Gita (34): Děda nestihl před smrtí opravit babičce hodiny. Pak se stalo něco, čemu se zdráhám uvěřit

Babička s dědou tvořili jeden z těch párů, kterým závidíte jejich čistou lásku. Byli spolu od patnácti let a milovali se až do sklonku svých dnů.

Mohlo by Vás zajímat:

Ingrid (29): Jako malá jsem vídala zlou paní. Nečekala jsem, že se mi zjeví i dnes a co tím způsobí

Děda by pro babičku udělal první poslední

Děda byl gentleman každým coulem. Choval se k ostatním tak, jak si přál, aby se lidé chovali k němu. Babičce by snesl modré z nebe. Vždy, když jsem je někde potkala, drželi se za ruce a bylo cítit, jak moc se mají rádi. Já jsem jim to záviděla, protože jsem sama takto spokojené manželství neměla.

Bydleli v menší domečku za městem. Dokud toho byl děda ještě schopen, plnil babičce všechna přání, co se týkalo zahrady. A že ho babička nešetřila. Pořád si vymýšlela nějaké inovace. I přes bolest zad šel a udělal, co po něm chtěla. A hlavně, dělal to s láskou. Babička mu na oplátku doma vařila jídlo králů. Večery neseděli u televize, ale soutěžili, kdo dřív vyluští křížovku. Byla radost na ně pohledět.

Stáří bývá nekompromisní a dědu začaly zlobit nohy. Těžko vstával a někdy ušel sotva pár metrů a už si musel sednout. Hůř slyšel, ale jinak by se dalo říct, že mu v sedmdesáti pěti letech skoro nic nebylo. Jeho zálibou byla výroba kukačkových hodin. Jedny takové udělal i pro babičku, když slavili třicet let manželství. Byly nádherné!

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (38): Nechápala jsem, proč mě švagrová nesnáší. Nikdy by mě nenapadlo, že se známe z minulých životů

Babička si moc přála, aby hodiny znovu šly

Jednoho dne přestaly jít. Babička hned uhodila na dědu, aby je spravil. „Já mám teď rozdělané jiné, udělám to později,“ odbyl ji v sobotu dopoledne. Nikdo jsme netušili, že děda v noci utrpí mozkovou příhodu, která ho převeze na druhý břeh. Ze dne na den děda odešel. Taková ztráta byla v naší rodině znát. Babička jen seděla a brečela.

Jako rodina jsme se k ní sjeli a pomohli jí uspořádat dědův pohřeb. Dva dny po pohřbu jsme seděli u babičky v kuchyni. Plakala, že tomu pořád nemůže uvěřit. „Odešel tak náhle. Moc mi chybí,“ vzlykla smutně. Pak se zadívala vedle do pokoje na kukačkové hodiny a řekla: „Ani ty hodiny nestihl spravit. Kéž by znovu šly.“

Bylo mi jí líto. Chtěla jsem ty hodiny nějak opravit. Bohužel, nejsem zrovna dvakrát zručná, takže jsem se do toho ani nepouštěla. Zůstali jsme u babičky přes noc. Spala jsem vedle v pokoji. V noci jsem zaslechla babiččin hlas. „Ty mi je vážně opravíš? To by mi udělalo radost,“ zaznělo odvedle.

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (34): Pronásledoval mě neznámý muž v náklaďáku. Nikdy v životě jsem se tak nebála

Mrtvý děda je v noci opravil

Nedalo mi to a šla jsem se na babičku podívat. Ležela a mluvila ze spaní. Pohladila jsem ji po vlasech a dívala se, jak i během spánku na dědu myslí. Ráno vstala v podstatně veselejší náladě. Udělala nám naše oblíbené lívance a pak mi špitla do ucha: „Pojď se mnou vedle, musím ti něco ukázat.“ Zvedla jsem se a vyrazila za ní. Postavila mě před hodiny. Šly přesně na čas.

„Jak se ti to povedlo?“ zeptala jsem se překvapeně. „Mně ne. To děda se za mnou v noci stavil. Slíbil mi, že je opraví, protože to před svým odchodem nestihnul. Svoje slovo dodržel,“ vysvětlila mi babička. Nevěřila jsem jí. Šla jsem se zeptat manžela, zda je neopravil on. Nikdo z rodiny si to ale nedokáže vysvětlit. Něco mezi nebem a zemí zřejmě existuje.

Mohlo by Vás zajímat:

Vilma (40): Do života mi vstoupila cizí žena. Měla pro mě větší význam, než jsem si myslela

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.