Facebook
Instagram
Luboš žije již rok sám. Manželka ho sice opustila, ale zatím se nerozvedli. Je možné, že si nechala zadní vrátka, protože se před časem objevila u jeho dveří. A řekla mu, že by se chtěla vrátit...
Bude tomu rok, co mě opustila moje manželka Eva (52). Nebylo to pro mě snadné, zvykal jsem si dlouho. Už začínám být spokojený se svým životem, jenže Eva se chce najednou vrátit. Nevím, jestli jí zradu odpustím. A jestli ještě vůbec stojím o manželství...
Manželství jsem bral jako jistotu
Ani ve snu by mě nenapadlo, že nás dva s Evou něco rozdělí. Přežili jsme mnoho krizí a považoval jsem nás za stabilní pár. Netvrdím, že jsme byli ideální pár, ale nehádali jsme se jako spousta lidí kolem nás. Eva věkem zraje jako víno, nikdy jsem však nebyl žárlivý.
Myslel jsem si, že aférky nám už nehrozí, že jsme na to prostě staří. Alespoň já na to byl už unavený. V mládí jsem jednu milenku měl. Eva byla tehdy benevolentní a vše unesla s grácií. Dnes si ovšem nejsem jistý, jestli mi zradu nevyčítala. A jen mi o tom nechtěla říct.
Řekla mi, že odchází
„Luboši, sám vidíš, jak to mezi námi dlouho skomírá. Já potřebuju trochu života do toho umírání...“ řekla mi jednou ráno. Když mluvila, dívala se někam nad mé rameno. Nestihl jsem ani pořádně zareagovat, už měla sbaleno. Týden jsem nevyšel z bytu a dlouho jsem nechtěl s nikým mluvit.
Když mě viděla naše dcera Patricie (24), hned mě objednala ke svému psychologovi. To jsem nejdřív odmítl, ale pak se nechal přemluvit. Patricie za mnou chodila den co den, poklidila, donesla jídlo a pustila si se mnou zprávy. Moc mi to pomáhalo, postupně jsem zase nabíral sílu.
Během několika sezení u psychologa jsem si sesumíroval, co se vlastně stalo a jaké bylo moje manželství. Po pár měsících jsem Evě dokázal odpustit a dokonce ji i pochopit. Respektoval jsem fakt, že vztahy mají svůj začátek a konec.
Nedokázala beze mně žít
Pak jsem zjistil, že Eva žije s jiným mužem, což urychlilo celý proces mého truchlení. Zmizely i ty nejtajnější zbytky naděje, že bychom se k sobě mohli vrátit. Našel jsem si nový rytmus a řád v životě. A nakonec mi Eva skoro přestala chybět.
Jenže pak se nečekaně objevila ve dveřích se slzami v očích. Dlouho jsme si povídali, Eva se zdála být překvapená, jak dobře si vedu. Nemohl jsem si pomoci, stále jsem ji viděl, jak za sebou chladnokrevně zabouchla dveře a ani se neohlédla. Mám pocit, že jí nemůžu věřit.
Bylo by asi pro všechny moc pěkné, kdybychom se k sobě vrátili a žili spokojeně dál. Abych byl upřímný, zvykl jsem si na staromládenecký život, který jsem nikdy předtím nezažil. Eva už mi nechybí. A nevím, jestli ji vezmu zpátky.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
