Facebook
Instagram
Dcera paní Danuše se stala matkou již v patnácti. Byla příliš mladá na to, aby si našla cestu ke své vlastní dceři a život dítěte podle toho i vypadal. Všechno se změnilo, když Danuše vzala vnučku k sobě.
"Mám toho dost…" pronesla moje vnučka Marta (15) a těžce dosedla na židli v kuchyni, jako by její nohy odmítaly poslušnost. Hodila kabelku na stůl. "Rodiče mě šíleně štvou. Vezmi mě k sobě," prosila a dívala se na mě svýma velkýma smaragdovýma očima.
Dcera otěhotněla v patnácti
Jemně jsem ji pohladila po vlasech. I když naše vztahy nebyly nejlepší, jen já jsem mohla pochopit, co má moje zoufalá vnučka za sebou. Martě bylo teprve patnáct. Je přesně tak stará, jako byla má dcera Iveta (30), tedy její matka, když se mi v této kuchyni přiznala, že čeká dítě...
Málem jsem se zhroutila. Byla jsem na ni naštvaná, protože její budoucnost měla vypadat úplně jinak! Ale ani na okamžik jsem si nemyslela, že by těhotenství vzdala. "Je to Markovo dítě?" zeptal jsem se. "Ano," řekla Iveta a nedokázala potlačit slzy.
Marek (30) a Iveta spolu chodili rok, ale nečekala jsem, že to zajde tak daleko. Když jsem se vzpamatovala z počátečního šoku, domluvila jsem se na setkání s Markovými rodiči. Byli překvapení a zděšení, že hodlám podpořit svou dceru v péči o dítě. Nakonec ustoupili, ale dali si podmínku - chlapec nesmí opustit svou prestižní střední školu a musí jít na vysokou. Musí přece mít dobrou práci, aby mohl podporovat rodinu.
Miloval svou dceru, ale manželku ne
Neprotestovala jsem. Tajně jsem však doufala, že moje Iveta půjde ve stopách svého milého a možná i budoucího manžela. Nevnímala jsem to jako tlak k sňatku. Na rozdíl od mého manžela, který zuřil, že naše dcera běhá po světě těhotná a bez prstýnku.
Snažili jsme se Ivetu a Marka přesvědčit, aby se vzali. Pomohli bychom jim s péčí o dítě, ale jeho rodiče o tom nechtěli ani slyšet. Byla jsem přesvědčena, že až uvidí dítě, změní názor. Jenže láska mezi Ivetou a Markem vyhasla už týden po narození dcery.
Ne, on se malé nezřekl. Naopak, neustále se o ni staral. I když studoval, bral si různé brigády, aby měl peníze pro dceru. Jeho láska k Ivetě byla jednoduše pryč. Každé jejich setkání skončilo hádkou. Obviňovala ho, že zničil nejlepší roky jejího života, hrozila, že mu odepře možnost vidět malou Martinu.
On jí zase krutě připomínal, že žije na jeho účet a na účet jeho rodičů. Říkal, že se nestará o dceru a je extrémně sobecká.
Dítě ji vyčerpávalo
Iveta vychovávala dítě bez partnera několik let. Musím přiznat, že přestože byla mladá, udělala vše, co bylo v jejích silách, aby zvládla rodičovství. Byla jsem ohromena její odhodlaností – dokázala dokončit střední školu a poté dvouletou vyšší odbornou školu.
Když si našla zaměstnání, něco se v ní zlomilo. Prohlásila, že už je unavená z role matky a má v úmyslu starat se jen o sebe. Stále víc nechávala Martu u nás a mizela pryč. Jela na dovolené nebo krátké výlety s přáteli, často chodila do klubů.
To byla příčina sporů mezi ní a Markem. "Myslíš, že jsi jediný, kdo má právo potkávat jiné lidi? Neustále si vodíš domů nějakou novou holku!" křičela na něj, když ji káral. "Jestli se ti to nelíbí, vezmi si Martu k sobě. Ráda bych žila svůj vlastní život!"
Marek ji pak upozornil, že nemá moc dobrou pověst. Prý se honí za každým klukem v okolí. "Ti kluci alespoň mají nějakou úroveň!" křičela na něj.
Jeho manželka všechno kazila
Když moje dcera poznala Adama (35), její život konečně nabral správný směr. Muž, který byl starší než ona, se zdál být dobrým kandidátem na manžela a otce. Pravděpodobně se líbil i tehdy desetileté Martě, která si tak moc přála normální, úplnou rodinu a klid doma.
Jakmile se sestěhovali, všechno vypadalo nadějně. Tehdy se bohužel objevila Markova nová žena Alice (29). Pokud si dobře pamatuji, pohrdala Martou a nikdy to neskrývala. Bolelo mě, že to dítě vnímala jako konkurentku a snažila se co nejvíce omezit čas, který s ní Marek strávil. Pohoršovala se nad každou maličkostí, kterou ji dal. Vadilo jí, že chodila na soukromou školu. Po každém jejich setkání či výletu onemocněla. Najednou měla migrénu nebo zvláštní horečku.
Marek se pokoušel svým ženám, včetně Ivety, vysvětlit, že to chce čas. Nicméně já jsem v Alici neviděla nic dobrého. Ani můj manžel nebyl přesvědčený, že by z ní mohla být dobrá matka. Adam o Martu pečoval, ale Alice mi připomínala zlou macechu z pohádek. Když sama porodila dvojčata, situace se ještě zhoršila...
Nesnášela svou mladší sestru
Marek najednou přestal navštěvovat Martu. Ze dne na den neměl na ni čas, tvrdil, že má spoustu práce, ale ve skutečnosti se věnoval své vlastní rodině. Přestěhoval se daleko, na opačný konec země, protože mu tam nabídli dobrou práci. Kromě pravidelných měsíčních plateb přerušil všechny kontakty se svou dospívající dcerou.
Pak Iveta zjistila, že je těhotná. Dítě jí úplně učarovalo, ale na Martě jako by jí najednou přestalo záležet. Byla pro ni jako stará, rozbitá hračka, kterou prostě hodíte do kouta a zapomenete na ni. Problém byl v tom, že Marta nebyla hračka, ale citlivá dívka. Měla své vlastní pocity a emoce, svou zlost a zklamání si vybíjela na mladší sestře.
"Tahle holka je noční můra!" vykřikla Iveta rozrušeně, zatímco malá Tamara opět plakala kvůli tomu, jak se k ní chovala Marta. Po sérii telefonátů přesvědčila Marka, aby si vzal dívku k sobě. Alespoň na rok. Nicméně po pouhých šesti měsících se Marta vrátila domů. Byla docela zničená. "Proboha, zlato, co se s tebou stalo?" zeptala jsem se zděšeně. Pevně jsem ji objala a naslouchal příběhu o tom, jak se stala chůvou pro dvojčata.
Vzala jsem vnučku k sobě
Jednou byla tak unavená, že téměř podpálila byt. Za trest ji donutili vrátit se k matce, která o ni neměla zájem. Iveta často Martě vyčítala, že je beznadějný případ a nestará se o své nevlastní sourozence. Obviňovala ji také, že je parazit a lenoch, který nedělá nic. Poslouchat to bylo pro mě nesnesitelné, ale chyběla mi odvaha odvést Martu od její matky. Necítil jsem, že bych měla sílu starat se o teenagerku.
Zvláště když jsme si nikdy nebyly příliš blízké. Víc si rozuměla s mým manželem. Rádi bychom Martu vzali pod svou střechu, ale bylo by na mně, abych o ni pečovala. Upřímně řečeno, bála jsem se zodpovědnosti. Bolelo mě sledovat její trable, ale čekala jsem, až si o pomoc řekne sama. Teprve potom jsme mohly diskutovat o podrobnostech společného bydlení.
A to se stalo dnes. "Pokud chceš, vezmu tě k sobě, Marto," řekla jsem. Ona se rozbrečela a pevně mě objala. Téhož dne jsme jí zbalili věci. Rozloučení s Ivetou a Adamem proběhlo bez velkých emocí. Marta ani nevěnovala pozornost své mladší sestře. Z pohledu na Ivetu, která si vydechla úlevou, jako by se zbavovala obrovského břemena, mi bylo smutno. Přece jen šlo o její vlastní dítě...
"Je skvělé, že jsi se mnou, babi," usmála se Marta a políbila mě na tvář. V tu chvíli jsem si přísahal, že pro její blaho udělám vše. Rozhodla jsem se také zajistit, aby při hledání lásky, kterou jí rodiče neposkytovali, nepodlehla nějakému mladíkovi a nestala se matkou předčasně. Nejdřív musí pocítit, jaké to je být dítětem...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
