Terezie (19): Babiččina urna v dědově obýváku mi naháněla hrůzu. Zvlášť poté, čeho jsem byla svědkem

Když děda nedávno ovdověl, jezdili jsme ho celá rodina pravidelně navštěvovat. Já tam zamířila na týden a hned první noc mě dost znervózňovala babiččina urna obklopená fotkami, která stála uprostřed obýváku. Pak jsem viděla i další věci, které by mi asi nikdo neuvěřil.

Mohlo by Vás zajímat:

Václava (20): Ze hřbitova jsem neodešla sama. Připojil se ke mně duch čerstvě pohřbené dívky

Chtěla jsem strávit nějaký čas u dědy

Dědu jsem měla vždycky moc ráda, ačkoliv jsme toho tolik nenapovídali. Starala se o mě hlavně babička a děda nás spíš škádlil nebo dělal všelijaké vylomeniny, aby mě pobavil. Letos se z něj stal vdovec a všichni z rodiny za ním pravidelně jezdíme, aby nebyl osamělý. Já to s rodiči nestihla, a tak jsem vyrazila na týden za dědou sama.

Máma mě upozornila na to, že je babička v urně v obýváku, tak ať se neleknu. Je pravda, že velikost a zdobení urny mě trochu zaskočily. Velká nádoba obklopená fotkami a svíčkami na mě působila strašidelně. Měla jsem pocit, že na mě babička kouká, ať se v pokoji hnu kamkoliv. Před dědou jsem ale pochopitelně nedala nic najevo.

Seděli jsme spolu u seriálu a on občas něco utrousil jako obvykle. Připadalo mi, že stále mluví na babičku a možná to tak bylo. Chodil spát po pivečku v půl deváté a já měla v domku dlouhou chvíli. Přes skleněné sklo ve dveřích obýváku jsem stále sledovala tu urnu. A jednou se tam cosi pohnulo.

Mohlo by Vás zajímat:

Anežka (28): Často vídám ducha přítelova otce. Vysvobodit ho nejspíš dokáže jen můj partner

Babička seděla v křesle vedle vlastní urny

Přísahala bych, že vidím babičku v jejím oblíbeném červeném svetru, jak si ztěžka sedá s pletením k televizi. Ta se hned rozsvítila a já všechno sledovala z koupelny s kartáčkem v puse. Pořád jsem si opakovala, že se mi to určitě jen zdá. Ale slyšela jsem televizi i přes dveře.

Rozhodla jsem se odejít do pokoje pro hosty a do rána jsem nevylezla. Děda mě pak přivítal u snídaně jakoby nic. Televize už nehrála, v křesle nikdo neseděl a já se cítila nepatřičně. Abych byla užitečná, pustila jsem se do většího úklidu, zatímco šel děda s jezevčíkem na špacír.

Babička byla na úklid přísná, snažila jsem se pečlivě vytřít každý kout a neflákat to. Kolem obýváku jsem chodila po špičkách a bála se pohlédnout na prosklené dveře. Tušila jsem, že bych za nimi opět něco zahlédla. Vtom se z obýváku ozvala rána. Přesně ve chvíli, kdy jsem mávla rukou na vitrínou se sklem.

Mohlo by Vás zajímat:

Radim (56): V noci mě rušil hluk z bytu, ve kterém nikdo nebydlí. Teď už vím, že je tam duch staré paní

Urna ležela na zemi

Otevřela jsem pomalu dveře, srdce mi bušilo až ve spáncích. Urna se válela na zemi, naštěstí je zřejmě nerozbitná. Bez dechu jsem ji opatrně položila zpět na místo. Byla těžká a nedávalo smysl, proč by padala zprostředka kulatého stolu.

Pustila jsem se do umývání každého kousku skla ve vitríně a myslím, že babička byla s mým úklidem nakonec spokojená. Byla bych ráda, kdyby děda časem urnu umístil jinam, ale nemám právo mu do toho „kecat“.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jonáš (26): Vyvolávání ducha mého dědy se povedlo. Jenže pak mi sdělil něco, co jsem rozhodně nečekal