Menopauza po třicítce: Začalo to suchýma očima a v přechodu budu prý do 42 let, říká historička Michaela Košťálová

Menopauza. Téma, o kterém se moc nemluví nejen ve společnosti, ale bývá často tabu třeba i mezi kamarádkami. Přechod bývá spojovaný se stářím ženy, ale může se týkat už i třicátnic. Ženská tabu Báry Hlaváčkové téma otevírají s historičkou a spisovatelkou Michaelou Košťálovou. 

Barbora Hlaváčková
Barbora Hlaváčková 01. 09. 2023 09:00

Moderátorka Bára Hlaváčková každý měsíc na magazínu Lifee.cz otevírá jedno z ženských témat, která jsou ve společnosti tabu. Ve svém pořadu již otevřela témata žen, které nechtějí děti i si promluvila s jinými, kterým dítě zemřelo a jak se s tím dá alespoň v rámci mezí vyrovnat.

Dalším tématem bylo oblíbené označení body positivity, kde přístup ke svému tělu rozebrala moderátorka například s Anetou Christovovou či doktorkou Kateřinou Cajthamlovou. V letních dílech jsme se věnovali hledání životního partnera i tomu, jak skloubit mateřství a kariéru.

Září začínáme vážným tématem, které se týká žen procházejících menopauzou. Nenechte se mýlit, téma se netýká jen žen po čtyřicítce, ale překvapivě po třicítce potkalo historičku a spisovatelku Michaelu Košťálovou. V jejím případě se stav nazývá perimenopauza, což je přechodná fáze před nástupem menopauzy.

Menopauza po třicítce

Menopauza ještě před čtyřicítkou. Mnohé jsme asi překvapily. Jak to překvapilo vás?
Byla jsem překvapená hodně, protože jsem byla zvyklá, že tato problematika se objevuje v časopisech a v médiích většinou ve spojitosti se ženami kolem 50 let. Neměla jsem tedy ani potřebu to ještě řešit. Když se to dostavilo, říkala jsem si: aha, ono to může být i jinak.

Můžeme prozradit, že je vám 36 let, jaké byly první projevy? Co nastalo, co bylo jinak?
Začalo to plíživým tempem, kdy jsem začala mít takové stavy, které mám doteď, což je asi největší problém – syndrom suchého oka, který má většina populace, ale u žen je to horší. Je to spojeno s ženským hormonem estrogenem, který se nachází i v oku a hodně to člověka ovlivňuje. Měla jsem to až extrémně, kdy jsem se probudila a měla jsem strašně suché oči a když jsem začala mrkat, tekly mi slzy a skoro hodinu až dvě mi trvalo se z toho dostat, abych mohla normálně fungovat. Vyděsilo mě to, šla jsem na oční a v podstatě mi nikdo neřekl, že by podobnou situaci znal, že syndrom suchého oka bývá z počítače, obrazovek a že si kapou kapky. Zkusila jsem jich spoustu, i spoustu očních lékařů, ale v podstatě tím, že je to hormonální záležitost, jak se později ukázalo, tak se to nedá léčit. Zatím je to taková neprobádaná oblast, ale zároveň nejnepříjemnější věc, která tam je. Za ty roky už se to zlepšilo, ale probouzím se tak, že musím na oči dávat pozor, aby nevznikl takový šok. Tímto to začalo, někdy v roce 2019. Pak jsem také začala trpět nespavostí a to když trvalo několik dní, začalo být nejen fyzicky, ale i psychicky náročné. Říkala jsem si, co se děje a postupně si ty příznaky začala dávat dohromady.

Vyhledala jste znovu lékaře?
Konzultovala jsem to s několika přáteli, kteří se věnují medicíně, a krůček po krůčku jsme to dali dohromady. Potom jsem se začala zajímat o téma perimenopauzy obecně a došla k tomu, že to není až tak nenormální a určité procento žen se tím začíná trápit kolem 35 let. Je to velice individuální. Já jsem velice přírodní a nikdy jsem nepodstoupila hormonální léčbu, nebrala ani antikoncepci, a takhle to přišlo samo. Už někdy ve třiceti se nenápadně objevovaly nějaké náznaky.

Perimenopauza je předzvěstí přechodu

Nazvala jste to perimenopauzou, tedy obdobím před menopauzou, kdy jsou všechny ty příznaky, nebo bude ještě hůř?
Ano, je to období, kdy jsou příznaky a doufám, že hůř nebude, protože si nedokážu představit, co horšího by bylo. S těma očima je to opravdu peklo. S menopauzou přijdou ještě nějaké další změny, ale u mě osobně by to mělo mít definitivní závěr někdy mezi 40–42 lety, jak mi bylo spočítáno. V podstatě to mám čtvrtý až šestý rok, podle toho, jak se to vezme.

Znamená to, že u vás to bude desetiletá fáze?
Mám pocit, že ano. Tváří se to tak.

Byl to u vás nezastavitelný proces? Nebo tomu šlo nějak předejít, zpomalit to?
Myslím si, že se tomu asi nedá nějakým způsobem předejít, ani to moc ovlivnit, že je to opravdu biologicky daná záležitost a že to přišlo, kdy mělo.

Zkoušela jste nějaké medikace, nebo přírodní cestu s bylinkami?
Na medikace jsem opatrná a hormonální léčby jako takové se bojím, že by mi třeba nesedla a já si v podstatě zakládám na tom, že mám ve svém věku štíhlou postavu i zuby naprosto bez kazu, což není tak běžná věc. Mám obavu, že kdyby se do toho sáhlo, mohlo by se to negativně odrazit. Spíš tedy volím přírodní cestu, což není žádná věda. Užívám zinek, jódové přípravky a další doplňky stravy. Nechávám to běžet a říkám si, že tělo ví, co dělá.

Jste hodně štíhlá, nicméně menopauza je také spojená s ukládáním tuku ve větší míře na břiše například. Snažíte se tomu nějak předejít? Sportem, stravou, přírodními doplňky?
Trochu se snažím, ale nejsem sportovní typ. Nesportuji, ale hodně se pohybuji, hodně chodím. Snažím se nepřejídat se, ale zase to přehnaně neřeším, všeho s mírou.

Děti nechci, těhotenství mě děsí, říká Martina Košťálová

Fyzickou stránku jsme probrali, ale co ta psychika? Žena se mezi 30–40 často stává poprvé matkou, jak jste tuto stránku řešila vy?
Z toho jsem vyšla dobře. Už před lety jsem se rozhodla, že matkou nebudu. Dokázala jsem si představit být babičkou a mít vnoučata, ale je mi jasné, že když jednu etapu přeskočím, další nepřijde.

Měla jste nějaké další důvody, proč děti nemít, kromě toho, že jste to necítila?
Vzhledem k řadě potíží, které v mém životě jsou, jsem se rozhodla, že by nebylo vhodné, abych děti měla. Jako příklad uvedu, že geneticky mohou zdědit až 50% po rodičích a mimo jiných drobností mě například potkala mutace syndromu neučesatelných vlasů, kterou měl i Albert Einstein. Viděla jsem fotky i dalších lidí, co to mají, a já mám jen určitou mutaci. Zpočátku jako dítě to ještě šlo, ale s věkem se to zhoršovalo, takže jsem buď musela mít vlasy svázané, nebo vymyslet nějaký účes. Jednu chvíli jsem to nosila jako Margaret Thatcher, což k mému věku nikdo nechápal a říkali, že jsem se zbláznila. Takže by se mohlo stát, že ten potomek, nebo další generace by mohly mít i problém s alopecií a mohlo by se to zvrhnout i v něco ještě nepříjemnějšího. U mě to lidé řeší dodnes a pořád se ptají, co s těmi vlasy mám a proč mám zrovna takový účes. Jsem také atopička, což je autoimunitní onemocnění a jako dítě jsem s tím hodně marodila. Jsou tam i aspekty, které souvisí s mojí matkou, a když vidím těhotnou ženu, hned mi hlavou proletí, že to bych nemohla, ani kdyby mi za to někdo zaplatil.

To máte tedy vyřešené, nicméně co vám radili lékaři, kteří nevěděli, že děti nechcete? Mohla byste je ještě mít i když jsou tu ty projevy menopauzy?
Mohla. Dokud ten cyklus neskončí definitivně, tak je může mít každá žena. Jsem ale zastáncem toho, že by si žena měla pořizovat děti kolem 25. roku, kdy je v té největší síle, protože perimenopauza je poměrně častá. Není to tak zvláštní, ale s tím, že ženy berou hormonální léčiva, tak to někdy ani nepostřehnou a souvisí to už i s možností otěhotnění. Takže si nemyslím, že je šťastné řešení, mít děti později. Já jsem je nikdy nechtěla a už jako dítě jsem si říkala: Ježíšmarja, jsem ženská, budu muset být těhotná! Měla jsem k tomu tento přístup a netýká se to ani tak dětí, jako čistě toho těhotenství.

Genetika u menopauzy hraje velkou roli

Pídila jste se někdy po tom, proč u vás přišla menopauza tak brzy?
Snažila jsem se, ale nemůžu se dobrat konečnému výsledku, protože mám jinačí systém než moje matka. Říká se, že nejčastější dědičný systém je matka – dcera, ale já mám spoustu věcí z předešlých generací po babičkách a prababičkách. Ty už jsem nezažila, tak se to nedá přímo dohledat, ale genetická záležitost to je.

A s mámou jste to probírala, nebo je to tabu?
Probíraly jsme to, ale ona se mnou měla dost náročné těhotenství a já jsem chtěla znát všechny detaily.

Příběh vás a vaší maminky není úplně standardní, jaký tedy byl?
To je z kategorie náročného těhotenství, v dobách, kdy ještě byla medicína jinde a léčení probíhalo takovým systémem, že se zkoušelo všechno možné. Ona aby otěhotněla, podstupovala 15 let různé léčby všelijakými medikamenty a experimenty. Trvalo to dlouho a já jsem byla až „třetí“ dítě v pořadí.

Hledala jste v tom někdy souvislosti, zda to na vás mělo vliv?
Ono se říká, četla jsem o tom, že některé věci jsou přenosné z matky na dítě. Já si myslím, že ten strašný stres z těhotenství se na mě silně přenesl.

Říkala jste, že vás to zas až tak psychicky neovlivňuje. Nicméně třeba s těma očima to problém je, ale menopauza, ty všechny příznaky, tu často zní dost děsivě pro ženy, které si tím ještě neprošly, a vypadá to, že pak ten život, jako že je to konečná pro tu ženu, ale není to tak?
Ne, není. To je v podstatě jenom taková fáze, aby žena mohla zase přepnout na něco jiného v životě. Naopak, měla energii, není to konec, ale začátek něčeho nového, tak to vnímám já. V podstatě se těším, až to bude u konce.

Co dalšího se dozvíte v rozhovoru o menopauze s historičkou a spisovatelkou Martinou Košťálovou?

  • Má menopauza i nějaké pozitivní vlivy
  • Cítí se kvůli příznakům žena automaticky stará, nebo to nesouvisí
  • Co psychická stránka ženy v období perimenopauzy
  • Jaké další zdravotní omezení s sebou menopauza může přinést
  • Před čím ji varovali lékaři v tomto období před přechodem

Související články

Další články