nabídka, která mi vyrazila dech

Vždycky jsem si s tchyní docela rozuměla – vařily jsme spolu, smály se, občas si postěžovala na samotu. Po rozvodu žila sama a, i když byla občas trochu dotěrná a trávila u nás někdy až příliš mnoho času, brala jsem to jako její způsob, jak si udržet kontakt s rodinou.

Damián (26): Chtěl jsem kamarádku utěšit po rozchodu, ale nějak se to zvrtlo. Teď se mnou nemluví

Chtěla by experimentovat

Všechno se zvrtlo jednoho večera, kdy jsme byli u ní na večeři. Vařila lasagne, otevřela víno a po pár skleničkách se začala svěřovat, že už je to dlouho, co s někým něco měla. Smála se u toho, tak jsem to brala jako nevinný vtip. Jenže pak mluvila dál: „Vy mladí máte takové štěstí, že se máte na koho vrhnout, když přijde chuť.“ Nevěděla jsem, jak reagovat, tak jsem jen přešla téma.

Další den mi napsala zprávu. Byla úplně normální, psala, že jí bylo s námi hezky, ale pak tam bylo něco, co mi zamrazilo záda. Napsala, že kdybych ji někdy chtěla vytáhnout na nějaké „experimenty“, nebránila by se. Myslela jsem, že jsem to špatně pochopila, jenže odpověď přišla rychle: prý to myslí vážně.

Ukázala jsem tu zprávu manželovi. Začal se smát, že máma má zvláštní smysl pro humor a mně se tomu těžko věřilo. Něco v tom tónu, jak to napsala, prostě nebylo jen legrace. Od té doby jsem se na ni dívala jinak. Když jsme k ní šli příště, neustále jsem přemýšlela, jestli to zopakuje. A zopakovala.

Linda (32): Žila jsem dvojí život. Přes den oddaná manželka, večer milenka vlastní tchyně

Nedokážu s ní ani mluvit

Tentokrát u večeře, naprosto střízlivá. Mluvila o tom, jak by bylo osvobozující zbořit hranice a že dnešní mladí jsou moc svázaní pravidly. Manžel to bral jako filozofickou řeč, já ale cítila, že se dívá přímo na mě. Když se otočila na něj, zasmál se znovu, ale pak viděl můj výraz, všechno mu došlo a ztuhl.

Po té večeři jsme se přestali vídat tak často. Tvrdili jsme, že máme hodně práce, ale pravý důvod jsme si nikdy nahlas neřekli. On s ní mluví po telefonu, ale když se její jméno rozsvítí na mém mobilu, už se mi svírá žaludek. Nedávno mi napsala znovu. Jen krátce. Ptala se, jestli jsem si to už rozmyslela.

Nikomu jsem to neřekla, ani své nejlepší kamarádce. Není to věc, kterou by člověk chtěl vysvětlovat – moje tchyně chce, abych ji vytáhla na nějakou divokou party a potenciálně podvedla svého manžela, jejího syna? Stačí mi, že pokaždé, když jdu kolem zrcadla, se sama sebe ptám, jestli jsem to jen špatně pochopila, nebo jestli opravdu existují lidé, kteří hranice prostě nemají.

Další příběhy ze života →

Karel (54): Když mi zemřela žena, truchlil jsem. A pak jsem objevil nový svět a začal žít