Facebook
Instagram
Tamara snila o velké rodině, ale život jí ukázal, že děti jsou hlavně starost a spousta sebeobětování. Potom, co pozorovala svoji mámu samoživitelku, jak se skoro upracovala, se rozhoduje, jestli děti vůbec chce.
Vždycky jsem chtěla děti. Už jako malá, když jsem před sebou tlačila kočárek s panenkou, jsem mámě říkala, že bych chtěla ještě jednu a kočárek pro dvojčata. Už tehdy jsem si představovala, že budu mít velkou rodinu, hodně dětí, a až budu stará, budu mít i hodně vnoučat.
Máma se pořád jen dřela, aby nás uživila
Sama jsem jedináček. Máma mě měla mladá, bylo jí 21, a od mých šesti let mě vychovávala sama. Táta vzal roha a alimenty posílal velmi sporadicky, takže náš život nebyl žádná pohádka. Nebyla jsem šťastná a vždycky jsem si myslela, že je to proto, že nemám sourozence.
Jak jsem ale dospívala, začalo mi docházet, že to bylo hlavně tím, že máma měla několik prací, skoro nebyla doma a jen dřela, aby nás uživila. Do svých dvaceti jsem nebyla na dovolené, trávila každé léto ve městě a toulala se po ulicích, zatímco spolužáci jezdili k moři.
Nevěřím mužům, že se o mě a děti postarají
Když jsem se po střední škole odstěhovala z domu, byla jsem rozhodnutá žít jiný život než moje máma. Mám ji ráda, neskutečně si jí vážím za to, co všechno pro mě obětovala, abych mohla žít relativně normálně a neumírala hlady, ale nechtěla jsem se udřít.
Ve svém prvním zaměstnání jsem potkala Ondru. Byl o pár let starší, dali jsme se dohromady docela rychle a žili jsme spolu tři roky. Přemýšlela jsem nad tím, že s ním založím rodinu, ale pořád jsem se bála, že něco nevyjde a skončím jako udřená samoživitelka. Tak dlouho jsem to odkládala, až se se mnou Ondra rozešel.
S dalším přítelem Davidem to dopadlo podobně. Měl dobrou práci, chtěl se postarat, ale já trvala na tom, že musím mít vlastní peníze, musím se o sebe být schopná postarat, ale nikdy se mi nepodařilo našetřit dostatek peněz, abych byla v klidu. David nakonec taky odešel.
Zůstala jsem sama a nakonec jsem za to ráda
Můj poslední přítel, se kterým jsem byla skoro osm let, mě opustil před půl rokem. Při odchodu na mě pološílený křičel přes chodbu domu, že jsem blázen: „Jdi se někam léčit. Co sakra chceš? Máš chlapa, který se o tebe chce postarat a dá ti všechno a ty pořád řešíš, že nemáš dost!“
Žiju teď sama a pomalu se začínám smiřovat s myšlenkou, že děti mít nebudu. Nedokážu se na nikoho spolehnout, nechci dopadnout jako máma, ale v dnešní situaci, kdy je žena odkázaná na 9 000 měsíčně rodičovského příspěvku, si neumím představit vydat se napospas muži, který může kdykoli odejít.
Máma mě chápe. Sama si to zažila, ale vždycky mi říká, že její zkušenost by mi neměla bránit žít můj vysněný život. Já ho ale žiju i bez dětí, jen je trochu tišší a chvílemi opuštěnější, než jsem si ho představovala.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Související články
