
Šimon s manželkou byli přesvědčeni, že své děti vychovávají k naprosté soběstačnosti. Jenže pak přišla nečekaná zkouška. Když Šimonova žena onemocněla, chod domácnosti zůstal na otci a dětech. Tehdy se ukázalo, že realita má k jejich ideálům hodně daleko.
Když jsme se s manželkou dali dohromady, dělili jsme se o všechny domácí práce. Nebo spíš je ona nedělala všechny. Já rád vařím, zatímco manželka si ráda pustí nějaký seriál a u něj věší nebo sbírá prádlo, případně žehlí. A vždycky to fungovalo.
Vychovávali jsme je stejně
Když se narodily naše děti, manželka vždycky trvala na tom, že je potřeba, aby oba uměli všechno. Oba musí umět vařit, zapnout pračku, myčku, vysávat. „Neexistuje, abych nějaké dívce hodila na krk chlapa, který se o sebe nebude umět postarat.“ Vždycky jsem s ní souhlasili, ale pračku jsem se zapnout nikdy nenaučil.
Nicméně dcera si vždycky víc hrála s panenkami, mladší syn jezdil po obýváku s nákladním autem a nikdy jsme v tom nic nehledali. Nechávali jsme děti, aby dělaly, co je bude bavit. Dcera už odmala malovala a byla muzikální, chodila na tanec a na klavír, syn spíš sedí doma a střílí na počítači vojáky.
Nedávno se ale naše situace maličko změnila, když byla manželka nějakou dobu v nemocnici. Všiml jsem si, že cokoli, co dělal syn, nedopadlo dobře. Když vařil, nechal po sobě spoustu nepořádku. Když věšel oblečení, vypadalo pak jako sežvýkané od krávy. A tak jsem poprosil dceru, jestli by se o věci mohla postarat, dokud nebude máma doma.
Prosadil jsem si svou
Dcera souhlasila a dva týdny, co byla manželka pryč, zastala doma většinu práce, kterou jsem nedělal já. Já jsem jezdil na nákupy, vařil a navštěvoval manželku v nemocnici. Když jsem jí řekl, že se dcera skvěle stará o domácnost, zeptala se mě, co dělá syn, a ten zrovna mnoho povinností neměl.
Hned se na mě naštvala. „Takže protože ho nedokážeš dokopat, aby udělal pořádnou práci, ona musí pracovat víc?“ Snažil jsem se jí to vysvětlit, ale nakonec jsem vlastně pochopil, co se mi snaží říct. Kdyby syn dělal svou práci, jak má, dcera by měla klid a pohodu, kterou má teď jen on.
Jakmile jsem se vrátil domů, vypnul jsem synovi počítač a zapojil jsem ho. Poslal jsem ho připravit večeři. Vzpíral se, chtěl, aby to za něj udělala sestra, ale neustoupil jsem. Kuchyni sice musel uklízet na třikrát a dokonale se mu to nepovedlo, ale nakonec to pochopil i on a od té doby dělá svoji práci mnohem svědomitěji.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




