Nina (32): Víme, že je tu děda s námi. Prozradil nám to jeho milovaný doutník

O svých prarodičích mohu v klidu říct, že se pro sebe narodili. Nikdy v životě jsem neviděla tolik lásky, kolik panovalo mezi nimi. Hádali se vlastně jen kvůli jedné jediné věci, a to dědově kouření.

Mohlo by Vás zajímat:

Štěpánka (24): Děda mě po smrti prosil, ať ho nechám odejít. Pomohla nám až kartářka

Děda miloval doutníky

Jako dítě jsem prázdniny u babičky zbožňovala. Vždycky u nich byla sranda. Posouvali nám hranice toho, co smíme. Nechávali nás s bráchou lézt po stromech, koupat se v potoce a jít spát s půlnocí. Děda Eda byl velký vyprávěč, který si lehce získal naši pozornost.

Babička s láskou pekla kynuté buchty a nosila nám je do peřin. Vždycky u nich vládla pohoda, kterou jsem jim záviděla. Když už se kvůli něčemu hádali, tak to bylo dědovo kouření. Děda sbíral doutníky a měl ve zvyku si každý večer sednout na verandu a jeden si při západu slunce zapálit.

Kdo z toho celý život šílel, byla babička. Ani za ty desítky let, co byli svoji, si nezvykla. Vždycky za ním šla a hudrovala. ,,Dědku jedna bláznivá, dej už s tím pokoj. Vždyť tě to přivede do hrobu,“ spílala mu a udělala gesto, jak moc jí to smrdí. Děda se vždy jen usmál a vesele pokuřoval dál. Byl to už takový zvyk. Děda kouřil a babi nadávala. Vidím to, jako by to bylo včera.

Mohlo by Vás zajímat:

Gita (34): Děda nestihl před smrtí opravit babičce hodiny. Pak se stalo něco, čemu se zdráhám uvěřit

Jednoho dne zemřel na rakovinu plic

Když jsme s bráchou dospěli, jezdili jsme k prarodičům jednou měsíčně. Oba už byli staříci, kteří se těžko pohybovali a špatně slyšeli. Ovšem smysl pro humor jim zůstal. Dokonce i dědova chuť na doutníky. Jeho sbírka se za ty roky ztrojnásobila a jeho zvyk byl železný.

Bohužel jsme se před rokem dozvěděli, že má děda rakovinu plic. To byla voda na babiččin mlýn. Byla jsem u toho, když se kvůli tomu s dědou hádali. ,,Já jsem ti to říkala, abys nekouřil. Podívej se, teď z toho máš rakovinu a umřeš,“ nadávala. Děda i přes fakt, že je nemocný, vesele kouřil dál.

Je to pár měsíců, co nás děda opustil. Babička musela jít na nějaký čas bydlet ke mně. Psychicky tu ztrátu neunesla. Nemohla tam zkrátka zůstat sama. Jednoho dne prohlásila, že se chce vrátit domů. Nikdo jí v tom nebránil. Osobně jsem ji tam odvezla a první tři dny jsem si naplánovala, že tam budu s ní. Už první večer na mě padl smutek. Všude byl cítit děda. Jeho pižmo a energie. Stále jsem čekala, kdy vejde do dveří.

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (29): Syn měl k narozeninám hodně neobvyklé přání. To se mu vyplnilo

Přišel si zakouřit i po smrti

Seděla jsem v jejich obýváku a přemýšlela. Najednou jsem ucítila vůni doutníku. Automaticky jsem se podívala na verandu, kde děda sedával. Z křesla, které ke mně bylo otočené zády, jsem viděla stoupat dým. ,,Babi, pojď sem. To musíš vidět,“ volala jsem naléhavě na babičku. Vyšla z kuchyně a já ukázala prstem na verandu.

Tekly jí slzy, protože hned pochopila, kdo za ní přišel. Přiblížila se k verandě. Užasle pozorovala dým. ,,Ahoj, Edo, už zase kouříš?“ zeptala se se smíchem. Mlčky jsme křeslo pozorovaly, dokud z něj dým nepřestal stoupat. I po smrti si děda každý večer kolem osmé přijde zapálit svůj milovaný doutník. Babička dnes tvrdí, že už to není tak často, ale že čas od času ještě přijde. Nakonec pro ni to kouření není tak nesnesitelné, jak si vždycky myslela.

Mohlo by Vás zajímat:

Artur (18): Stal jsem se médiem a viděl něco neuvěřitelného. Teď už vím, že duchové existují

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.