Hanuš (37): Nechtěl jsem, aby moje nová rodina znala moji minulost. Ale švagr ji někde vyhrabal a začal mě vydírat

Když jsem se ženil, měl jsem pocit, že uzavírám jednu kapitolu života a začínám novou. Tu lepší. Tu normální. Moje minulost zůstala za mnou, v jiném městě, jiném životě, jiném já. Nikdo z jejích blízkých o mně nic nevěděl a já neměl v plánu jim moc vykládat. Ne že bych se tím chtěl chlubit. Ani před sebou jsem si to moc často nepřipomínal.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (26): Kývla jsem na schůzku v kině. V půlce filmu ale nečekaně zmizel, jeho vysvětlení mě šokovalo

Nikdo to nemusel vědět

Manželčina rodina mě přijala bez větších výhrad. Až na jejího bratra. Nikdy mě neměl úplně v lásce, ale říkal jsem si, že je prostě opatrný. Možná žárlil. Možná si myslel, že si zaslouží někoho lepšího. Nebo že mu beru sestru. Normální chlapská nedůvěra, říkala mi žena.

Po svatbě se začal objevovat častěji. Nejprve u rodičů, pak u nás doma. Většinou přišel s nějakou „náhodnou“ poznámkou. Něco jako že mě někde zahlédl. Že někdo něco říkal. Že někde něco četl. Prvních pár podobných momentů jsem si myslel, že je to paranoia. Pak to začalo být až příliš konkrétní.

Jednou za mnou přišel, když jsme byli sami. Měl v ruce telefon. Ukázal mi fotku z doby, kdy jsem se stýkal s lidmi, se kterými bych dnes nešel ani na pivo. Byly to roky, kdy jsem dělal věci, které jsem později draze zaplatil. Věděl jsem, že když to praskne, žena se mnou možná zůstane, ale už nikdy mi nebude věřit. A že v její rodině skončím okamžitě.

Mohlo by Vás zajímat:

Šimon (34): Týdny před svatbou jsem cítil silné pochyby a vše zrušil. Na půl roku jsem se uchýlil do kláštera, abych našel klid

Chtěl po mně stále víc

Začal mě vydírat. Ne šíleně, ale dostatečně důsledně. Chtěl peníze. Ne moc, ale pravidelně. „Chráním svojí sestru a tvoje manželství. Myslím, že si za to zasloužím gáži.“ Nějakou dobu jsem to snášel. Pak přišel den, kdy mi oznámil, že už to nestačí. Že pokud mu tentokrát nevyhovím, všechno pošle dál. I jí.

Ten večer jsem šel domů a seděl v obýváku snad dvě hodiny, než přišla. Pořád jsem přemýšlel, jestli to říct. Jestli to má smysl. Nakonec jsem to udělal. Řekl jsem jí všechno. Víc, než věděl on. Od začátku, jak jsem se jako puberťák dal dohromady se špatnými lidmi, dělal jsem šílené věci, za které se dnes stydím, rval jsem se, ubližoval, kradl. Ale že jsem už jiný člověk.

Byla v šoku. Ale zůstala. Řekla, že by to chtěla slyšet dřív, ale že chápe, proč jsem mlčel. Její bratr se nás od té doby začal stranit. Já jsem si ale konečně mohl vydechnout. Protože žít s tajemstvím, které vlastní někdo jiný, je horší než být odsouzený přímo.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Nikola (28): Bývalý kamarád mě vydírá, že zveřejní mé intimní fotky. Odmítám mu platit za mlčení, ale mám strach