
Irena je za Vaška vdaná deset let a přesto si nezvykla na jeho kamarádskou povahu. Vašek miluje společnost lidí, a tak obráží každý večírek, kam ho pozvou.
Včera jsem se těšila, že si s Vaškem dáme klidnou odpolední kávu, a místo toho jsem se málem rozbrečela. Konec roku znamená jediné: můj manžel nebude doma.
Není důvod být s každým kamarád
Kdysi jsem kamarádskou povahu Vaška obdivovala. Byla s ním legrace, nikdy jsme se nenudili a bavilo mě to. Jenže pak jsme se vzali, narodily se nám děti, a tím pro mě zábava skončila. Na rozdíl od Vaška, který si své vánoční večírky rozhodně nenechal nikým a ničím vzít. Jsme spolu deset let v manželství, a ještě jsem si nezvykla.
Vašek mění každé dva roky zaměstnání. Je to jeho strategie. Prý se rád učí nové věci. Prý je rád mezi novými lidmi a nasává novou atmosféru. Já jeho chování vnímám spíše negativně. Jednak si myslím, že za dva roky nelze pojmout hlubší znalosti a Vašek v podstatě odchází v době, kdy dané problematice začíná trochu rozumět. A hlavně to má vliv i na mě. Neustále se musím přizpůsobovat.
Můj manžel je vítací typ
Vašek zůstává se všemi kamarád. Neznám jediného člověka, se kterým by byl ve sporu. A protože je Vašek vtipálek, dokáže se vetřít do přízně všech. Nedivím se, že ho bývalí kolegové zvou na vánoční večírky. Vašek je totiž během roku občas navštěvuje a všechny utvrzuje v tom, že, pokud přijde pozvání, rád dorazí.
Mám pocit, že jsem si vzala člověka, který má rodinu proto, aby se s ní chlubil. Má děti, aby mohl ukazovat jejich fotky. Manželka, která mu zajistí zázemí, ale čas s ní tráví minimálně. Když není Vašek na vánočním večírku, je na návštěvě u bývalého zaměstnavatele. Když není s bývalými kolegy, je se současnými kamarády nebo u rodičů. Ale nikoliv s námi.
Začínám všeho mít plné zuby
Vašek mi nic nedělá. Když je doma, tak pracuje. Vašek je pozorný. V posteli je akční. Jenže jsem osamocená. Jsem sama na výchovu našich dětí. Jsem sama na život. Strašně jsem se těšila, když jsme si s Vaškem domluvili, že si dáme společnou kávu, než přijdou děti z družiny. A manžel naše setkání ve dvou zorganizoval jen proto, aby mi oznámil data, kdy nebude doma.
„Beruško, letos to budu mít náročné. Osm vánočních večírků, dvě setkání s kolegy v hospůdce, se současnými kolegy půjdeme na bowling, a taky chci zajet za rodiči na víkend. Domluvil jsem s lidmi ze střední, že bychom se mohli vidět. Takové to pevné jádro,“ zasmál se Vašek. Dívala jsem se na svého manžela a v hlavě mi běžela jediná otázka: kde jsem já a děti.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




