Facebook
Instagram
Být doma na mateřské je pro ženy velmi náročné. Pro Moniku o to víc, že jejímu manželovi vadí, když chce jít mezi lidi. Jirka zakazuje Monice chodit do společnosti, protože zastává názor, že jako máma na to nemá nárok. Ona si to však nenechala líbit.
Mám pocit, jako bych se ocitla v pasti, ze které nevede cesta ven. Co se nám narodila dcera, Jirka (34) má problém, když chci jít s přáteli ven. Tvrdí, že jako matka už na takové povyražení nemám nárok. A já si myslím, že se plete.
Vždycky jsem byla společenský tvor
Lhala bych, kdybych tvrdila, že Jirka byl takový despota vždycky. To přišlo až s narozením dcery Rozárky (1). U nás doma se hodně věcí změnilo. Jirka nabyl dojmu, že už nic nemůžu a snaží se mě držet doma. Když si vzpomenu, jak to bylo na začátku vztahu, je to pro mě veliký šok.
Vždycky jsme s Jirkou vyhledávali společnost. Mám několik kamarádek, se kterými se pravidelně vídám už roky. To samé má manžel. Sem tam si zajde zahrát bowling nebo s chlapama na pivo.
Myslela jsem si, že po narození dítěte zůstanu svobodná. Jirka mi ale velmi rychle ukázal, že nikoliv. Když Rozárka přišla na svět, neměla jsem chuť jít ven s kamarádkami. Byly zcela jiné starosti, než jít posedět do baru a povyprávět si nejnovější drby. Lítala jsem kolem miminka, celé noci nespala a brala to jako součást nového života.
Po narození dcery nikam nesmím
První půlrok chodily kamarádky k nám. Pokochaly se s Rozárkou, občas mi donesly nějakou dobrotu a mně to stačilo. Když malá Rozi oslavila rok, zatoužila jsem jít ven. Namalovat se, hezky se obléknout a vyrazit mezi lidi. Být pořád doma, nebo někde na procházkách s kočárkem, to člověka omrzí.
Jedna z kamarádek slavila narozeniny a pořádala party. Bez pocitu viny jsem šla za Jirkou a řekla mu, že na oslavu půjdu. Ten zrudnul a v minutě mi to zakázal. „Nikam nepůjdeš. Doma budeš," zavelel. Z jeho výrazu jsem pochopila, že nejde o vtip. Opatrně jsem se zeptala, proč bych nemohla jít. Na to měl pohotovou odpověď.
„Jsi máma a ty nikde necourají. Nepřeji si, abys tam šla. Pokud se s nimi chceš vidět, ať přijdou k nám," přikázal. „Jitka má narozeniny. Pořádá oslavu v baru. Chci tam jít," žadonila jsem. Jirka řekl, že si to nechá projít hlavou. Za dva dny přišel s tím, že stejně dostal noční směnu, takže mám smůlu.
Nenechám si vzít svoji svobodu
Musela jsem si tedy nechat zajít chuť. Za další dva měsíce jsem to zkusila znovu. Jirka mi opět dal najevo, že se to nehodí. S tím jsem se ale nehodlala smířit. Jsem si plně vědoma svých práv, a tak jsem ho obešla. Domluvila jsem si setkání s holkama a Rozárku dala ke své mámě.
Doma byl kolem toho cirkus. Jirka začal nesmyslně vyvádět, nahánět mě a dělat ze mě běhnu. Moje setkání s přáteli nafoukl do obřích rozměrů. Začal si vymýšlet, že ho podvádím. Jako kdyby mu zcela přeskočilo. Měla jsem co dělat, abych mu to vymluvila. Nakonec mě s pláčem prosil, abych nikam nechodila. Vylezlo z něj, že se o mě bojí a klidný je jen tehdy, když jsem doma.
Mohlo by mě těšit, že má strach, ale není to tak. Přijdu si jako vězeň, který nemá ani vycházky. Máme na čem pracovat. Jirku čas od času šokuji a jdu prostě sama ven. Myslím si, že si nakonec zvykne. Musí pochopit, že to, že jdu ven, neznamená, že ho podvádím a opouštím rodinu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
