Jana (28): Myslela jsem, že mám dokonalého chlapa. První výlet do přírody ale odhalil jeho pravou tvář

Příběhy o životě: Myslela jsem, že mám dokonalého chlapa. První výlet do přírody ale odhalil jeho pravou tvář
Zdroj: Freepik

Janin nový přítel byl dokonalý romantik, dokud se jejich vztah nepřesunul z ložnice do lesa. Desetikilometrová procházka, kterou Jana naplánovala, se stala pro Davida nepřekonatelným utrpením. Davidovo stěžování na hmyz, slunce a nekonečné pauzy na každém pařezu ji rozhodily. A teď neví, zda jeho lenost překoná...

Alžběta Niebauerová
Alžběta Niebauerová 02. 04. 2026 17:30
S Davidem chodíme necelé čtyři měsíce, takže se pořád ještě poznáváme. Co se týče intimností, je to skvělé. Jsme už sehraná dvojka. Na Davidovi se mi líbí, že je to velký romantik. Nosí mi květiny a v kině se neustále držíme za ruce. Navíc se mi něžně věnuje a nemyslí jenom na sebe. Zdálo se to být tedy dokonalé, ale nakonec jsem ale jednu jeho chybu našla...


Naplánovala jsem nám výlet

Miluji přírodu, a když konečně přišlo jaro, měla jsem radost, že můžeme trávit více času venku. S Davidem jsme chodili na procházky do parku a já se rozplývala nad tím, jak všechno kvete a voní. Ale přece jen v parku to není takové dobrodružství a všude je spousta lidí. Navrhla jsem tedy , že bychom si mohli udělat pořádný výlet.

Abych Davida hned neodradila, naplánovala jsem nenáročnou trasu lesem, přibližně deset kilometrů s mírným převýšením. Davida to očividně zarazilo. „Ty chceš jít do lesa?“ zeptal se a mně už tehdy měla bliknout varovná kontrolka. Považovala jsem to ale za vtip.

„No jasně, bude to skvělé. Tam si krásně vyvětráme hlavu a přijdeme na jiné myšlenky, uvidíš,“ slibovala jsem mu. A on na ně skutečně přišel, jenom ne na takové, jaké jsem si představovala...


Pokazil náš společný výlet

Náš první společný výlet nakonec dopadl katastrofálně. David dorazil už na nádraží s kyselým obličejem. Jakmile jsme si sedli do vlaku, přiznal barvu, že to dělá jen a jen kvůli mně. „Neboj, bude se ti to líbit. Navíc má být krásně,“ snažila jsem se ho povzbudit.

Nic nepomohlo. Celou cestu si stěžoval, vadilo mu prudké slunce, otravoval ho hmyz, píchaly ho větvičky... Nejvíce mě ale šokovalo, že i když jsme šli opravdu pomalu, každou chvíli si musel dát pauzu. Prostě si sedl na pařez a funěl jako bych ho honila po horách. Vůbec jsem to nechápala. Jak může být takhle mladý kluk tak líný?

Ke konci výletu už jsme na sebe ani nepromluvili. On se tvářil, že umírá, a já byla zklamaná a naštvaná, že mám vedle sebe takového pecivála. Z hezkého dne nebylo nic. Další podobné akce už raději ani neplánuji. A jsem zvědavá, jestli náš vztah vůbec vydrží...


Vítejte! v domě dvorního fotografa Karla Gotta: Dva obýváky i srub zdobený Vinnetouem nám ukázal František Jirásek

Vítejte! v domě dvorního fotografa Karla Gotta: Dva obýváky i srub zdobený Vinnetouem nám ukázal František Jirásek

Související články

Další články