Facebook
Instagram
Někdo se duchů bojí, jiný je vyhledává. To je i případ Mariky a Radima. Cíleně si koupili dům, kde se v minulosti oběsila žena. Doufali, že budou mít tu čest setkat se s jejím duchem. Jenže to nebyla taková procházka růžovou zahradou, jak si nejspíš malovali.
S Radimem nás spojuje vášeň pro spiritismus. Teď někteří z vás možná obracejí oči v sloup s myšlenkou, že jsme divní. Každý máme něco, tak to tak berte.
Našli jsme si vysněné bydlení s minulostí
Nejde o to, že bychom doma pořádali rituály a snažili se vyvolávat duchy. Naše myšlenky jdou trošku jiným směrem. Po roce, co bylo jasné, že my dva k sobě zkrátka patříme, jsme se s Radimem rozhodli koupit dům. Naše podmínky byly zcela jiné, než mívá většina lidí. Přáli jsme si dům s minulostí. Ideálně takový, kde se stalo nějaké neštěstí.
Jeden takový jsme našli. Stál v menším městečku. Nemohli jsme se ptát přímo majitele, co se v domě stalo, protože jsme věděli, že lidé pro naše smýšlení nemají pochopení. Proto jsme si informace zjistili jinde. Dům, který nám měl říkat pane, se chlubil pestrou historií. Říkalo se, že se v něm z nešťastné lásky oběsila žena. Její duch údajně v domě stále přežíval.
Nikdy v něm nikdo dlouho nevydržel. Její zhrzená duše každého pronásledovala. „To je on!“ řekl Radim. Cítila jsem to stejně. Majitel byl rád, že se domu někdo ujal. „Snad se vám tady bude líbit,“ prohlásil spokojeně a podal nám klíče. „Nebojte se, my víme, co se tady stalo. Nebojíme se. Naopak. Bereme to jako příležitost,“ mrkla jsem na něj spiklenecky.
Na půdě visela oprátka, která se kývala
Už po pár dnech jsem cítila, že se v domě nachází skutečně hodně špatné energie. Stavba sice byla hodně stará, ale tím to nebylo. Jednou k ránu, když jsme s Radimem vstávali, jsme se oba zarazili při pohledu na podlahu. „Vidíš to?“ špitla jsem. Na zemi byly mokré stopy. Jala jsem se je sledovat s vidinou, že mě zavedou tam, kde se žena oběsila.
Stopy končily u starých ztrouchnivělých schodů na půdu. Opatrně jsem po nich vylezla a otevřela poklop. Radim šplhal hned za mnou, aby mě jistil. Na půdě visela oprátka, která se kývala ze strany na stranu. „Tady se to podle dokumentů stalo. A je tady. Cítím to,“ řekl Radim. Chtěla jsem slézt dolů, ale moje prsty, které se držely dřevěné příčky, byly úplně modré.
Z půdy se najednou přiškrceným hlasem ozvalo: „Odejdi, odejdi.“ Chtěli jsme ducha respektovat. Jedině tak byla šance, abychom mu pomohli. A tak jsme se oba vrátili do ložnice.
Duše nešťastné ženy se nás snaží vyhnat
Tím ovšem podivné zážitky nekončily. Jiný den se nám zase sama pouštěla voda z kohoutku. Ač jsme kohoutek pečlivě utáhli, a dokonce vypnuli hlavní uzávěr, voda přesto kapala. Na mě měl duch větší vliv. Několikrát se mi v noci stalo, že jsem náměsíčná vstala a šla na půdu. Dychtila jsem po tom, abych té duši pomohla najít klid.
Vzala jsem si s sebou svíčku, protože světlo z neznámého důvodu nefungovalo. Sotva jsem vkročila na půdu, cítila jsem, jak mnou někdo prošel. Bolest na hrudi mě zcela paralyzovala. Upadla jsem na zem. Zvedla jsem hlavu a viděla nad sebou oblak, který měl ženskou tvář. Byla nebývale naštvaná. „Vypadněte!“ řvala na mě. Vtom ke mně přiběhl Radim a odnesl mě z půdy.
V domě žijeme už rok. Ženin duch nám stále dává najevo, jak moc se mu společné bydlení nelíbí. Nicméně se zdá, že už pochopil, že jsme mu přišli pomoct. Držte palce, ať to vyjde.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
