Facebook
Instagram
Ingrid se už jako malá holka setkala se zlým duchem. Dostat se z jeho spárů jí pomohlo až stěhování. Po několika letech se ale do původního bytu vrátila. Ač doufala, že strašidelnou ženu už nikdy neuvidí, opak byl pravdou.
Když mi bylo asi šesti let, stalo se mi něco, co mi dodnes utkvělo v paměti. Ležela jsem ve svém pokojíčku, když se u mě zničehonic zjevila žena. Šel z ní strach.
Mysleli si, že na sebe jen strhávám pozornost
Stála u dveří a svými nebývale dlouhými nehty do nich vyryla škrábance. Pak se otočila a udělala na mě gesto – pst! Lapala jsem po dechu. Když se vypařila, běžela jsem k matce do ložnice. Všechno jsem jí řekla, ale nevěřila mi. „To se ti jen něco ošklivého zdálo,“ utěšovala mě a šla mě znovu uložit. Já jsem prstem ukazovala na škrábance. „To udělala naše kočka, vždyť víš, že kočky všude škrábou,“ vysvětlovala matka. Já jsem ale věděla, že to není pravda.
Žena za mnou čas od času chodila. Někdy se na mě jen dívala, jindy si lehla vedle mě. Po čase jsem vzdala i to, abych běhala do pokoje k rodičům. Ani jeden z nich mi nevěřil. Matka se dokonce začínala zlobit, že si tolik vymýšlím.
Žena ale byla zlá. Mojí panence vypíchla obě oči, za což jsem pak od matky dostala vynadáno. Já jsem se tak bála, že jsem se někdy strachy i počůrala. Rodiče ze mě byli zoufalí, protože si mysleli, že na sebe jen strhávám pozornost. Žena mi dělala naschvály. Matka mi třeba dala do pokoje květiny a ona je všechny shodila na koberec. Všude byla hlína a vylitá voda.
V novém bytě mě žena nestrašila
Matka začala přemýšlet, že mě vezme k doktorovi. Problémy nakonec vyřešilo stěhování. Byt jsme ale jen pronajali, rodiče chtěli, aby zůstal v rodině. Po stěhování problémy ustaly. Já jsem se sice prvních pár nocí velmi bála, ale rychle jsem pochopila, že zlá žena zůstala v bývalém bytě. Začala jsem konečně normálně žít. Rodiče si moji změnu chování nemohli vynachválit.
Čas plynul a ze mě se stala dospělá žena. Rodiče mi chtěli pomoci vykročit do života, a tak mi dali k dispozici náš původní byt. Vystěhovali podnájemníky a já jsem si tam mohla převézt svoje věci. Nastěhovala jsem se tam i s přítelem Oldřichem (31). Stačila ale první noc, abych zjistila, že to, co se mi v dětství v bytě stávalo, nebylo způsobeno mojí bujnou fantazií. Žena tam pořád byla. Budila mě ze spaní tím, že mi šeptala do ucha, že mě zabije.
Nikdo mi nevěří, už ani přítel
Svěřila jsem se Oldovi, ale k mému zklamání mi ani on nevěřil. Dokonce mi doporučil psychiatra. Náš vztah na tom ztroskotal. Zůstala jsem na svoje trápení sama. Chtěla jsem se z bytu odstěhovat. Co bych ale řekla rodičům? „Pamatujete si, jak jsem se bála té zlé ženy v pokoji? Tak ta mě pořád straší.“ Na tuto výmluvu by asi neskočili.
Úplně vidím matku, jak mě nakládá do auta a odváží do blázince. Musela jsem se s tím nějak popasovat sama. Dny trávím převážně v práci, jde o to přetrpět noc. A naučit se s tím strachem žít.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
