Radim (56): V noci mě rušil hluk z bytu, ve kterém nikdo nebydlí. Teď už vím, že je tam duch staré paní

Nikdy jsem se neoženil a tak po čtyřicítce jsem zjistil, že staromládenecký život mi vyhovuje. Můžu si zajít na pivo a nikdo mi do toho nekecá. Vařit umím a také si sem tam operu. A pokud jde o ženy, těch jsem měl několik, ale žádná nestála za to, abych se s ní usadil. Samota mi docela vyhovuje.

Mohlo by Vás zajímat:

Tomáš (35): V mládí jsem na hřbitově udělal velkou chybu. Od té doby se tam bojím vkročit, protože duchové nezapomínají

V bytě nade mnou se něco děje

Asi pět let bydlím ve čtyřpatrovém domě na kraji malého okresního města. Kousek od nás začíná les, což mi vyhovuje, protože bych se z okna nerad koukal jiným lidem do bytu. Mám prostě rád klid a pohodu. Jenže v poslední době o ten svůj klid přicházím. A obávám se, jestli nepřicházím také o rozum.

Jak bych vám to co nejlépe vysvětlil… Náš dům je starý a v lokalitě, která asi není moc zajímavá, protože co si pamatuju, byt nade mnou byl odjakživa prázdný. Prý ho nešlo prodat ani pronajat. Byl jsem rád, protože to poslední, co bych chtěl, je, aby mi někdo běhal nad hlavou a tropil rámus. Třeba takové hrající se děti dovedou být dost otravné.

Přesto se v posledních dnech z toho bytu ozývají zvuky. Nejdřív to bylo jenom zlehka, jako kdyby někdo šoupal židlí. Překvapilo mě to, protože jsem o nových nájemnících nic nevěděl. Ale to byl teprve začátek. Obvykle spím dobře a vzbudím se až ráno, ale před několika dny jsem se probral ještě za tmy. Slyšel jsem těžké kroky, někdo se šoural bytem nade mnou. A do toho se ozval skřehotavý hlas. Napadlo mě, že má někdo u sousedů puštěnou televizi. Zanadával jsem si, otočil se na druhý bok a znovu zaspal.

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (65): Na večerní procházce jsem zažila šok. U lesa se toulal duch psa, který marně hledá svého pána

V noci mě vzbudil neobvyklý zvuk

Jenže o dva dny později se to opakovalo. Protože nemám moc rád, když mě někdo vzbudí, hodil jsem na sebe tepláky a vyrazil na "návštěvu". Bušil jsem na dveře a křičel, ať tu telku ztiší. Jenže nikdo nereagoval. Pak jsem tam ještě chvíli stál a pomalu vychladl. Připadal jsem si jako blbec. Poslouchat za dveřmi, jestli se tam něco neděje, mě nebavilo dlouho. Vrátil jsem se domů a šel spát.

Ráno jsem na schodech potkal souseda, který v domě žije celý svůj život. Nadhodil jsem, že mě v noci rušil hluk od sousedů nahoře. Zeptal jsem se ho, kdo se tam přistěhoval. Jenže soused na mě koukal docela vyjeveně. A pak mi řekl, že od té doby, co v bytě zemřela starší paní, je problém najít zájemce. Prý má špatnou auru a nikdo se tam necítí dobře.

Sousedovi jsem řekl, že se mi možná něco zdálo, rozloučil jsem se a pádil do práce. Celý den jsem uvažoval nad tím, co se tam nahoře asi může dít. Po práci jsem skočil za sousedem, který funguje i jako správce našeho baráku. Půjčil jsem si od něj klíče k tomu bytu a namluvil mu, že znám někoho, komu by se tam mohlo líbit. Ale chtěl bych se tam nejdřív podívat já. Možná jsem to raději neměl dělat...

Mohlo by Vás zajímat:

Lída (23): Kartářka mi potvrdila to, co si myslím celý život. V mém domě se usadili duchové

V našem domě žije duch

Už když jsem stoupal po schodech na poslední patro, zdálo se mi, že něco není v pořádku. Padla na mě jakási tíseň, kterou jsem dosud nikdy nepoznal. „Co to je za blbost," pronesl jsem polohlasem, pevně se přidržel zábradlí a šel dál. Před bytem jsem na chvíli zastavil, nadechl se a otevřel dveře.

V tu ránu mě ovanul neuvěřitelný chlad. Vešel jsem do garsonky. Byl tam nábytek po staré paní a všechno vypadalo čistě. Jako kdyby si jenom na chvíli odskočila pryč. Zacítil jsem dým. Když jsem se otočil vpravo, kde byl kuchyňský kout, spatřil jsem na stole šálek s kafem. A nad ním se vznášela cigareta. „Zdravím, sousede..." pronesl skřehotavý hlas. Ale nikoho jsem neviděl!

Ani nevím, jak jsem utekl z toho bytu. Pak jsem najednou stál před dveřmi správce a hlasitě oddechoval. Když otevřel dveře a spatřil mě, jen vytřeštil oči. „To víte, schody mi nedělají dobře," pronesl jsem ztěžka. Jen jsem mu vrazil klíče do rukou a vrátil se do svého bytu. A teď ležím na posteli a vážně přemýšlím nejen nad tím, co jsem viděl v bytě nade mnou, ale také nad tím, jestli bych se neměl odstěhovat...

Další příběhy ze života

Mohlo by Vás zajímat:

Stela (23): Vzala jsem si televizi po zesnulé sousedce. Pěkně mě vyděsilo, že z ní promlouvají duchové

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.