Jolana (33): Manžel jezdí často na služební cesty. Mám plné zuby toho, jak funguje naše rodina

Příběhy o životě: Manžel jezdí často na služební cesty. Mám plné zuby toho, jak funguje naše rodina
Zdroj: Freepik

Jolana vyčítá svému manželovi časté služební cesty. Myslí si, že by manžel mě změnit zaměstnání. Jolana je unavená z toho, že na ní leží kompletní výchova dětí.

Adéla Šťastná
Adéla Šťastná 21. 06. 2025 07:00

„Ty zase jedeš pryč? A na jak dlouho? Dva týdny?“ zvýšeným hlasem jsem nesouhlasila s informací od manžela. Zase jede provádět testy výrobní linky.

Služební cesty svého manžela nesnáším

Zdá se mi, že manžel své služební cesty využívá k tomu, aby měl svůj klid. Mám pocit, že v době, kdy jsme byli bezdětní, tak často nikam nejezdil. Jsme manželé šest let a dva roky jsme spolu chodili. Je pravdou, že manžel má nadstandardně placené zaměstnání. Ale radši bych měla měsíčně k dispozici o dvacet tisíc méně, ale manžela doma.

Jenže Aleš svou práci miluje, a tak nesouhlasí s mým požadavkem, aby si našel práci, která se bude více hodit k rodinnému životu. Myslím si, že když má rodina děti, měli by se rodiče této skutečnosti přizpůsobit a být se svými dětmi každý den. Jenže takto zodpovědně se chovám jen já. Můj manžel je otec jen tehdy, když není v zaměstnání.

Manžel je neustále mimo domov

Minulý rok byl Aleš na služební cestě na měsíc v Norsku. Nejčastěji jezdí na služební cesty na dva týdny, a to do Španělska a Německa. Těchto cest absolvoval osm. Nepočítám krátké dvoudenní akce, kdy jede jen po České republice. Z tohoto výčtu mi vychází, že skoro každý měsíc je Aleš pryč.

A já jsem ta, která je s dětmi sto procent svého času. Nemohu si v tento čas dojít na kosmetiku či na rychlou kávu s kamarádkami. Jsem to já, kdo musí suplovat oba rodiče. Takže když syn potřebuje opravit kolo, musím to zařídit. Musím děti rozvést do zájmových kroužků a ještě doma fungovat jako uklízečka, kuchařka a pradlena.

Mám plné zuby toho, jak funguje naše rodina

Bohužel naši rodiče žijí na Moravě a my jsme se přestěhovali do okrajové čtvrti Prahy. Nemám hlídání pro naše děti. Jednou za půl roku si pro svá vnoučata přijedou babička s dědou. Víc pomoci od příbuzných se mi nedostává. Dnes vidím, že ani manžel nefunguje tak, jak by měl.

Myslím si, že by měl Aleš změnit zaměstnání a být více se svou rodinou. Děti ho potřebují. Měl by se jim věnovat každý den. Nechce se mi věřit, že by Aleše zaměstnavatel posílal na služební cesty, kdyby manžel argumentoval, že je otec od rodiny. Jsem přesvědčená, že Aleš plní mlčky příkazy nadřízených a my jdeme stranou. A to mě žere.

Další příběhy ze života →


Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Největší strašák Vandy Hybnerové: Máma i táta měli rakovinu tlustého střeva, nejhorší byla ta bolest

Největší strašák Vandy Hybnerové: Máma i táta měli rakovinu tlustého střeva, nejhorší byla ta bolest

Související články

Další články