Facebook
Instagram
Paní Renata miluje svou osmiletou vnučku, ale přesto jí každodenní péče o ni dává zabrat. Teď spolu řeší třeba to, že vnučka je smutná ze své váhy.
V poslední době cítím, že jsem si toho na sebe naložila příliš. Slíbila jsem, že se postarám o svou malou vnučku, když její máma a táta odjeli za prací do Švédska. Nemůžu se dočkat podzimu, protože Jana (33) a Martin (34) slíbili, že si ji konečně vezmou zpět.
Jen doufám, že se jim do té doby nic nepřihodí! Chápu, že mladí lidé to dnes nemají lehké a potřebují pomoc, ale v šedesáti už není jednoduché starat se o osmiletou holčičku.
Péče o vnučku mi dává zabrat
Moje malá Markéta (8) je skutečný andílek, je hezká a dobře vychovaná, ale péče se o ni mi stejně způsobuje bezesné noci! Když jsem vychovávala vlastní děti, nedělala jsem si takové starosti. Teď musím mít oči všude: dohlížet, aby vždycky vypadala jako ze škatulky, měla hotové úkoly a pořádné svačiny do školy. Pomáhám jí s učením, což je náročná práce, protože trpělivost mi už pomalu dochází.
Mám pocit, že když ji odvedu do školy a vrátím se domů, už musím zase spěchat pro ni, protože vyučování jí rychle končí. Můj manžel toho tolik nasliboval, jak mi bude pomáhat, ale když na to přišlo, jediné, na co se zmohl, je sledování televize s vnučkou.
Když mu připomenu jeho sliby, jen si stěžuje, že jsem přehnaně ochranitelská a proč prý nemůže Markéta chodit do školy sama. Vždyť jemu taky nikdo nestál za zády, a přece to zvládl!
Ale doba se změnila, dřív v ulicích nebylo tolik aut, teď je všude plno mladých bláznů, co si myslí, že jsou závodníci a překračují rychlost. Kdyby se mé vnučce něco stalo, jak bych s tím mohla žít?
Řekla jsem mu, ať alespoň nakoupí, protože to sama nestíhám, ale můj muž je naprostá katastrofa! Dám mu seznam, přesto přinese jen polovinu toho, co je potřeba. Panebože, kéž by už byl podzim, abych si od toho všeho trochu odpočinula.
Slzy jí stékaly po tvářích
Když jsem nedávno vyzvedla Markétu ze školy, všimla jsem si, že je nějaká skleslá. Zkoušela jsem se jí zeptat, jaký měla den. Jestli psali nějaké testy nebo se naučila něco zajímavého. Znáte to, běžné otázky, které klade každý rodič. Jen něco zamumlala. Pak jsem si všimla, jak jí po tvářích tečou slzy!
„Zlatíčko, co se stalo? Někdo ti ublížil?“ zeptala jsem se znepokojeně. „Pověz babičce, co se děje.“
Řekla mi, že místo poslední hodiny měli ve škole zdravotní prohlídku. Přijela doktorka se sestřičkou a prohlédly žáky.
„Paní doktorka řekla, že mám nadváhu... Jsem tlustá!“
„Tohle ti přece nemohla říct...“ kroutila jsem hlavou.
„Ne, to holky... Ale doktorka říkala, že nadváha způsobuje srdeční choroby a problémy s klouby. Já nechci umřít!“
„Víš co? Nemáš se čeho bát, jsi úplně v pořádku,“ prohlédla jsem si ji. „Opravdu, vypadáš normálně. Nepřeháněj, nikdo po tobě nechce, abys vypadala jako modelka.“
„Ale doktorka říkala, že mám přijít do ordinace s mamkou pro speciální jídelníček. Musíš napsat mamce, aby přijela. Musíš to udělat!“
Dělá si těžkou hlavu z kil navíc
Pořád mluvila o tom, jak doktorka řekla, že mamka musí přijet a že jí musíme napsat dopis do Švédska. Snažila jsem se jí vysvětlit, že mamka je v práci a nemůže si jen tak vzít volno. A kromě toho jsou letenky strašně drahé!
Má vůbec představu, kolik to stojí? Kdyby rodiče museli létat do Česka pokaždé, když jedna z nás kýchne, už by dávno zkrachovali! Stále splácejí hypotéku na byt. Kolikrát jsem jí to už vysvětlovala...
„Markétko, podzim tu bude cobydup,“ snažila jsem se ji přivést na příjemnější myšlenky. „Uvidíš se s mamkou a taťkou...“
„Jo, jasně! Úplně na mě zapomněli!“ pronesla vztekle.
Než jsme se dostaly domů, už se rozhodla, že se školou končí. K čemu prý to všechno vlastně je? Jen proto, aby ji tam uráželi?
Pustila jsem jí pohádky, aby na chvíli zapomněla na své starosti. Vzala jsem si manžela stranou, abych si s ním promluvila. Potřebovala jsem radu, jak to vyřešit! Zprvu to chtěl odbýt, jako vždy, ale tentokrát jsem ho nenechala.
„Pravda je, že Markétka trochu přibrala,“ přiznal nakonec. „Rozhodně váží víc, než by měla. Ale co se divíš, když doma pořád něco uzobává! Brambůrky, oříšky... a ty ji ještě rozmazluješ pečením sušenek.“
Když se nad tím zamyslím, moje malá vnučka opravdu pořád něco žvýká. A ze svého oblečení roste tak rychle. Zrovna nedávno jsem musela běžet do krámu pro nové kalhoty, protože ty staré jí ze dne na den byly malé.
„Dobře, zítra ji vezmu k doktorce a uvidíme, co nám řekne,“ rozhodla jsem se. „Pokud nám doporučí dietu, žádný problém, zvládneme to.“
Martina (67): Vnučka nechápe, že rodina si nemůže dovolit všechny její rozmary
Nevím, co mám dělat
Pak jsem manželovi řekla, že sledování televize po obědě končí. Pokud já trávím hodiny v kuchyni, on musí zajistit, aby se Markétka víc hýbala. Měl by ji vzít do zoo nebo na nějaké hřiště.
Nebyl nadšený, ale buďme upřímní, trochu pohybu by mu taky neuškodilo. Sice nepřibírá, protože k tomu nemá sklony, ale je neuvěřitelně líný. Dokonce přestal chodit i na pivo s kamarády. Nic se mu nechce dělat.
„Uděláme pár změn a všechno bude v pořádku,“ shrnul naši diskusi. „Ale musíme o tom problému informovat Janu, je to přece její máma...“
„Zbláznil ses?“ vyjela jsem na něj. „K čemu jí to bude? Něco se tím změní? Jen ji to rozruší.“
„Hano, takhle to dál nejde,“ nečekaně si stál za svým. „Ani my, ani Markétka si s tou situací nevíme rady. Potřebuje své rodiče. Měli by ji vzít k sobě do Švédska nebo by se jeden z nich měl vrátit natrvalo. Ale jak mají něco rozhodnout, když jim pořád říkáš, že je u nás všechno v pořádku?“
Upřímně řečeno, teď nevím, co dělat... Mladí už tak řeší spoustu problémů. Mám jim přidělávat další? Co to změní?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
