Kateřina (24): Cítila jsem v tom lese, že se stane něco strašného. A to se také záhy potvrdilo

Kateřina (24): Cítila jsem v tom lese, že se stane něco strašného. A to se také záhy potvrdilo
Zdroj: Unsplash
Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín Lifee.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Kateřina s Adamem se vydali k bývalému vojenskému objektu. Říkalo se o něm, že ho stále hlídají duše zemřelých vojáků. Jakmile prý někdo vstoupí do lesa, kde bunkr stojí, oslepne a už z něj nevyjde živý. Kateřina se těm báchorkám smála. Ne však dlouho.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 1. září 2021

S Adamem (32) máme jeden velký koníček, a to houbaření. Jakmile začne sezóna, sedneme do auta a objíždíme lesy. Před časem Adam objevil zajímavé místo v lese. Jednalo se o bývalou vojenskou oblast, kam byl kdysi zakázán vstup.

Radana (27): V lese mě pronásledoval neznámý tvor. Věřím, že kdybych neutekla, jsem dnes mrtvá
Mohlo by Vás zajímat:

Radana (27): V lese mě pronásledoval neznámý tvor. Věřím, že kdybych neutekla, jsem dnes mrtvá

Přítel mi vyprávěl strašidelnou historku

Požádala jsem tedy Adama, abychom se na místo společně vydali. Jemu se ale příliš nechtělo. Snažil se z toho vykroutit. Já se ale nedala. ,,Tak ty mi řekneš o nějakém zajímavém místě, a pak mě tam nechceš vzít?“ na oko jsem fňukala. Tak dlouho jsem do něj šila, až nakonec svolil, že tam pojedeme. Než jsme vyrazili, tak mi prozradil, co se o místu říká.

Adam je myslivec a lesy v širém okolí má dobře zmapované. O oblasti, do níž jsme se chystali, si stihl něco málo zjistit. ,,Měla bys vědět, co se o ní říká,“ začal. ,,V tom lese se potulují duše vojáků, kteří to tam hlídali a přišli o život. Prý to tam střeží dodnes. Jakmile tam někdo vstoupí, například houbař, tak ho oslepí. Ten člověk už nikdy nenajde cestu ven,“ upozornil mě.

,,Mají strach, že jim vysbíráme všechny houby,“ zesměšňovala jsem Adamův výklad. ,,Tak jedeme? Už se nemůžu dočkat!“ pobídla jsem ho. V autě se mě ještě snažil přemluvit, abychom jeli jinam. Já už ale byla pevně rozhodnutá. ,,Já tě k tomu místu zavedu, ale houby sbírat nebudu. Je to vážně ponuré a podivné místo. Já těm povídačkám totiž věřím,“ přiznal Adam.

Anežka (24): Už věřím na duchy. Může za to zkrvavená postava, kterou jsem zahlédla v lese u Mukařova
Mohlo by Vás zajímat:

Anežka (24): Už věřím na duchy. Může za to zkrvavená postava, kterou jsem zahlédla v lese u Mukařova

Brzy jsem začala litovat, že jsme se tam vydali

Tím mě docela překvapil, protože on na nadpřirozené věci nikdy nebyl. Auto jsme zaparkovali na kraji smrkového lesa. Pak jsme šli docela dlouho pěšky. Začaly mě bolet nohy a celkově se mi tam přestávalo líbit. Hluboký temný les a ten zdevastovaný vojenský objekt mě děsily.

Do toho mi přišlo, že nás někdo sleduje. Najednou jsem rozuměla tomu, proč místní do lesa nechodí. Litovala jsem, že jsem Adama tak přemlouvala. Nejraději bych se vrátila k autu, ale to jsem nemohla přiznat. Místo bylo nabité neuvěřitelně negativní energií. Ovšem co se týkalo hub, byl to ráj. Během chvíle jsem měla plný košík.

Jenže pak se mi udělalo nevolno. Mohly za to nervy. Přepadla mě úzkost a měla jsem sevřené hrdlo. Cítila jsem, že se něco strašného stane. Přecházeli jsme úzkou lesní cestu, když tu jsme náhle spatřili, jak se k nám blíží jakýsi kouřový mrak. ,,Hele, lesníci asi něco pálí,“ mínil Adam. Mě ale popadla panika.

Lea (42): V lese nás s kamarádkou pronásledovalo neznámé stvoření. Málem jsme přišly o život
Mohlo by Vás zajímat:

Lea (42): V lese nás s kamarádkou pronásledovalo neznámé stvoření. Málem jsme přišly o život

Duše zemřelých vojáků mě málem dostaly

,,Chci okamžitě pryč! Já se hrozně bojím!“ zaječela jsem a utíkala pryč. Adam na mě volal, abych počkala. ,,Vždyť je to jen kouř,“ slyšela jsem ho někde v dálce. To už jsem ale naplno běžela směrem, kde jsem tušila naše auto. Kouř postupoval velmi rychle. Adama úplně minul a mířil ke mně. Pak jsem špatně šlápla a upadla.

Kouř mě zcela zahalil. Vzápětí jsem zaslechla výstřel. Vykřikla jsem hrůzou a zavřela oči. Když jsem je po chvíli otevřela, nic jsem neviděla. ,,Jsi v pořádku?“ zaslechla jsem Adama. Děsilo mě, že nic nevidím. Řekla jsem Adamovi, aby všechny ty houby vysypal na zem. Nevěděl proč, ale poslechl mě. Během pár vteřin jsem začala vidět. Mrak se rozplynul. Vzali jsme nohy na ramena. Jsem si jistá, že to bylo dílo zemřelých vojáků.

Další příběhy ze života ➔

žena
Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (29): V lese nedaleko naší chaty stojí starý dům, ve kterém se dějí záhadné věci

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín Lifee.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Další články